sestup z C2

sestup z C2 | foto: Jan Rýdl

Vystřízlivění z úspěchu

Včera v poledne přišli první horolezci, kteří v neděli uspěli na vrcholu Qgiru. Do základního tábora přišel Hans Kammerlander a Jean Christophe Lafaille. Bohužel zároveň se potvrdila informace o jednom mrtvém Korejci. Ten se zřítil při sestupu na místě zvaném "Bottleneck" (angl. hrdlo láhve). Nešťastník padal do stěny, kterou vystupují Češi. Vedení Korejců proto požádalo český tým, zda by se po mrtvém těle jejich člena nepodíval. Jeden ze dvou Šarpů, který pomáhal ve výstupu Korejcům (všichni stoupali za pomocí umělého kyslíku), se vrátil z vrcholu s vážnou sněžnou slepotou. Podle všeho mu kyslíková maska neustále zvedala brýle.

Všechny tři expedice - Korejská, Španělská i mezinárodní - už se začaly shánět po nosičích a lze očekávat, že nejpozději do týdne budou Češi jedinými horolezci pod K2. Dnes nastupuje několikadenní špatné počasí, nicméně plán expedice Qgir-K2 počítá s prvním vážným náporem na vrcholné partie hory někdy na přelomu měsíce.

Chcete vedět něco konkrétnějšího o expedici Himalaya 8000, o lezení, o K2, popřípadně se přímo zeptat na pocity horolezců? Pošlete své dotazy na adresu iglobe@idnes.cz a my Vám zprostředkujeme odpovědi.

Na vrcholu jsem nic necítil

Rozhovor s Jean Christophe Lafaille (36) - úspěšným horolezcem na K2

Kdy jste se rozhodl zaútočit na K2?
Před pěti lety, když jsem lezl tady v Karakorumu na Gasherbummy. Ta hora mně i na dálku učarovala. Hned jsem se sem nedostal, protože jsem hodně zaměstnán jako horský vůdce. Jsem taky učitelem národní školy lezení v Chamonix.

Kolik osmitisícovek jste zatím zvládl?
Tohle byla sedmá...

Jak probíhal finální útok?
Vůbec jsem nespal. Měli jsme poslední stan v 7900 metrech a přišli jsme tam už dost unavení. Byli jsme čtyři, ale na vrchol jsme šli jenom dva.  Vyrazili jsme v 5 hodin - tedy dost pozdě. Korejci, kteří měli stan 40 metrů od nás - vyšli už v jednu v noci. Šlo se mi dobře, s výškou jsem problém neměl, cítil jsem se fakt silný. Šli jsme místy tak hlubokým sněhem, že jsem měl pocit, že víc plavu než lezu. V 7 hodin jsme se dostali do Bottlenecku - hodně nebezpečný ledový a strmý kuloárek. Cítil jsem takové nebezpečí, že jsem lezl tak rychle, jak jsem jen dovedl. Padalo tam spousta ledu. Fuj! Na vrcholu jsem stál v 14.30 hodin.

Kdo šlapal stopu?
Střídal jsem se nejvíc se Šarpy. Někde jsme 50 metrů šli i hodinu.

Bottleneck bylo jediné nebezpečné místo?
Prošli jsme pod strašlivě nakloněným sérakem. Ten teď někdy určitě spadne. Znám ho z fotek z minulých let, ale teď se už evidentně chystá... Hodně hrozivé.

Pocity na vrcholu?
Nic. Byl tam takový vítr, že jsme zůstali sotva 15 minut. Ani jsme neměli moc velký výhled - někde kolem sedmi tisíc bylo hodně mraků. Ale do Číny jsme viděli. Já jsem se ale ničím moc nerozptyloval. Věděl jsem, že návrat bude hodně nebezpečný a chtěl jsem zůstat koncentrovaný.

Byl jste u pádu Korejce?
Ne, šli až po nás. Dneska, když jsme z C4 sestupovali, jsme šli kolem jeho těla.

Pocity?
Cítíte tam ten duch...

Jaké jsou vaše další plány?
Budu jíst, budu se svou ženou, budu sedět na zahradě. A pak slunce a skály. Žádný led a kameny!

Kam zařadíte svou sedmou vylezenou osmu?
Tohle byla moje nejtěžší osma. Cestou bylo moc moc příležitostí udělat chybu...

Omluva

Na tomto místě obvykle přináším nějakou veselou zajímavost z Pákistánu. Tentokrát tak neučiním s ohledem na mrtvého horolezce. K2 je nejnebezpečnější osmitisícovka na světě. I to je Pákistánská reálie. Korejci sami se ke smrti jednoho svého týmového kolegy staví po horolezecku: Velká hora je velká hora...

Když včera po poledni Josef Šimůnek sestoupil ze 7000 metrů a procházel korejským táborem, zeptal se ho jeden Korejec: Sestoupil jste z Česenovy cesty? (Někde ve stěně, kterou "česen" prostupuje, leží mrtvé tělo) Josef přitakal. Pak už Korejský lezec neřekl ani slovo.