Dost jsme s tím konečným rozhodnutím váhali - jestli jít nebo nejít. Volali jsme na vedlejší stan mezinárodní expedice, tam byli dva chlapi, ale ti odpověděli, že jim se nápad jít nahoru vůbec nelíbí. Nakonec jsme se přeci rozhodli a v 7. hodin jsme vyrazili. Nahoru!
Cesta vedla na rozdíl od trasy BC-C1 - kde je takový dlouhý kuloár - různě malými žlábky, přes malé stěnky a několik převějových hřebínků. Stále ve sklonu kolem 50ti stupňů. Šli jsme celkem asi 4 hodiny. Cestou jsme prošli 3x kolem zbytků starých stanů předchozích expedic, nejspíš z loňska. Na celém Česenu není prakticky vůbec dobré místo na postavení stanu, my jsme C3 založili v 7200, ale vhodnější výška - kvůli výškovému poměru mezi campy - by bylo tak 7400. Tam ale už vůbec není kde camp umístit. Aespoň tak to říkal Hans Kammerlander, který už je letos ve stěně K2 potřetí a myslím, že ví, o čem mluví.
Takže C3 jsme začali kopat hned nad stanem mezinárodní skupiny v 7200 metrech.
Radek vybral na poměry dost dobré místo - pod výrazným převisem a z jedné strany chráněné výraznou převějí.
Měl jsem problém s mrazem. Podcenil jsem přeci jenom trochu počasí, když jsme se ráno rozhodovali a nazul jsem jenom tenké ponožky. Už při příchodu do C3 jsem cítil, že se blíží riziko omrznutí a tak jsem hned vlezl do stanu mezinárodní expedice, dva Francouzi byli zrovna na průzkumu někde nad C3. Asi čtvrt hodiny jsem si tam masíroval prsty a obnovoval oběh krvě. Radek mezi tím kopal plošinu, tak jsem se pak hned k němu připojil. Nejdřív jsme odstraňovali těžký starý sníh, potom zmrzlý firn a pak už jsme lámali vodní led. Celkem asi 4 hodiny.
Ačkoliv jsme v posledních dnech hodně stoupali, aklimatizace, myslím, probíhá dost dobře. Akorát při práci na plošině jsem cítil bolest hlavy. Ale to když porovnám s jinými výstupy při jiných expedicích, je normální průběh. Takže dobrý.
Noc v C3 - protože po postavení stanu na plošině jsme byli rozhodnutí také v C3 přespat - byla celkem klidná. Jenom jsem dost málo spal. Možná mám ještě trochu potíž s časovým posunem mezi Pákistánem a ČR, potom taky ta noc ve stěně je vlastně dvanáctihodinová a pak je to trochu i nepohodlím. To ale bude v highcampech vždycky.
V úterý ráno jsme moc nespěchali. Jednak byla viditelnost sotva 10 metrů a čekal nás s Radkem jenom sestup. Takže jsme vařili hodně čaje a ještě pořádně dozajistili stan. Každý jsme tam nechali kvůli tomu jednu zbraň. V 8.30 jsme začali sestupovat. Radek šel dost rychle napřed. Já jsem se ještě zastavil v C2, zkontroloval jsem stan a dál jsem cestou ještě potkal Šimůnka. Stoupal se Soňou a Budou do C2. Domlouvali jsme se čím dostavět - pokud vůbec - a vybavit C2 a C3. Rozhodně tam chybí jídlo!
Do hlavního tábora jsem dorazil ve 14.15 hod. a rovnou jsem šel do koupele - řekl jsem si kuchařovi o pořádný hrnec horké vody.
Myslím, že přichází čas na podrobný plán na výstup na rameno - postavení C4 a to souvisí i s prvním útokem na vrchol. Dost na mě zapůsobily v posledních dvou dnech jednak nález těch zničených stanů z minulých expedic - došlo mi, že tady je to tak drsný, že tu žádný materiál moc dlouho ani při nejlepší vůli dlouho nevydrží. A pak kanonáda kamení na dolním konci fixu pod C1. Tam odpoledne podél žebra tečou regulérní potoky a ty s sebou strhávají i dost veliké šutry, je to tam chvílema jen o štěstí. Radek to vyřešil tak, že v příhodné chvíli sednul na zadek a jel dolů šusem.
Zdeněk a Radek plánují nejméně dva dny odpočinku v hlavním táboře. Miska s Mírou razí zítra do C1 a chtějí vystoupit až do C3 a aklimatizačně tam přespat - to bude ale asi až ve čtvrtek nebo v pátek.
Mezi tím Šimon, Soňa a Bouda dorazili dnes do C2, přespí a míří do C3 ještě před Miskou. V pondělí jsem prošel celý základní tábor pod Broad Peakem. Campy tam měli postavené Švýcaři, Estonci, Bulhaři a Argentinci. Švýcaři to právě balili - už přišli odspodu nosiči - a bez úspěchu po dvaceti dnech působení na kopci skončili. Naopak den předtím už odešel smíšený Čínsko-pákistánský tým - ti údajně vrcholu dosáhli (podle styčného důstojníka Estonců bylo na vršku 10 Číňanů a dva Pákistánci - ale moc jsem mu zrovna nevěřil).
Argentinci už prý od neděle číhají ve čtyřce a trojce a čekají na počasí. Zatím jim nepřálo. Estonci byli taky všichni pryč - v jejich campu byl jenom kuchař. Naopak Bulharů jsem ve tři hodiny odpoledne zastihl šest u oběda. Mají postavenou trojku - není z BC vidět na rozdíl od C1 a C2 - a s útokem počítají tak kolem 14. července. Ptali se na předpověď, ale zároveň jedním dechem konstatovali, že sotva kdy jim zatím vycházelo.
