Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Korsika: jedno z mála míst, kde najdete romantickou pláž jen pro sebe

aktualizováno 
Kde jinde ve Středomoří se vám to podaří. Najít pláž v malebné zátoce, na které budete sami. Na Korsice, s nejmenší hustotou obyvatel v Evropě, je to ale docela snadné. Ostrov, který nabízí i krásnou přírodu a památky, má trochu pošramocenou pověst kvůli mafii. S tou se tady však určitě nesetkáte.

Přeplněné pláže na Korsice nehrozí, některé můžete mít i sami pro sebe | foto: Jan JanulaiDNES.cz

Mafiánské historky

Místní bossové na Korsice mají podíly v restauracích, barech či penzionech a o „reklamu“ v podobě veřejných poprav nestojí, odrazovaly by turisty. Nicméně pokud téma mafie při rozhovoru s místními nadhodíte, nejčastější odpovědí je - hrobové ticho.

Výjimku tvoří mladá generace. Student Jean, který přes léto brigádničí jako číšník v metropoli Ajacciu, mi po štědrém spropitném (to se v restauracích až tak moc nedává, ceny totiž už tak dost připomínají drahotu) přece jen něco řekl:

„Většina těch hrůzostrašných mafiánských historek jsou výmysly spisovatelů a filmařů! Všechno vzniklo kdysi dávno na základě zákona krevní msty, vendety, a to proto, že lidi neměli šanci hledat spravedlnost u úřadů.

Ty byly daleko a navíc každou chvíli vládl někdo jiný, takže jsme si vytvořili vlastní pravidla, založená na rodinném principu. O všem rozhodoval nejstarší mužský člen, pokud měl autoritu a majetek, stal se zároveň neomezeným vládcem vesnice.

Pochopitelně se snažil rozšířit sféru svého vlivu i do těch okolních, a tak vznikaly ty boje, táta mi vyprávěl, že ještě před válkou byla na venkově brokovnice dost běžný komunikační prostředek, ale to je dávná minulost. Dnes nejsou žádné střílečky na ulici, pokud si klany mezi sebou vyřizují účty, tak zásadně v soukromí, a nikdo - kromě těch, kterých se to týká, a ve výjimečných případech i policie - se o tom nedozví,“ vypráví zasvěceně Jean.

Korsičané prý navíc nejsou tak pomstychtiví jako Sicilané, spíš si vzájemně vymlátí bar či butik, pochopitelně až po zavíračce, jednak kvůli svědkům, jednak proto, aby si nekazili kšefty. „V lepším případě propíchají pneumatiky či poškrábou auťák, než by se masakrovali,“ uzavírá mafiánský exkurz Jean.

Přeplněné pláže na Korsice nehrozí, některé můžete mít i sami pro sebe Korsika. Krajina bez lidí, něco pro samotáře

Nejslavnější Korsičan

V Ajacciu se narodil nejslavnější Korsičan v dějinách, Napoleon, takže do něj kromě běžných návštěvníků míří i četní obdivovatelé, toužící poznat místa, kde slavný císař a vojevůdce strávil dětství. Jeho duch je tak v ulicích stále všudypřítomný, připomínají ho četné sochy, ani rodný dům si na nedostatek zájmu stěžovat nemůže.

V něm jsou, kromě jiných exponátů, vystavena i dřevěná nosítka, na nichž jeho matku narychlo přenesli z kostela domů poté, co jí tam praskla plodová voda. K tomu, aby se její nejslavnější syn narodil přímo po kůrem, scházelo prý jen velmi málo…

Pláže

Na Korsice najdete pláže všeho druhu. Kamenité (nejromantičtější je v Portu, ze tří stran obklopená horami) i s černým hrubým pískem.

Nejvíc jich je ale s čistě bílým pískem, ty leží spíše na jihu. Poblíž letoviska Bonifacio je i jedna z nejhezčích, Rondinara.

K některým není zrovna snadný přístup, vede k nim jen úzká pěšinka, jako příklad může sloužit vyhlášená Palombaggia u Porto Vechia, kde je ale i přesto plno lidí.

Nesnadný přístup je i na opuštěné pláže, ze silnice je uvidíte docela snadno, horší je se k nim dostat, ale stojí to za to.

Návštěvu si zaslouží i pevnost na útesu, z jejíchž hradeb je nádherný výhled na celé město včetně pláže Saint Francois, tržiště poblíž náměstí Place Foch, rodinnou hrobku rodu Bonapartů Chapelle Impériale či Muzeum Fesch, v němž jsou vystavena díla starých mistrů, např. Raffaela,Tiziana, Veroneseho a dalších.

Jinak zde a ve druhém největším městě Bastii, ležícím na opačné straně ostrova (kde lze obdivovat guvernérské sídlo, etnografické muzeum, radnici, dům, palác janovské vlády, v němž strávil část dětství Victor Hugo, a další památky), žije takřka polovina všech obyvatel.

Jestli něco Korsice určitě nehrozí, tak přelidněnost. Hustota osídlení, která činí 27 lidí na km2, je jedna z vůbec nejnižších v Evropě, takže se lze o samotě toulat krajinou nejen hodiny, ale klidně i dny… To se netýká jen poněkud hůře přístupného, kopcovitého vnitrozemí, ale i pobřeží - i tady totiž můžete s trochu štěstí najít sice malou, ale zato úplně liduprázdnou pláž, což se vám jinde ve Středomoří asi podaří jen stěží.

Korsika, Ajjacio. Napoleonův rodný dům, součástí expozice je  i socha vladaře v dětském věku Korsika. Posezení v restauraci u přístavu je určitě zážitkem, nicméně je za něj nutno někdy i dost draze zaplatit

Venkovská idyla

Hory křižují skrz naskrz značené turistické cesty, takže bloudění nehrozí. Nejdelší, 220 km dlouhá legendární trasa nazývaná GR 20 prochází, místy v nadmořské výšce až dva tisíce metrů, napříč celým ostrovem. O túře po této trase jsme psali ZDE.

Cestou lze narazit na vesničky jakoby nahodile roztroušené na úbočích, s baráčky nalepenými na sebe, křivolakými uličkami i nezbytným kostelíkem na návrší. Tady se opravdu tak trochu zastavil čas, starší ženy v černém oblečení posedávají k večeru na zápraží svých domů, zatímco muži temperamentně diskutují se sklenkou vína u stolků v zahradní restauraci, stejně jako to činili jejich předkové.

Korsika, pláž PalombaggiaKorsika, Porto Vecchio

Do mnohých vesniček se nelze dostat jinak než pěšky nebo stopem, na ten ovšem není radno spoléhat. Na silnici můžete klidně stát i pár hodin, než kolem projede auto, dopravní provoz je minimální. Pak ale máte téměř stoprocentní jistotu, že zastaví. Navíc není ani úplně neobvyklé, že vás řidič pozve k sobě domů, což se nám stalo poblíž vesničky Nonzo v oblasti Cap Corse.

Čtyřicetiletý Pierre je jedním z mála, kteří nepodlehli městskému vábení, hospodaří dál na statku po rodičích, k němuž přiléhá i malá vinice. K obědu nabídl typické místní menu - hustou rybí polévku aziminu, pikantní klobásky figatelli, jehněčí vnitřnosti riffiu a na závěr výtečnou vepřovou kotletu.

Jelikož prasata tady nechovají v chlívku, spíš v jakémsi volném výběhu (někde pobíhají úplně svobodně po lese) a živí se vším možným - zejména si oblíbila kaštany, bukvice a žaludy - jejich maso voní už zdaleka a je velmi šťavnaté.

Jako aperitiv se podávala další krajová specialita - myrtový likér s ledem a po něm silné červené víno, prostě hotový hodokvas, i když nás hostitel ujišťoval, že jde o běžný nedělní oběd.

Korsická konverzace

S námi mluvil Pierre francouzsky, anglicky se tady, kromě větších hotelů, kterých je tu pomálu, moc nedomluvíte. Korsika, i když má širokou autonomii, spadá stále pod zemi galského kohouta, s rodinou však komunikoval pouze korsicky.

„Musím, jinak by mé děti dopadly jako městské, ty už náš jazyk skoro neumí. On totiž nemá žádný slovník ani gramatiku, předává se ústně, což je složité. Mám obavu, že za pár desítek let vyhyne,“ vysvětlil náš hostitel.

Na druhou stranu se prý spousta lidí, co žili dlouhá léta v cizině, vrací jen kvůli tomu, aby si s ním mohli poklábosit. „Každý Korsičan je hrdý na svůj původ a tvrdohlavý, už římští císaři od nás nebrali otroky, protože se jim nikdy nepodařilo je zlomit. A jestli něco vyloženě nesnášíme, tak to, když nás někdo považuje za Francouze nebo, ještě hůř, za Italy. Nejsme ani jedno, civilizace u nás existovala mnohem dřív než u nich,“ zdůrazňuje hrdě Pierre.

Jeho slova si později připomeneme při návštěvě „hřbitova“ menhirů Filitosa u městečka Olme, které patří mezi zdejší největší rarity. Ty nejstarší pocházejí z období až 3 500 před Kristem, na mnohých jsou dobře vidět rysy obličeje.

Podobně záhadných monolitů, o jejichž původu i účelu se stále vedou vášnivé spory, podle některých teorií jsou prý dokonce dílem mimozemšťanů, ovšem najdeme po celé Korsice stovky.

Useknutá hlava na vlajce

K dalším neobvyklostem patří věžovité, zřejmě náboženské stavby, které najdeme hlavně v lokalitě Castell d´Araghja. Autorství je přičítáno starobylému, ale téměř neznámému národu Torreánů. Ten se, bůhví odkud, na ostrově objevil někdy v době bronzové a vytlačil původní obyvatele. Mnozí místní, tedy hlavně ti, co znají dějiny, se stále považují za jejich potomky.

Pokud jde o památky, jsou zde zastoupeny všechny slohy už od těch antických (okolí měst Aléria a Mariana), největší úctu však vzbuzují impozantní citadely. Najdeme je na skalních srázech či kopcovitých návrších v Ajacciu, St. Florent, Bastii, Porto-Vecchiu, nejpůsobivější jsou ale ty v Bonifacio a v Calvi.

Většina z nich vznikla během pěti století, kdy ostrov patřil pod správu italského Janova, za účelem ochránit pobřeží před vpády obávaných islámských Saracénů. Podle legend se je místní snažili odradit i tím, že jim z dálky ukazovali na bílé plachtě useknutou hlavu jejich vůdce, tu nakonec i dnes najdeme na oficiální vlajce Korsiky…

Dnes sem ovšem návštěvníci jezdí hlavně za přírodními krásami, a je opravdu na co se dívat.

Ať už jde o louky, hlavně na jaře pokryté miliony rozkvetlých pestrobarevných květin, zejména krokusů, sice nepříliš husté, nicméně impozantně působící lesy, množství potoků a potůčků s křišťálově čistou vodou stékající z horských úbočí, ledovcová jezera na náhorních planinách, či strmé skalní masivy na pobřeží, doslova vyrůstající z mořské hladiny.

Mnohé výjevy lze ovšem obdivovat jen zdálky, velkou část povrchu totiž pokrývá sytě zelené, nicméně naprosto neproniknutelné křoví. Do romantického rámce krajiny pak zcela přirozeně zapadají volně se pasoucí ovce a krávy.

Korsika. Pohled na pláž a apartmány u Castel Verde de la MerKorsika. Záliv Santa Giulia z výšky vypadá pohádkově

Na ostrov Monte Christo

Pěší turisté, i ti na horských kolech (ta normální jsou bez šance), tady najdou hned několik vhodných tras, jak delších, dálkových, na týden i déle, tak menších, místních, třeba jen na pár hodin. Je ovšem třeba si zvyknout na to, že jsou pro našince značené poněkud netradičně - barevnými cákanci na kamenech.

Jinak kempovat či spát lze pouze na vyhrazených tábořištích, cena zhruba 5 eur za noc. Všude jinde platí přísný zákaz, za porušení hrozí vysoké pokuty.

Korsika, útesy poblíž města BonifacioKorsika, směrovka GR20

Nedaleko Korsiky leží i proslulý ostrov Monte Christo, jehož návštěva by určitě lákala dobrodruhy či čtenáře románů Alexandra Dumase. Mají ovšem smůlu. Nejen že je zcela opuštěný - zbytky osídlení připomínají ruiny kláštera z třináctého století, zničeného piráty, ale hlavně na něj lze vstoupit pouze na základě zvláštního povolení italských úřadů, pod které spadá.

Ani nakrátko zakotvit na břehu se nesmí, což bedlivě kontroluje pobřežní stráž, takže zbývá jen možnost objet ho motorovým člunem a přitom si představovat Edmonda Dantése, jak hledá pečlivě ukrytý poklad...

Může se hodit Doprava Letiště je v Bastii a Ajacciu, ale přímé lety z Prahy jsou výjimkou kromě několika málo charterů cestovních kanceláří. Autem buď přes Německo a Švýcarsko do Francie, nebo Rakousko a Itálii, v obou případech je nutná přeprava trajektem - vyjíždí z Janova, Livorna, Říma a Nice. Cesta trvá v průměru 20 hodin i víc. Na Korsice sice jezdí linkové autobusy, ale většinou bez jízdních řádů, takže nejlepší je najmout si auto z půjčovny. Pozor na velmi úzké a strmé silnice! Ubytování Velké hotely téměř neexistují, nejfrekventovanější jsou bungalovy, penziony či apartmány, mimo sezonu lze sehnat ubytování v privátu, kam jinak jezdí na dovolenou Francouzi. Nejnižší ceny začínají tak od 75 eur za osobu na týden. Jídlo Stravování v restauracích je hodně drahé, ani káva v cukrárně není za pakatel. Maso v obchodech také není zrovna laciné, cenově nejpřijatelnější jsou výtečné bagety, těstoviny, sýry, olivy či výborné stolní víno, zejména mladé jablečné (cidr). Na venkově je levněji než ve městě. Zdroj: Mapy Google

Autoři:


Témata: Ajaccio, Francie, mafie


Nejčtenější

Dvaaosmdesátiletá Nina při tangu s devadesátiletým Oscarem v Buenos Aires (18....
Argentinské tango od srdce. Je jim 172 let a tančí na mistrovství světa

Vášnivé tango tančí už od 40. let minulého století. Devadesátiletý Oscar a dvaaosmdesátiletá Nina se v srpnu společně zúčastnili světového mistrovství v tangu...  celý článek

„Dnes už jsou bicykly o něčem jiném. Mají kola 29 palců, všechno je lehké z...
Hurikán, přepadení a 107 defektů. Jako první Čech objel svět na kole

Deset let příprav, tři roky dobrodružného cestování a pak dvě desítky let vzpomínání. V září uplyne 20 let od chvíle, kdy jeden z nejznámějších českých...  celý článek

Medvěd s uloveným lososem
Aljaška, z které mrazí. Lososí hostina pro medvědy na vlastní oči

Jeden z nejúžasnějších zážitků v pozorování zvířat, jaký se dá na naší planetě v divočině zažít, je tažení lososů, na které čekají hladoví medvědi a nedočkavě...  celý článek

Campari na led, v tomto případě na ledovou tříšť. Lehce nahořklé a osvěžující
Módní Aperol slaví úspěch. Recept na skvělý aperitiv je ale starý 100 let

I když je Itálie kolébkou mnoha slavných aperitivů připravených z cinzana, martini, campari a dalších hořkých a kořeněných bitterů, mladí lidé z celé Evropy si...  celý článek

Útočiště zde ovšem najdou i následovníci květinových dětí. Nepotřebují nic. Jen...
Chleba z banánů a radost ze života. Na Havaji jsou naštěstí všichni divní

Rozvalit se na lehátku a nechat o sebe pečovat, to je častá možnost, jak si užít dovolenou na Havaji. Jak se na sopečných ostrovech v Tichém oceánu žije na...  celý článek

Další z rubriky

Barely ropy zkrátka k Dubaji patří. Snímek byl pořízen 4. srpna 1961.
Před padesáti lety bylo v Dubaji 13 aut. Neznámá fakta o ropné metropoli

Perla pouště. Marnotratná, krásná, fascinující. Ačkoli je Dubaj známá svým oslnivým luxusním životním stylem a světovými rekordy, její kořeny sahají do...  celý článek

Happy Guest Hotel Lodge v Duttonu ve Velké Británii nabízí hostům půjčení...
Netradiční hotelové služby: bondage menu nebo rybička pro samotáře

Se skvěle vybaveným minibarem a individuální pokojovou službou už dávno nikoho neohromíte. Hotely teď nabízejí neuvěřitelné spektrum služeb. A některé z nich...  celý článek

Eiffelova věž po pátečních útocích v Paříži zůstává zavřená (15. listopadu 2015)
Rozhodnuto. Stavba neprůstřelné zdi okolo Eiffelovy věže začíná

Okolí Eiffelovy věže se brzy změní ve staveniště. Na začátku října začnou dělníci okolo symbolu Paříže budovat 2,5 metru vysokou neprůstřelnou zeď, která má...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.