Téměř statická scéna o narození Ježíška mě nikdy moc nezajímala. Tohle je ale něco jiného. A pak krávy a ovce na obzoru, které mizí do ztracena a zase se na druhé straně jakoby nic vynořují. A vlastně všechno, co se jen trochu hýbe. Dodnes mě baví objevovat téměř ukryté nenápadné pohyby.
Stojím v muzeu v Jindřichově Hradci. Přede mnou jsou Krýzovy jesličky – největší lidový mechanický betlém na světě. Právě o Vánocích jsou nejkrásnější.
Aby si je člověk vychutnal, musí přijít ve všední den, kdy se u nich netlačí davy zvědavců. Stačí si u pokladny koupit lístek do muzea, vystoupat po schodišti a zabočit do té správné místnosti. Pokud to trefíte, dočkáte se i výkladu o jejich historii.
1398 figurek
Je to příběh úmorné práce. Zdejší punčochářský mistr Tomáš Krýza na nich pracoval přes 60 let. Zemřel roku 1918 a do té doby se denně věnoval své vizi. Systém nekonečných pásů, řemenů, drátků, převodů, pružin a kol vytváří důmyslné pohyblivé divadlo. Můžete jej vidět dvakrát, desetkrát, stokrát a stále bude co objevovat. Kdysi poháněné ručně, dnes řízené počítačem.
Šedesát metrů čtverečních, sedmnáct metrů na délku, dva na výšku, 1398 figurek lidí a zvířat. To je největší lidový mechanický betlém na světě. Od roku 1998 zapsaný do Guinnessovy knihy rekordů.
Kromě toho monumentálnost jesliček umocňují dva další betlémy připojené ze stran. V roce 1936 získalo muzeum výsledky poctivé bratrů Emanuela a Bohdana Steinocherových. Krýzovy jesličky dostaly "sourozence“, kteří jen zintenzivňují jejich krásu.
O kozlících a kominíkovi
Stojím nalepená nosem na skleněnou stěnu, která odděluje živé od papírového, svět lidí od světa biblického. Hledám svoje oblíbené výjevy a lituji, že už mi není pět. To bych si mohla vylézt na vyvýšený ochoz těsně u skla a měla bych pocit, že se pohádkového světa dotýkám. Světa, který je vzdálený svým obsahem i poselstvím. Výjevy z Bible a poetická, bezelstná krajina předminulého století.
Přesně 133 figurek z kašírovací hmoty, tedy z mouky, pilin, sádry a klihu, se hýbe. Procházím si jednotlivé scénky. Stráž hlídá na ochozech hradu a padací most vykonává v pravidelném rytmu svůj úkol. Horníci dobývají v dole uhlí a vozí ho na povrch. Kováři kovají koně a kují rozžhavené železo. Na statku mlátí čeledínové obilí, řežou dříví.
A teď ty nejoblíbenější – dva kozlíci do sebe narážejí, až se jim hlavy otřásají, a z komína co chvíli vyleze černočerný kominík.
Může se hoditDospělí zaplatí 40 korun, děti polovinu. Rodinné vstupné 90 korun.
|
A to není zdaleka všechno. Že je to dětinské? Možná. Ale když začne světla ubývat, malé žárovky převezmou roli hvězdné oblohy a za papírovými kopci se vynoří měsíc, je to rozhodně zážitek. Osvětlené scény v ten okamžik připomínají reálný život, který právě koledy a vůně jehličí vanoucí jemně muzeem spojují s dnešním světem.
 O JEŽÍŠKOVI z ostravského podzemí si přečtěte ZDE |
