Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

GLOSA: Čím štvou cyklisté řidiče

  15:04aktualizováno  15:04
Motají se, jezdí nezřídka na červenou i po přechodu a také příliš daleko od obrubníku. A to nejhorší? Když jsou dva vedle sebe nebo když jedou po silnici v úseku, kde je vedle cyklostezka. To dokáže nejednoho řidiče vytočit do běla.

Obě strany se občas ohrožují, ale pro cyklisty bývají následky fatální. Ilustrační foto | foto: Archiv KŘP Královéhradeckého kraje

V minulé glose (Čím štvou řidiči cyklisty) jsme se pokusili ukázat, co štve cyklisty na řidičích a jak jim auta komplikují život. Pojďme se na to podívat z druhé strany. Co naopak štve řidiče? Kdy mají pravdu a kdy se mýlí?

Jako cyklista musím uznat, že cyklisté napáchají přestupků dost. Dopouštím se jich občas také. A často si to ani neuvědomím. Zároveň se však snažím coby řidič cyklisty respektovat a hlavně, i když se někdy nechovají příkladně, je prostě neohrozit. Malý ťukes aut zvlní jen plechy, ale i malá srážka s cyklistou může být fatální.

Čím řidiči štvou cyklisty

Akce se zúčastnili cyklisté místní i z různých koutů Česka. Někteří milovníci historických velocipedů dokonce přicestovali až ze zahraničí. Jeden účastník dorazil až z kanadského Vencouveru.

Čím tedy cyklisti štvou řidiče? Jakmile je někde sebemenší fronta, tak se cyklista musí procpat dopředu nezřídka za každou cenu, myslí si řidič. A když se dotyčný nepohybuje plynule, s rozmyslem a taktem, může řidiče skutečně vystrašit a znervóznit, protože ten netuší, co ho čeká, co cyklista v příští vteřině udělá. Cyklista tedy může projet kolem aut vpravo kolem obrubníku až ke světlům, ke křižovatce. Zakázané to není. Neměl by to ale dělat riskantně. Co se stane, když chvíli počká za některým z aut, až se fronta rozjede? Vůbec nic.

Zmínili jsme křižovatku – ta bývá často kamenem úrazu. Pro řidiče je cyklista v křižovatce potenciální nebezpečí. I pro cyklistu je ale průjezd křižovatkou, zejména frekventovanou, stres. Často musí zpomalit téměř na nulu, vycvaknout nohu z pedálu, počkat, pak znovu naskočit, zacvaknout, rozjet se. Tím, že ztratí rychlost, snižuje si i možnost hladce a rychle projet nebezpečným místem. Někteří, zejména silniční cyklisté, proto projíždějí křižovatky tak trochu na hraně. A tím můžou znervóznit řidiče, někdy i ohrozit sami sebe. Pokud je to vysloveně na červenou, je to samozřejmě hrubě špatně a nedobrá reklama pro cyklisty.

Někteří řidiči také nechápou, proč cyklisté nejezdí těsně u krajnice, mívají od ní třeba i metr. Není to žádný naschvál. Cyklista musí mít rezervu. Zejména na našich silnicích totiž nikdy neví, co ho u krajnice potká. Díra v asfaltu, popraskaná vozovka, kamení, ostré malé kamínky, kanál... V tomto případě je nepochopení řidičů většinou nepatřičné. A „oplácet“ cyklistovi tím, že kolem něj právě proto projede co nejtěsněji, je to nejzbytečnější a nejhorší, co může řidič udělat. Zejména silniční cyklisté jezdí relativně dost rychle, stačí tedy přibrzdit a v okamžiku, kdy je to možné, ho s bezpečným odstupem předjet.

Horor na cyklostezce

Hledáme pravidla pro cyklisty, bruslaře a pěší

Nově otevřenou stezku z Ostrova do Jáchymova si v úterý vyzkoušeli první cyklisté.

Snad ještě více řidiče vytáčí, když jedou dva cyklisté vedle sebe. Troufám si říci, že tady vždy záleží na situaci. Na státovce přecpané v obou směrech je to nevhodné a řidiči budou právem nervózní. Na úzké frekventované silničce asi také. Ale všude tam, kde je provoz normální či slabší, by měl být řidič k cyklistům shovívavý, zejména tehdy, když jde o skupinu silničních cyklistů ve dvou řadách, která má evidentně trénink. Například v Alpách ve Francii nebo v Itálii je taková jízda zcela běžná, řidiči s tím počítají, je to jako by před nimi jelo užší auto.

A konečně je tu cyklostezka. Jakmile vešlo v platnost nařízení, že tam, kde je cyklostezka, nemá jezdit cyklista po silnici, jsou řidiči jako sršni a důsledně všemi možnými způsoby, troubením počínaje, školí cyklisty a málem suplují policii. A přitom podobné nařízení bývá v některých situacích bohužel až nesmyslné. Známá pražská „Modřanská cyklostezka“ je ve směru od Zbraslavi na Vrané na jednom místě přerušena terénním úsekem, na dalším je přerušena docela a na třetím místě pak vede přes stezku kamenné vodní koryto. Všechna místa jsou zejména pro silniční cyklisty na úzkých pláštích problematická. Samotná stezka je někdy i dost zaplněná. Rychlí „silničkáři“ tady proto raději pokračují v jízdě na silnici – je to bezpečnější pro všechny. Přimlouval bych se za shovívavost. „Silničkáři“ jezdí rychle, nezabírají široký prostor a nikoho moc nezdrží.

Co říci závěrem? Z vlastní zkušenosti vím, že nikdo není lepší nebo horší. Chybují obě strany. Jen řidiči někdy příliš spoléhají na plech kolem sebe a z této „pozice síly“ ohrožují cyklisty víc než cyklisté řidiče.

Autor:
Témata: Cyklostezka




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.