Zvyšte si adrenalin na Haute Route

  • 1
Esencí veškerého alpského lyžování je pětidenní skialpinistická túra zvaná Haute Route. Spojuje dvě nejznámější střediska Chamonix s Zermattem a symbolicky i nevyšší Mont Blanc s nejkrásnějším Matterhornem. Každý den se překonávají sedla nejméně v třítisícové výšce, sjíždí se po ledovcích a stoupají se několikahodinové kopce.

Během Haute Route se spí v romantických chatách mezi nejvyššími štíty.

"Každou zimu sice pracuji jako instruktor ve středisku La Plagne, ale vždy se těším na jaro," říká s klukovským úsměvem na lanovce pětačtyřicetiletý horský vůdce, který se klientům zásadně představuje jen křestním jménem Max.

"To jezdím se svými zákazníky právě Chamonix – Zermatt. Sjezdové lyžování na sjezdovkách beru jako práci a skitouring ve volném terénu spíše jako zábavu."

Trasa je tak oblíbená, že je potřeba zamlouvat ubytování dlouho dopředu. Nazpátek z Zermattu se lyžaři dostávají taxíkem nebo vlakem. Taxi vyjde levněji. 

Túra na dlouhých lanech
Jednu horskou "túru" můžete absolvovat v gondolové lanovce. Šesti úseky překonáte hlavní hřeben Alp a dostanete se z Francie do Itálie. 

SERIÁL ČESKÝ LYŽAŘ VE FRANCII

Chamonix: lyžařské středisko number one

S lyžemi na Mont Blanc

Tip na lyže: Tignes na přelomu ledna a února

Nejprve vyjedete na starou známou Midi, pokračujete nad horní částí ledovce Mer de Glace. Jako připomínky lidské civilizace jsou v dohledu na obzoru jen Turínská chata na sedle Géant a kovová "raketa" z vrcholové stavby na skalní jehle Midi.

Spojuje je tříkilometrové lano volně zavěšené v prostoru. Několik spojených kabinek na něm visí jako  mouchy a vy pozorujete alpské velikány z bezprostřední blízkosti.

Na sedle Helbroner prudce klesáme na mezistanici Belvedere, odkud je po pravé ruce dobře vidět Mont Blanc a jeho nejvyšší stěna Brenva. Závěrečný úsek nám dovoluje prohlédnout si z ptačí perspektivy Courmayer, menšího italského bratra francouzského Chamonix.

Průvodce Haute Route najdete ZDE.

Návrat je možný autobusem skrze tunel pod Mont Blancem nebo lanovkou stejnou cestou, jakou jsme sem přijeli.

Na výlet si vyhraďte celý den, protože se vyplatí na každém přestupu nespěchat a důkladně si prohlédnout okolí. Výhledy na Mont Blanc, Matterhorn, Gran Paradiso a ostatní velikány si totiž nevychutnáte každý den.

TŘI KATEGORIE

Francouzi dělí své lyžařská střediska na tři generace, podle kterých se může zhruba řídit i návštěvník.

1) První generace připomíná rakouská městečka v údolích, centrem je náměstí nebo trh, bydlí tady nejen turisté a obslužný personál, ale také stálí obyvatelé, kteří se zabývají například lesnictvím či zemědělstvím. K lyžařským areálům jezdí skibusy. Sjezdovky často končí v lesním pásmu. Nejznámějšími horskými středisky tohoto typu je Chamonix nebo Val dIsére.

2) Druhá generace připomíná paneláková sídliště na okrajích českých měst. Ubytování v nich není příliš pohodlné a je určeno především pro sportovce, kteří jsou celý den na lyžích. Maličká studia či apartmány vypadají jako stísněné kajuty na malých lodích. Předsíňka, toaleta, sprcha, kuchyňka se základním nádobím a pokojíček s palandami jsou obvyklým standardem.

Povlečení musí mít klienti vlastní nebo si ho mohou půjčit za poměrně vysoký poplatek. To samé se týká i hygienických potřeb a čistících prostředků. Střediska druhé generace jsou například Méribel a Courchevel v oblasti Tři údolí.

3) Areály třetí generace jsou postavené obvykle nejvýše, i hodně přes dva tisíce metrů nad mořem, vysoko v horách. Ubytovny stojí uprostřed zasněžených plání. Přímo od nich vyjíždějí lanovky na nejvyšší vrcholy i k odpočinkovým svahům či dětským školičkám. Takové je například Tignes nebo Val Thorens.