Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zvědavá ulička - jilemnická vzácnost

  13:45aktualizováno  13:45
Ojedinělým souborem roubených chalup z osmnáctého století se pyšní Jilemnice. Typické podkrkonošské roubenky vytvářejí Zvědavou uličku a jsou unikátní nejenom svoji historickou hodnotou, ale i tím, že jsou obydlené. Zvědavá ulička není skanzenem pro turisty, nýbrž živou součástí města. Ulička vznikla v polovině osmnáctého století, a byla do původní podoby obnovena i po požáru z roku 1788.
Zvědavá ulička

Zvědavá ulička | foto: www.jilemnicko.cz/

Svůj ráz si zpočátku uchovala především díky souhře šťastných náhod - vyhnuly se jí další požáry, v roce 1811 založilo město v její blízkosti hřbitov a tím v těchto místech zastavilo další stavební ruch. V uličce žili navíc většinou chudí lidé, kteří ani na modernizaci svých obydlí neměli peníze. "Ve druhé polovině dvacátého století a především v posledních deseti letech se ovšem situace mění - Zvědavá ulička je chráněnou památkou a Jilemničané ji navíc začínají chápat jako něco mimořádného. Důležitého. Na uchování jejího historického koloritu soustředěně pracují," poznamenal ředitel jilemnického muzea a znalec místní historie Jan Luštinec.

Podle něj lidé dnes potřebují hledat oporu v dějinách víc, než kdy dříve. "V překotných změnách moderní doby potřebují nějaké jistoty, zakotvenost, něco, co se nemění, zůstává uchováno. Památky nám pomáhají přežít naši současnost," poznamenal Luštinec. Význam památek pro naši současnost ovšem podle Luštince neznamená, že máme minulost chápat jako éru "starých zlatých časů".

"U Zvědavé uličky k tomu ta malebnost přímo svádí - v létě obklopují roubenky rozkvetlé zahrady, v zimě vypadají chalupy jako betlémy. Člověk si ještě představí příjemně vyhřátou roubenou světnici, uklidňující pohled na dřevěné trámy, dřevěný strop...To vše sice k roubenkám patří, ale patří k nim i to, že v nich často žili lidé ve velmi chudých podmínkách, nemocní, strádající. Že bychom určitě nechtěli s nimi měnit," popsal Luštinec.

Ve zvědavé uličce žili většinou řemeslníci - v 19. století tu byl například tkadlec, švec, sedlář, cvočkař, zámečník, truhlář, pekař, zahradník, a další. "Ale vedle nich tu žili i nepředstavitelní ubožáci. Především staří lidé, kteří byli pro svoji bídu zbaveni osobní daně, v roce 1825 jich tu žilo 39. Nebo lidé nemocní - záznamy hovoří například o Marii Duškové, která žila šestnáct let upoutaná na lůžku," doplnil Luštinec. "V jednotlivých domcích bydlívalo v té době i dvacet lidí, v každé místnosti jedna rodina."

Ulička vstoupila i do úsloví

Sám název uličky je zpola legendární. Zvědavá se jí říká proto, že každý dům je oproti sousednímu posunut vždy o kus směrem do středu ulice - prý proto, aby obyvatelé chalup měli lepší rozhled. "Ale důvodů mohlo být víc - třeba se museli stavitelé přizpůsobit terénu, na němž domky vyrůstaly," podotknul Luštinec. "S uličkou bylo po léta spojeno úsloví "odvézt za Frantáčkovy." Znamenalo to, že někoho pohřbí. Frantáčkovi byli majiteli posledního domku v uličce a za ní byl hřbitov."

Klasika se vrací zpět

Zatím posledním velkým příspěvkem ke zkrášlení uličky je rekonstrukce hned prvního statku ve směru z městského centra. "Majitelé dům posunuli o několik metrů směrem k ulici, uchovali všechny použitelné původní trámy, ze zbořeniště postavili věrnou kopii původního statku," popsal Luštinec. "Podobně na protějším domě nechali majitelé pokrýt střechu klasickým štípaným šindelem. Na rozdíl od třeba sedmdesátých, osmdesátých let je dnes mnohem více možností sehnat na údržbu domků odpovídající materiál i státní dotaci."

Domky v uličce dnes patří starousedlíkům i chalupářům. "Všichni se o ně ale starají výborně. Je to naprostá změna oproti původnímu životu v uličce - kdysi byl život v takové roubence považován za nuzný a ponižující. Dnes jsou majitelé na svoje domy pyšní," doplnil Jan Luštinec. "A sklízejí obdiv místních lidí i turistů. Zvědavou uličkou ročně projdou tisíce turistů. I díky ní je Jilemnice v programech desítek evropských cestovních kanceláří."

Autor:


Nejčtenější

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, nejslabší mají stále Afghánci

Pokud by prý města a obce ze svých peněz nedotovaly úkony, které na ně přenáší...

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, ale Singapurci. Obyvatelé tohoto městského státu v jihovýchodní Asii se díky...

Experti varují před tuningem elektrokol. Stroj zničí a je nebezpečný

Redaktor MF DNES Miloslav Lubas s manželkou si vyzkoušeli, jak se v Jizerkách...

Někteří majitelé elektrokol své stroje upravují a navyšují jejich maximální rychlost s podporou motoru. Proti tuningu...



Tady nepospíchá ani řeka. Pěšky naším nejmenším národním parkem

Ráno u Dyje na rakouské straně

Řeka Dyje vyhloubila za miliony let mezi Vranovem a Znojmem divoký a zalesněný kaňon se spoustou meandrů, kamenných...

Na Mount Everestu řádí pojistná mafie. Horolezce okrádaly i nemocnice

Horolezci se kochají pohledem na Mount Everest

Stovky milionů dolarů během několika posledních let měly vydělat na pojistných podvodech nemocnice, společnosti s...

Bez stativu nejdu. Největší hříchy fotografa při cestě za skvělými obrázky

Hříchy fotografů 01

Fotíte dobře a rádi? Možná, že čtete i odbornou literaturu, časopisy, diskuse na internetu, nebo se bavíte se stejně...

Další z rubriky

Nejhezčí výstup na Praděd. Trasu z malebné osady moc lidí nevyužívá

Výstup na Praděd

Na Pradědu byl skoro každý, ale skutečně nejhezčí cestou se na nejvyšší kopec Jeseníků vydává jen málokdo. Řeč není o...

Tady nepospíchá ani řeka. Pěšky naším nejmenším národním parkem

Ráno u Dyje na rakouské straně

Řeka Dyje vyhloubila za miliony let mezi Vranovem a Znojmem divoký a zalesněný kaňon se spoustou meandrů, kamenných...

Nejmenší skanzen a opuštěné lázně. Moravským krajem, který ani nemá jméno

Skanzen v Horním Smržově

Tento kraj nemá žádný zažitý zeměpisný ani národopisný název, a možná právě proto patří k nejhezčím venkovským oblastem...

Najdete na iDNES.cz