Stalo se to ještě za existence NDR. V Halle mě přivítal můj přítel, popovídali jsme si a druhý den ráno jsem u něho nechal svůj kufr a s malým batůžkem jsem vyrazil na několikadenní cestu. Ve východním Německu bylo tenkrát pro nás všechno poměrně levné. Odpoledne jsem vystoupil v Erfurtu a sehnal nocleh pouze v privátě. Vlídní starší manželé mi ukázali pokoj svého zemřelého syna. Nad jedinou postelí, kam unaven uléhám, visí jeho sádrová posmrtná maska a po stěnách jeho fotografie a diplomy. Je tu chladno a útulno jako v hrobce. Už usínám, když se z jejich obýváku ozve hlasité zoufalé sténání. Za chvíli znovu. Na spánek není pomyšlení. Sténání se nepravidelně ozývá znovu a znovu. Pod záminkou, zda by mohli poskytnout sklenici vody, zaťukám a vstoupím. Co vidím, mi vyrazilo dech. Oba se dívají na televizní přenos fotbalového utkání a starý pán vždycky, když místní útočník zahodí vyloženou šanci, zoufale zasténá. A tak jsem se za stálých stenů dokoukal s nimi až do konečné prohry.
Cestujete a chcete se s ostatními čtenáři podělit o zajímavé zážitky? Nebo jim nechat jenom vzkaz, čemu se vyhnout a co naopak navšívit? Pokud ano, zašlete svoje příspěvky, případně i fotografie, na adresu MF DNES, Senovážná 4, Praha 1, PSČ 111 21 a na obálku napište heslo »Zážitky z cest«.
- úterý 27. července 1999
