Zoolog míří na expedici na jih Afriky

Zástupci českých muzeí se chystají podniknout další expedici, tentokrát do Jihoafrické republiky a Namibie,která by měla přinést nejen zajímavé poznatky o exotické fauně a floře , ale naše badatele bude zajímat i fakt, jak se těmto zemím daří zvládat turistický ruch v chráněných lokalitách. Z výsledků expedice by měla být později vytvořena putovní výstava pro veřejnost.

I když času na všechny své nápady, badatelské úkoly či povinnosti k muzeu, nebo nemocným zvířatům nemá českolipský zoolog a ředitel vlastivědného muzea Zdeněk Vitáček nikdy dost, účast na expedici společnosti Zoogeos Bohemia po Jihoafrické republice a Namibii si odpustit nedokáže. Na jih Afriky zamíří s pětadvacetikilogramovým zavazadlem a se třemi kolegy z dalších českých muzeí. "Jde o oblast s velice různorodými typy prostředí od tropického deštného pralesa, přes hory až po nejsušší pouštní oblasti. Pestrost biotopů je zárukou, že škála živočišných druhů bude bohatá," říká Zdeněk Vitáček. "Hlavně chceme udělat muzejní pohled na jižní Afriku." Jak připomíná, českolipské muzeum má v exotických sbírkách dlouhou tradici. Například má unikátní sbírku stromových a keřových ještěrek a jednu z největších sbírek lastur či pobřežních ryb Jadranu. "Jezdí k nám pak odborníci z celé Evropy." V rámci expedice zoologové zdokumentují faunu - od brouků, motýlů, vážek, přes měkkýše, korýše a ryby, obojživelníky, ptáky až po savce. Zvířata a živočichy pozorují, fotografují a filmují, případně natáčí zvukové záznamy. "Některé sbíráme. Sběr provádíme vždy v menším rozsahu a je navíc omezen na běžné živočišné skupiny, jejichž sběr neohrozí místní populaci," uvádí Vitáček. "Odvážíme jen druhy a počty povolené místními úřady a institucemi." Mnohá území, která hodlají navštívit, jsou v různém stupni státem chráněna. V souvislosti s nárůstem počtu obyvatelstva se však zvyšuje civilizační tlak na tato území a proto Češi chtějí na své cestě zdokumentovat, jak státní orgány navštívených zemí dokáží sladit zájmy turistiky a zájmy ochrany přírody. V neposlední řadě jak organizují návštěvnost atraktivních chráněných lokalit tak, aby turisté jednak nenarušovali přírodní prostředí a na druhé straně byl jejich zájem využit pro ekologickou výchovu a podporu ochranářských opatření. Již před odjezdem si zoologové zajistili podporu jihoafrických kolegů a správců národních parků. "Při všech našich expedicích to tak děláme, ještě po létech pak s cizími muzei udržujeme kontakty, vyměňujeme si informace, publikace, které vydáváme." Podle Vitáčka jsou výsledky z bádání v exotických zemích v Čechách pravidelně představovány formou putovních muzejních výstav. Po ukončení řetězce výstav jsou přírodniny z jednotlivých expedic věnovány těm muzeím, které tu kterou expedici podporovaly. "Dlouho před expedicí máme snahu vydělat si na ni peníze vlastními silami, přesto se bez sponzorů neobejdeme." Pro expedici jsou důležité i úřední dokumenty. "Razítka od našich ministerstev kultury a životního prostředí expedici skutečně pomáhají při jednání s nejrůznějšími úřady. Razítka milují zejména v divokých končinách," vysvětluje zoolog. "Na vše, co přivážíme, máme doklad. Neobchodujeme s nálezy. Neodvážíme ani nejvíce chráněné druhy živočichů, přesto získáváme velice zajímavé materiály," dodává. Některé exponáty pro českolipské muzeum ukládá do lihu, jiné preparuje. "Jsme jedním z muzeí, které nepoužívá umělé modely," tvrdí Vitáček. Prv ní expedicí zoologické společnosti byla v roce 1992 cesta do jihozápadního Turecka. Následovaly ostrovy Malých Antil v karibské oblasti v roce 1995. Za dva roky úspornější expedice do Maroka a v roce 1998 do severovýchodního Turecka. "Zážitky z našich expedic popisuje kolega z Prácheňského muzea v Písku Karel Pecl v cestopisech, určitě napíše i o této cestě," poznamenává Zdeněk Vitáček.

 

Co badatelé navštíví v rámci své expedice:

Krugerův národní park - jeden z největších národních parků nejen v Africe, ale i na světě, s atraktivními druhy velkých zvířat jako slon, lev, buvol, nosorožec, leopard, pakůň.

 
Velké bažiny Svaté Lucie - jezero s hrochy a krokodýly, pobřežní prales u Indického oceánu, drobní savci, ptáci, mořská rezervace.

Přírodní park Dračí hory - hory přes tři tisíce metrů.

Národní park Kalahari - 36 tisíc kilometrů čtverečních polopouště s bohatými společenstvy ptáků, plazů, malých savců.

Národní park Richtersveld - hornatá poušť, drsná příroda, kde voda je vzácností. Časté jsou však ranní mlhy valící se od chladných vod Atlantiku. Specifické klimatické poměry vytvořily vhodné podmínky pro ohromující kolekci rostlin, ale i plazy, ptáky a savce.

Namaqualand u města Springbok - jedinečná skladba sukulentních a dalších rostlin - čtyři tisíce druhů.

Divočina Cederberg - rozeklaná údolí a hory s vrcholy nad dva tisíce metrů nad mořem, vzácná květena včetně ojedinělého cedru, savci, šelmy.

Národní park Západní pobřeží - velká rezervace podle pobřeží - laguny, plameňáci, kormoráni, bahňáci, ustřičníci a tučňáci. Také antilopy a pestrá květena.

Tabulové hory u Kapského Města - stovky druhů kvetoucích rostlin, zajímavostí jsou i damani - příbuzní slonů.