Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Znojmo, já tě viděl dvojmo! Optický klam si jezdí fotit i z Vídně

aktualizováno 
Od rána jsem nepozřel ani kapku vína, vždyť je jen krátce po poledni. A přece vidím znojemskou Radniční věž dvojmo. Je to vtipný optický klam. Těžko říct, zda se jím inspiroval zpívající klasik Ivan Mládek před 30 lety při psaní písně Znojmo, vidím tě dvojmo, ale jedno je jisté: dnes si pro tuhle fotku houfně jezdí turisté až z Vídně.

Radniční věž se tyčí do výše 80 metrů nad městem. | foto: archiv města Znojma / Petr Dočkal

„Vyfotili jsme tohle místo před časem pro reklamní kampaň v Rakousku a Vídeňáci u nás teď s různou úspěšností hledají to pravé místo. Není to úplně snadné, takhle naši krásnou paní alias Radniční věž můžete uvidět za střízliva jen z jediného bodu v celém městě,“ směje se Lukáš David, jenž coby znojemský průvodce bezradným návštěvníkům podává pomocnou ruku.

Znojemské záhady

Pár minut nato stojím s panem Davidem pro změnu na ochozu Radniční věže z 15. století. Na víno pořád ještě nedošlo (díky bohu, neboť drápat se nahoru po stísněném strmém spirálovitém schodišti dá člověku v letním vedru celkem slušně zabrat i za střízliva), a přece mám už zase dojem, že mě šálí zrak.

Město s přívlastkem

Tímhle sloganem se honosí Znojmo, vyhlášené centrum jihomoravského vinařství na půl cesty mezi Brnem a Vídní. Návštěvníky láká vedle vína též na 77 divů. Které nesmíte vynechat?

Průvodce zavírá na vyhlídce všechny okenice a tajnosnubně pronáší: „Teď se dobře dívejte.“ Jak je tohle, proboha, vůbec možné? Hledím na zeď a vidím - no ano - znojemské střechy, které jsem před chvílí obdivoval z okna. Tentokrát nikoli dvojmo, nýbrž vzhůru nohama.

„To je naše camera obscura,“ chlubí se znojemský patriot Lukáš David. Za slunných dní se obraz města promítá za pomoci paprsků na bílou vnitřní zeď zatemnělého ochozu věže skrze škvíry v okenicích. Tenhle jev lidstvo sice zná už neuvěřitelných 25 století, přesto mám problém věřit tomu, co právě vidím.

A znojemské záhady zdaleka nekončí. Na Masarykově náměstí, 80 metrů pod špicí Radniční věže, to vypadá na další mámení smyslů, stále ještě bez vína, prosím. Ze tří stran středověké domy a najednou -Bum! - přímo na úpatí věže přistálo UFO. Uprostřed historického centra trčí obrovský betonový kvádr.

Tip na dovolenou

Lákají vás krásy Čech a Moravy a rádi byste strávili dovolenou tady? Vyberte si ji na Dovolená.iDNES.cz.

„Náš funkcionalistický obchodní dům Dyje je natolik unikátní, že už se ocitl dokonce pod ochranou památkářů,“ tvrdí průvodce. Bizarní obchoďák zaplnil zkraje 70. let uprázdněné místo vedle radnice, které tam zelo po sovětských náletech z konce druhé světové války. „Architekt David Vávra ho ve svém Šumném Znojmě trefně nazval televizní obrazovkou vtékající na náměstí.“

Starému Městu ve Znojmě dominuje Chrám svatého Mikuláše. Takto ho lze spatřit z...

Starému Městu ve Znojmě dominuje Chrám svatého Mikuláše. Takto ho lze spatřit z ochozu radniční věže.

Znojemské podzemí

Ve znojemských sklepeních panuje na vrcholu léta příjemný chládek, ovšem je to zrádných 12 stupňů. Zdá se, že tady už by bylo docela bezpečné přiťuknout si sklenkou vína, zvlášť když koštovací okénko je součástí prohlídkového okruhu po zpřístupněné části rozsáhlého, místy až čtyřpatrového městského podzemí. Ne ne, bystrá mysl je tu k nezaplacení.

Do labyrintu temných chodeb sestupujeme na Slepičím trhu, na denní světlo se však vracíme úplně jinde. Na zamčené mříži u výstupu jsou vyvěšená záchranná mobilní čísla, dokonce tam ve sklepě chytí člověk i signál (!), jenže co je mi to platné, jestliže bych se sem nikdy bez cizí pomoci nedostal? Sám bych tu trasu prostě projít nedokázal. Ani podruhé, ba ani podesáté. Ztratil bych se. Ujdeme sotva kilometr, jenže co deset metrů, to nějaká křižovatka. A ani čtyři směry tu nejsou limitem. Jednou jsem napočítal větvení rovnou do šesti dalších chodeb.

Dům nad hrází znojemské přehrady je vetknutý do skály.

Dům nad hrází znojemské přehrady je vetknutý do skály.

Chodby znojemského podzemí jsou asi 30 kilometrů dlouhé. Najdete zde pohádkové...

Chodby znojemského podzemí jsou asi 30 kilometrů dlouhé. Najdete zde pohádkové postavy, alchymistickou dílnu, oživlé skály či ukázku vězeňských kobek.

Stačí nechat se na pár vteřin unést focením koster ve vězeňských kobkách a - proboha, kde je moje skupina?! Když k tomu ještě na moment vypadne osvětlení (Náhoda? Nebo spíš oblíbená průvodcovská kratochvíle?), už už propadám panice. Spasí mě krátký odlesk rozsvíceného displeje cizího mobilu na vlhkých stěnách - o pár chodeb dál si kdosi naštěstí posvítil na cestu, a tak jsem brzy zase nalezen.

Fotogalerie

S díky odmítám nabídku na „adrenalinovou“ návštěvu znojemského podzemí - copak toho dobrodružství už nebylo dost? Prý nikoli, mohl bych ještě lézt po čtyřech v naprosté tmě, jen s čelovou svítilnou na hlavě, v pronajatých gumácích a speciálním obleku se brodit vodou, šplhat po rezavých žebřících - to vše až dvě a půl hodiny na nejtěžší, černé trase, ty snazší (po vzoru sjezdovek značené červeně a modře) jsou jen o něco kratší.

Znojemská ikona

Kdepak, vážně díky, jdu se raději kochat historií. Rotunda svaté Kateřiny na konci Hradní ulice v areálu pivovaru stojí už takřka tisíc let. A stejně staré jsou i románské malby uvnitř. Stavba sloužila v průběhu věků k lecjakým účelům, býval tu vepřín, pivnice i sklad střelného prachu. Pradávné obrazy dostávaly v průběhu staletí co proto.

Zato dnes jsou úzkostlivě opečovávané. Aby se teplota i vlhkost vzduchu v rotundě měnily co nejméně, to hlídá v 21. století sofistikovaná technika. Dostat se dovnitř proto není jen tak. Nestačí zaplatit vstupné, ba ani včasná rezervace jednoho z deseti míst za hodinu (výhradně v letních měsících) nemusí být zárukou přibližně desetiminutového povolení ke vstupu, vyhodnotí-li hlídací systém riziko „povětrnostního“ poškození maleb. Jestliže se rozdíl teplot povrchu stěny a rosného bodu přiblíží stavu, kdy dochází ke kondenzaci vodních par na stěnách, brány rotundy se nekompromisně uzavřou.

Mám štěstí. Smím vstoupit do útrob znojemské ikony a zdaleka nejvyhledávanějšího ze všech 77 znojemských divů. Mlčky (to aby ani vodní páry od mých úst nemohly pozměnit ovzduší v interiéru) mohu zhlédnout ojedinělou galerii biblických výjevů a přemyslovských knížat z 10. a 11. století. V nejstarší obrazárně české státnosti nemluví ani průvodkyně, jen potichu stojí a pozorně bdí nad dodržováním přísných návštěvních pravidel. Krátkou přednášku k výjevům na stěnách i v kopuli mi pustí ze záznamu do sluchátka. A pak už hybaj ven!

Masarykovo náměstí ve Znojmě

Masarykovo náměstí ve Znojmě

Tajemné uličky Starého Města ve Znojmě

Tajemné uličky Starého Města ve Znojmě

Znojemská zákoutí

Nejvzácnější znojemská památka se tyčí na nejvyšším bodě mohutné hradní skály nad údolím Dyje. Od rotundy hravě přehlédnu většinu dominant historického centra, ikonický 220metrový železniční viadukt na trati Severozápadní dráhy z Vídně do českých zemí i zelenou Kraví horu. Je to náramný výhled.

Jenže stačí udělat čelem vzad a rázem je tu smutný pohled. Chátrající areál opuštěného znojemského pivovaru, který rotundu lemuje z opačné strany, nejvěrněji ilustrují zbytky komína, který spadl už před spoustou let. „Zbortil se jen krátce poté, co mu kdysi rakouští statici při nějaké inspekci předpověděli sto let života. Šel k zemi ještě dřív, než jejich vlak dojel zpátky do Vídně,“ vypráví Lukáš David. Pivo se tu přitom vařilo dost dlouho, produkce místní značky Hostan skončila teprve v roce 2009. U brány pivovaru dnes stojí stánek s honosným názvem Pivní koloniál, leč zoufalou nabídkou: točenou malinovkou a jakýmsi cizím pivem...

Jdu dolů k řece. Na pádlování ani ke koupání to letos v létě zrovna není, koryto je takřka vyschlé, už i zelené chaluhy na dně Dyje místy žloutnou. A tak zapadnu do muzea. Rázem si připadám o třicet let mladší. Znojemské Muzeum motorismu na břehu Dyje vystavuje vedle desítek stařičkých automobilů a motocyklů též hračky. Třeba rozvrzanou plastovou sanitu Škoda 1203, ze které pořád něco odpadávalo. Nebo pestrobarevnou plechovou Tatru 815 GTC alias onen neprávem pozapomenutý kopřivnický kamion, který objel na sklonku socialismu dokola celý svět. A taky traktor Zetor, kterému - považte - už někdy v roce 1985 zatáčela kola! Tyhle všechny hračky jsme přece mívali doma.

Bývalý pivovar Hostan.

Bývalý pivovar Hostan.

Kde je asi všem těm dětským autíčkům konec? Nad tím přemýšlím v dřevěné boudě vedle muzea, kde čepují - to snad ne, už zase mě šálí smysly? - Hostan. Je totiž uvařený v Brně. „Ale i ve Znojmě už se zase vaří pivo - Zlatý Josef,“ chlubí se průvodce David. „Akorát byste na něj museli jinam.“

Znojemské víno

Ale proč bych měl ve Znojmě vlastně hledat nějaké pivo? Sem se přece jezdí odjakživa za vínem. Vyrážím koštovat.

Šatov, Chvalovice, Hnanice, Nový Šaldorf, Dobšice. To jsou blízké vsi proslulé takzvanými sklepními uličkami. Je to však pořád trochu z ruky. Na rozdíl od Louckého kláštera, který se ze sídla řádu premonstrátů proměnil v degustační základnu Znovínu. Nebo od Vlkovy věže v centru Znojma, která se z někdejší opevněné pozorovatelny přerodila ve vinařskou základnu. Pěstitelé na Znojemsku už před pěti lety založili první takzvaně apelační systém v Česku, který zaručuje původ vína - pod známkou VOC (vína originální certifikace) vyrábí už 17 lokálních vinařství. A Vlkova věž je jejich infocentrálou, kde poznáte vinný byznys nejen „teoreticky“ z přehršle propagačních letáků, ale především „prakticky“ z degustačního baru v přízemí.

Znojemský železniční most spojuje oba břehy Dyje. Vlaky jezdí každou hodinu do...

Znojemský železniční most spojuje oba břehy Dyje. Vlaky jezdí každou hodinu do Vídně.

Dokonce už i přímo ve městě roste réva, vinohrad pod kaplí svatého Václava však očekává letos teprve panenskou sklizeň. Přesto lze i v Rajské vinici už ochutnávat. Stojí tam jeden z degustačních altánů dobšického vinařství Lahofer, nesoucího jméno lokálního řezbáře a věhlasného výrobce strahovské klášterní knihovny, mimochodem původně vyrobené pro Loucký klášter. Co má řezbář společného s vinařstvím? „Je to prosté: výjimečnou řemeslnou zručnost,“ říká pyšně lahoferský obchodní ředitel Dan Smola.

A u tohoto sdělení definitivně skončily veškeré snahy o srozumitelné poznámky v mém reportérském zápisníku. Jgdl asdll hgdw xx f l k … !?
P. S. Chcete-li vidět Znojmo ještě za střízliva dvojmo, postavte se na rohu Horního náměstí a Obrokové ulice co nejblíž k výkladní skříni obchodu Baťa. Druhou Radniční věž spatříte (a vyfotíte) právě v oné výloze. Na zdraví!

Může se hodit

DOPRAVA
Z Prahy je to do Znojma přes 200 kilometrů - autem asi 3 hodiny, podobně jako z Ostravy. Z Brna stačí hodina jízdy, navíc odtud jezdí každou hodinu autobusy. Po Znojmě choďte buď pěšky, nebo lze pětkrát denně do konce září objet 90minutový turistický okruh vyhlídkovým silničním vláčkem (50 Kč za osobu).
UBYTOVÁNÍ A VSTUP
Zážitkový tip v centru: vinařský hotel Lahofer ve staletém domě ve Veselé ulici 13 má dvoulůžkový pokoj s teplou snídaní za 2 000 Kč a vinotéku s bohatou nabídkou vlastní produkce na recepci.

Lístky - Radniční věž: 30 Kč, Vlkova věž: 20 Kč (s ochutnávkou vín 150 Kč), Loucký klášter: 70 Kč (včetně koštu), podzemí: v létě 95 Kč, jinak 65 Kč (adrenalinové trasy 110 až 200 Kč), rotunda 90 Kč.
STRAVOVÁNÍ
Nápaditou teplou kuchyní je vyhlášený hotel Lahofer, ale třeba i restaurace La Casa Navarra v Kovářské ulici 10.

Meruňky, okurky a další místní čerstvé dobroty nakoupíte od zahrádkářů ve stáncích podél hlavní silnice od Jihlavy.
INTERNET
www.znojmocity.cz
www.znojemskabeseda.cz

ZNOJEMSKÉ VINOBRANÍ
Středověké Znojmo v 21. století? Můžete to zažít 12. a 13. září, kdy se ve městě uskuteční Znojemské historické vinobraní. Ulice obsadí vedle vinařů též kejklíři, rytíři i středověcí řemeslníci, centrem navíc projde historický královský průvod Jana Lucemburského. Vystoupí i populární čeští umělci: Olympic, Banjo Band Ivana Mládka či Monkey Business. Permanentka stojí 280 Kč, více na www.znojemskevinobrani.cz.

Autor:




Nejčtenější

Microsoft Image Composite Editor - výběr zobrazení (projekce)
NÁVOD: Jak vyfotit a složit dechberoucí panorama? Zvládne to každý

Široké panoramatické fotografie dokážou na první pohled zaujmout. Lépe zachytí pohled na město nebo krajinu a zprostředkují tak zážitek, který běžná fotka 4:3...  celý článek

„Dnes už jsou bicykly o něčem jiném. Mají kola 29 palců, všechno je lehké z...
Hurikán, přepadení a 107 defektů. Jako první Čech objel svět na kole

Deset let příprav, tři roky dobrodružného cestování a pak dvě desítky let vzpomínání. V září uplyne 20 let od chvíle, kdy jeden z nejznámějších českých...  celý článek

Britský zaoceánský parník Queen Elizabeth 2 (spuštění na vodu v září 1967)
Komfortní gigant na vodě Queen Elizabeth 2 místo oslav čeká na svůj osud

Zaoceánská pýcha Spojeného království Queen Elizabeth 2 slaví padesátku. Za 40 let služby loď přeplula Atlantik více než 800krát a převezla 2,5 milionu...  celý článek

Medvěd s uloveným lososem
Aljaška, z které mrazí. Lososí hostina pro medvědy na vlastní oči

Jeden z nejúžasnějších zážitků v pozorování zvířat, jaký se dá na naší planetě v divočině zažít, je tažení lososů, na které čekají hladoví medvědi a nedočkavě...  celý článek

Solná poušť po dešti
Dotknout se nebe. Putování nádhernou Bolívií s bleskem za zády

Druhá půlka mého bolivijského pobytu byla stejně nabitá jako ta první. Vydáváme se na povedený trek do And, poté sestoupíme do Amazonské nížiny a nakonec...  celý článek

Další z rubriky

Nejvyšší kóta Devíti skal
Nejhezčí kout Vysočiny i parádní skály. Jarní výlet do Žďárských vrchů

Roztodivná skaliska trčící ze země do úctyhodných výšek jsou pro Žďárské vrchy typické. Některá převyšují okolní stromy a poskytují nádherné pohledy do dálek....  celý článek

Chvalkovický větrný mlýn
Větrné mlýny a božský klid. Krásný výlet na Litenčickou pahorkatinu

Žádné lidi zato stovky mravenišť a statisíce mravenců potkáte v lesích neznámé pahorkatiny uprostřed Moravy. Život tu plyne tiše, čas pomalu a turisté sem...  celý článek

Pohled na rozhlehlý pozemek sanatoria z mojí rákosové chatičky.
Jak jsem zvracela v Peru. Léčba magickou ayahuascou očima čtenářky

O amazonské ayahuasce, liáně duše, jsem toho spoustu četla a viděla. Od různých článků na internetu přes dokumentární film až k pestrým ohlasům mnoha lidí,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.