Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Zmrzlým rájem Aljašky kolem Měděné řeky. Po stopách zlatokopů

aktualizováno 
Vydat se po stopách zlatokopů vyžaduje i v dnešní době hodně odvahy. Odměnou jsou ale nezapomenutelné výhledy na fantastickou krajinu, která na začátku minulého století přitahovala muže celého světa hledající opravdové bohatství.

Valdezský ledovec, přes který táhli zlatokopové se saněmi. | foto: Jan Kočvarapro iDNES.cz

Na Aljašce a v sousední oblasti Kanady jsme najezdili přes osm tisíc kilometrů, ale nejzajímavější nám přišla odlehlá oblast Cordovy a Kennecottu na jihu Aljašky a kolem Dawsonu v Kanadě. Jsou to odlehlé oblasti, známé především v souvislosti se zlatou horečkou. Střídmost, drsnost a silná atmosféra těchto vzdálených míst nás doslova pohltily.

Zmrzlá železnice

Cordova je přístav v Zátoce prince Williama, který je nedostupný po silnici a dostat se tam můžete letadlem nebo přívozem. Odlehlé město, kde nefungují ani klasické mobilní telefony, je ale skvělý výchozí bod pro zkoumání delty Copper River (Měděná řeka), okolní pestré přírody, mnoha ledovců, zvířat a velmi zajímavé historie spojené se zlatou horečkou.

Krajina nedaleko Cordovy

Krajina nedaleko Cordovy

Z Cordovy například vedla na začátku 20. století železnice, takzvaná Copper River and Northwestern Railway, až do Kennecottu, kde se těžila měď. Stavba této 315 kilometrů dlouhé železnice patří mezi typické hrdinské příběhy Aljašky.

Když se kolem Kennecottu na začátku dvacátého století našlo velké množství měděné rudy, objevil se problém, jak jí dostat do Států, kde ji bude možné zpracovat a měď prodat za tehdy velmi vysoké ceny. Relativně nejschůdnější trasa vedla podél Copper River, do jejíhož údolí ale stékalo mnoho ledovců a desítky ledovcových řek.

Železnici se i přes otřesné podmínky panující kolem ledovců a hluboký mráz až minus 50 stupňů nakonec podařilo postavit. Za druhé světové války železnici pro potřeby zbrojení rozebrali a z původních 129 mostů zbylo pouze pár, z nichž nejslavnější je Million Dollar Bridge. K mostu se lze dostat po silnici ležící na původní železniční trati. Měří přibližně osmdesát kilometrů z Cordovy a u mostu kupodivu končí, takže most navštěvuje poměrně málo turistů.

Nebezpečná krása

Celá oblast podél silnice ale rozhodně stojí za návštěvu. Nejen kvůli historii mostu, ale i kvůli nádherné krajině podél silnice: od deštného pralesa, ledovcových splazů a horských panoramat až po deltu Copper River s živými i mrtvými stromy uprostřed líného proudu. Ale také s obrovským množstvím komárů, kteří člověka napadnou, jakmile vystoupí z auta.

Deštný prales nedaleko Cordovy

Deštný prales nedaleko Cordovy

Child’s Glacier, nejaktivnější ledovec na Aljašce

Child's Glacier, nejaktivnější ledovec na Aljašce

Opravdovým zážitkem je pak návštěva nejaktivnějšího ledovce v USA: The Childs Glacier. Ledovec neustále puká a do řeky, jež ho podemílá, padají kusy ledu za burácivého hřmění jako za bouřky. Při prohlídce je ale potřeba dávat opravdu velký pozor, někdy se prý ulomí kus ledu tak obrovský, že na protějším břehu řeky způsobí přílivovou vlnu několik desítek metrů vysokou.

Valdez, skoro na konci světa. Nebo na začátku?

Z Cordovy jsme do Kennecottu jeli autem přes Valdez, přístav, který byl v minulosti důležitým výchozím bodem pro zlatokopy. Odtud se vydávali na cestu přes Valdezský ledovec za nalezišti zlata, ležícími za hřebenem hor, a potom dál až do Dawsonu. Zlatokopové obvykle absolvovali přechod přes Valdezský ledovec v zimě, protože v létě jsou v něm hluboké, těžko viditelné trhliny, ze kterých není úniku. V zimě kolem minus 40 stupňů ale zlatokopové museli táhnout na saních zásoby na celý další rok a jen málokdo z nich ledovec překonal.

Záliv prince Williama, kde leží přístavy Valdez a Cordova a havaroval tanker...

Záliv prince Williama, kde leží přístavy Valdez a Cordova a kde havaroval tanker Exxon Valdez.

Dnes ve Valdezu končí transaljašský ropovod vedoucí od Severního ledového oceánu skrz Aljašku. Město je nechvalně známé pro nedalekou donedávna největší ekologickou katastrofu v lidských dějinách: ztroskotání trajektu Exxon Valdez v roce 1989 a zamoření obrovské části pobřeží.

I tak je ale město stále vyhledávané pro blízké ledovce a ledovcové zátoky, kolem kterých se plaví kajakáři. Pokud budete mít čas a peníze, vřele doporučujeme vyhlídkový let malou helikoptérou nad okolními horami a Valdezským ledovcem.

Úrodná krajina bez lidí

Naše další cesta vede přes průsmyk nad Valdezem kolem Worhtingontského ledovce, který je vděčným objektem fotografů, a pak pokračuje na sever k odbočce na východ na Copper Center, Chitinu a do národního parku Wrangell - St. Elias. Ten je  největším národním parkem v USA a svojí rozlohou je větší než celé Slovensko.

Fotogalerie

Jedině na této silnici kolem Chitiny jsme na celé Aljašce viděli obdělávanou půdu a hospodářská zvířata. Nikde jinde po nich nebyla ani památka. Jinak je tu ale mrtvo, k vidění bylo jen pár historických budov  a vraků vozidel zarostlých trávou. I přesto je ze štěrkové silnice vedoucí údolím řeky pár nádherných výhledů na okolní krajinu.

Na silnici ke Kennecottu je několik mostů, z nichž nejzajímavější je Kuskulana Bridge. Je to původní železný železniční most nad hlubokým kaňonem, široký právě na osobní auto. Most má dřevěný hladký povrch a ještě nedávno byl bez zábradlí nebo svodidel.

Do McCarthy a Kennecottu kolem medvědů

Silnice pro turisty končí kousek před městečkem McCarthy,  krásném městě uprostřed národního parku, které je postavené téměř výhradně z historických budov zlaté horečky. Právě proto sem ale turisté nesmějí autem, takže na konci veřejné silnice jsou kempy a most pro pěší přes řeku, za kterým začíná opět hliněná silnice do městečka.

Zpoza mostu jezdí každých půl hodiny kyvadlová doprava až do Kennecottu. Je ovšem nutné obrnit se trpělivostí, protože zhruba osmikilometrovou trať jede minibus přesně půl hodiny. Jinou dopravu ani nedoporučujeme. Silnice je v příšerném stavu a v údolí je podle místních největší koncentrace medvědů na Aljašce. I my jsme ostatně pár medvědů viděli, jednoho z nich právě před mostem do McCarthy. Snažili jsme se před ním varovat jednu z místních obyvatelek, ale s naprostým klidem nám řekla, že o něm věděla. Možná s sebou měla pušku, ostatně tak jako většina místních.

Fastfood v McCarthy. V půlce srpna zavíral, už se blížil podzim.

Fastfood v McCarthy. V půlce srpna zavíral, už se blížil podzim.

Mlýn na měď v Kennecottu. Na mostě dole jsou vidět zbytky železnice.

Mlýn na měď v Kennecottu. Na mostu dole jsou vidět zbytky železnice.

Ve městě McCarthy najdete všechny služby spojené s parkem: hotel, restauraci, sídlo horských průvodců a  dokonce sídlo místního leteckého dopravce. V oblasti pochopitelně opět nefungují běžné mobilní telefony, pouze lokální malý operátor. Osm kilometrů vzdálený Kennecott je historické město, v jehož okolí je mnoho měděných dolů v úbočích hor a největší místní dominanta: velký mlýn na měděnou rudu z červených prken, který je přístupný veřejnosti.

Hlavním důvodem návštěv turistů je ovšem okolní naprosto fascinující příroda. Kennecott je přímo na svahu kopce nad Kennecottským ledovcem, který teče z Mt. Blackburn, páté nejvyšší hory Aljašky vysoké 4 996 metrů. Celodenní výlet po ledovci, během kterého jsme navštívili i dvě ledovcové jeskyně, byl silným zážitkem.

Menší ledovcová jeskyně, akorát aby jí šlo projít

Menší ledovcová jeskyně, akorát aby jí šlo projít

Worthamptonský ledovec

Worthamptonský ledovec

Navíc byl z této oblasti vidět i dva kilometry vysoký ledopád Stairway Icefall, který je druhým nejvyšším na světě po nejvyšším v Himálajích. Z městečka McCarthy se k němu pořádají vyhlídkové lety, ale jsou spíše pro movité cestovatele. Druhý den ráno se nám nechtělo pryč, ale museli jsme se vydat na cestu. Čekal nás Dawson, Mekka zlatokopů.

2. část Stezky po stopách zlatokopů vám přineseme příští týden.

Autoři:




Nejčtenější

Campari na led, v tomto případě na ledovou tříšť. Lehce nahořklé a osvěžující
Módní Aperol slaví úspěch. Recept na skvělý aperitiv je ale starý 100 let

I když je Itálie kolébkou mnoha slavných aperitivů připravených z cinzana, martini, campari a dalších hořkých a kořeněných bitterů, mladí lidé z celé Evropy si...  celý článek

Útočiště zde ovšem najdou i následovníci květinových dětí. Nepotřebují nic. Jen...
Chleba z banánů a radost ze života. Na Havaji jsou naštěstí všichni divní

Rozvalit se na lehátku a nechat o sebe pečovat, to je častá možnost, jak si užít dovolenou na Havaji. Jak se na sopečných ostrovech v Tichém oceánu žije na...  celý článek

Dvaaosmdesátiletá Nina při tangu s devadesátiletým Oscarem v Buenos Aires (18....
Argentinské tango od srdce. Je jim 172 let a tančí na mistrovství světa

Vášnivé tango tančí už od 40. let minulého století. Devadesátiletý Oscar a dvaaosmdesátiletá Nina se v srpnu společně zúčastnili světového mistrovství v tangu...  celý článek

Jezero Onneto na úpatí sopky Meakan
Mlha a medvědi ostrova Hokkaidó. Výlet do snového Japonska bez turistů

Nejodlehlejším místem celého Japonska je poloostrov Širetoko, který vybíhá jako severovýchodní cíp ostrova Hokkaidó do Ochotského moře. Stejnojmenná rezervace...  celý článek

Další z rubriky

Na střelnici nedaleko Longyearbyenu nás půl dne v teplotách okolo minus dvaceti...
Kurz přežití a pušku s sebou. Tak se studuje na Špicberkách, píše Češka

Je to jediná vysoká škola na světě, kde musíte nejdřív absolvovat kurz přežití, aby vás přijali. Univerzitní centrum na Špicberkách je nejseverněji položená...  celý článek

Pohled na rozhlehlý pozemek sanatoria z mojí rákosové chatičky.
Jak jsem zvracela v Peru. Léčba magickou ayahuascou očima čtenářky

O amazonské ayahuasce, liáně duše, jsem toho spoustu četla a viděla. Od různých článků na internetu přes dokumentární film až k pestrým ohlasům mnoha lidí,...  celý článek

Ostrov Flores
Ostrov, kde vládnou ženy. Na Floresu najdete pravou Indonésii bez turistů

Hned po našem příletu na ostrov Flores přichází kulturní šok. V tom nejlepším slova smyslu. Turisté jsou tady totiž stále ještě nedostatkovým zbožím a přitom...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.