Nelogicky pojmenovaná Zlatohorská vrchovina
Hory severní Moravy a Slezska se obvykle hážou do jednoho pytle s názvem Jeseníky. Podle správného geografického členění se však kopce kolem česko-polské hranice jmenují Zlatohorská vrchovina.
Název to není zrovna nejvýstižnější, jelikož konfigurace krajiny na mnoha místech splňuje kritéria nikoli vrchoviny, ale nefalšovaných hor. Tuto nelogičnost dokládají také názvy dvou podcelků Zlatohorské vrchoviny, které se jmenují Rejvízská a Hynčická hornatina. Zatímco první z nich představuje vyhledávaný a hojně navštěvovaný rekreační terén s centrem v horské obci Rejvíz, Hynčická hornatina je vzhledem k turistice polem neoraným.
Jediným místem, kde narazíte na vyšší počet výletníků, je Biskupská kupa na česko-polské hranici s krásnou starou rozhlednou. Jinde si můžete být téměř jisti, že za celý den prakticky nikoho nepotkáte.
Krajina v okolí zaniklé vsi Malý Valštejn
Typické Sudety
Lákají-li vás nepoznané a odlehlé kraje, zvolte si za výchozí bod střediskovou obec jménem Město Albrechtice nedaleko polské hranice. Skutečné město připomíná opravdu jenom vzdáleně, ale pro okolní kraj funkci města dokonale plní – jezdí tu vlak i autobusy, je tu dostatek obchodů i benzínka, která má dokonce otevřeno nonstop.
Z Města Albrechtic vychází od vlakového nádraží žlutá turistická trasa, která má jako jediná v okolí logický směr a vede v délce 20 km po hřebenech kopců až pod Biskupskou kupu. Ostatní značené trasy mají spíše charakter spojek mezi jednotlivými vesnicemi anebo slouží jako přístup na žlutě značenou hřebenovku.
Putování po této trase je nenáročné, jde se po lesních cestách, prvních 8 km většinou do kopce. Z přírodního ani krajinářského hlediska zpočátku nic moc – okolo jenom smrkové plantáže bez výhledů do krajiny.
FOTKY Z VÝLETU NA BISKUPSKOU HORU
Na návrší Jívina (684 m) však les končí a objevuje se náhorní pláň. Kdysi se tu fungovala vesnička Malý Valštejn, kterou ještě i s autobusovou zastávkou uvádějí mapy z roku 1996. Dnes tu můžete obdivovat pouze zarostlé základy několika domů, polorozpadlou kapličku a zemědělský hangár. To, co mnohde jinde v Sudetech.
Kaplička v zaniklé vsi Malý Valštejn
Ideální terén pro běžky
Od rozcestníku na Kraví hoře následuje ještě asi 1,5 km otevřeným terénem po loukách. Objevuje se panorama vzdáleného Pradědu i silueta Petrových kamenů. Na druhou stranu je vidět daleko do slezských nížin, které končí až kdesi u Baltského moře.
Krásná panoramata ruší snad jen červeně natřená věž podivného tvaru obehnaná ostnatým drátem, která slouží patrně jako zesilovač, přestože připomíná zdálky vodojem.
Následující kilometry vedou opět lesem přes Solnou horu a Kutný vrch. Za ním se trasa stáčí o devadesát stupňů doprava, kříží neudržovanou silnici z Heřmanovic do Petrovic a míří k Petrovým boudám pod Biskupskou kupou.
Za dobrých sněhových podmínek je to ideální běžkařský terén, celá popisovaná trasa je zároveň lyžařskou magistrálou. Lepší je však vydat se na ni v opačném směru, protože vede převážně mírně dolů.
Místo zvané Petrovy boudy na vrcholu stoupání silnice mezi Zlatými Horami a Jindřichovem ve Slezsku je další mystifikující lokalita. Kdysi tu snad stál nějaký rekreační objekt, zbyly po něm však pouze v křoví zarostlé základy a zdemolovaný a dávno již nefunkční stožár s lampou.
Je tu však na rozdíl od předchozích dlouhých kilometrů docela živo – na velké parkoviště přijíždějí auta se zájemci o pokoření rozhledny na Biskupské kupě, v protilehlém svahu bývá v provozu lyžařský vlek.
Večer pod Biskupskou kupou
Rozhledna na staveništi
Frekventovaný výstup na Biskupskou kupu je nenáročný a netrvá dlouho – cca 30 minut. Ještě před dosažením 888 m vysokého vrcholu si můžete odskočit na dvě vyhlídky směrem ke Zlatým Horám anebo si přečíst nějaká moudra z informačních tabulí, které lemují výstupovou cestu.
Kousek před cílem narazíte na polskou hranici, u níž stávala turistická chata Rudolfsheim. Po roce 1945 ji však novoosídlenci vyrabovali a brzy poté zanikla. Podobný osud mohl potkat i samotnou rozhlednu, která byla nepřístupná a od zkázy ji zachránila patrně jen skutečnost, že sloužila jako televizní zesilovač pro okolní zapadlý kraj.
Dnes připomíná bezprostřední okolí rozhledny spíše staveniště – stojí tu rozličná nákladní auta a stavební stroje, ze země vyrůstají betonové základy jakéhosi monstra, které má patrně někdy sloužit jako nálevna či chata. Je však patrné, že stavební práce pokračují velmi pomalu a mají asi již delší dobu přestávku.
Oku příjemnější je určitě rozhled z ochozu věže, který nabízí panorama Hrubého Jeseníku, Rychlebských a Sovích hor a někdy i Beskyd. Za výjimečně dobrých povětrnostních podmínek bývají vidět prý i Tatry a město Vratislav (Wroclaw) v Polsku.
Rozhled z Biskupské kupy směrem k městu Zlaté Hory a Rychlebským horám
Může se hoditJak se tam dostat Itinerář popisované trasy Mapy
Roku 1898 vznikla na stejném místě kamenná, 18 m vysoká věž, kterou nechal postavit podobně jako tu první dřevěnou německý turistický spolek ze Zlatých Hor. Otevření bylo načasováno na 50. výročí panování rakouského císaře Františka Josefa I., po němž dostala i jméno Kaiser Franz Josef – Warte. Po roce 1945 byla věž pro turisty uzavřena a sloužila účelům televizního vysílání. Na sklonku socialistického režimu byla v dezolátním stavu, ale odvážlivci mohli po chatrných schodech vystoupat vzhůru. V roce 1998 prošla věž v souvislosti se svými 100. narozeninami rekonstrukcí.
|
Text a foto: MARTIN JANOŠKA
