Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Život v indonéské Toraji se klene jako buvolí rohy

  14:51aktualizováno  14:51
Indonéské Sulawesi svým tvarem připomíná chobotnici s chapadly rozmáchnutými do čtyř směrů. Toraju najdete v jejím jihozápadním výhonku. O to, abyste ji neminuli, se už postarají vždypřítomní naháněči na nádraží v Makassaru, metropoli této části ostrova, kteří vás bezpečně navigují ke správnému autobusu. Čeká vás osm hodin cesty.

Na bocích některých autobusů se vyjímá obrázek muže vedoucího buvola. Toraja se tak hlásí ještě dříve, než se před vámi otevře její kopcovitá krajina. Rýžová pole obklopují malebnou řeku Sadan a horské chodníky spojují vesnice s domky se sedlovitými střechami. Dům je symbolem celé Toraji a pro její obyvatele znamená mnohem více než místo, kde tráví část svého života.

Tongkonan, jak je toto obydlí nazýváno, svým mohutným vzhledem trochu klame. Ve skutečnosti je v něm mnohem méně místa, než by se při zběžném pohledu zvenčí mohlo zdát. Jeho velikost zvýrazňují kuřecí nohy, které ho podpírají. Prostor mezi nimi je vyhrazen domácím zvířatům, lidem patří až první patro. Vchod do domu najdete na severní straně, ve směru, ze kterého měli přijít předkové Torajů.

Podle tradované legendy připluli první obyvatelé Toraji na lodích, a protože neměli kde bydlet, posloužila jim jejich plavidla jako dočasný příbytek. Je jenom na vás, zda tvar střech torajských domů připíšete dávným lodním kýlům, nebo přikývnete na tvrzení, že symbolizují buvolí rohy. Ty zde také nescházejí, najdete je na průčelích domů jako odkaz k minulosti, kdy se Torajové věnovali i lovu lebek. Jak si však na začátku dvacátého století poznamenal náš krajan dr. Cicvárek, který Indonésii popsal ve třech knihách, místní obyvatelé ještě někdy někomu uříznou hlavu také pro štěstí jako Dajakové, ale jsou při tom méně ceremoniální a odbudou to tišeji, když ji přinesou".

V době, kdy vznikal tento zápis, byl již lov lebek oficiálně zakázán. Postarali se o to Holanďané, kteří Toraju na začátku 20. století dobyli. Svým příchodem tak otevřeli dveře i misionářům, kteří sice postupně prosadili křesťanství, ale původní zvyky vymýtit nedokázali. Nejvýrazněji je to patrné během pohřebních rituálů. A ačkoliv to může znít velice morbidně, do Toraji se jezdí hlavně kvůli nim. Sotva se v Toraje někdo narodí, už aby myslel na smrt. Pohřební rituály jsou tady velice nákladné, a tak mnoho lidí na ně musí šetřit často celý život," postěžoval si můj hostitel Roy.

A když rodině scházejí peníze?" zeptal jsem se a podpořil náš rozhovor další skleničkou palmového vína, kterou si muži v Toraje krátí dlouhé večery. Až se budeš vracet do města, všimni si domu hned vedle školy. Jeho majitel umřel před deseti lety, děti neměly dost peněz, aby mohly koupit alespoň jednoho buvola, který musí být během pohřbu poražen, a tak se rozprchly po celé Indonésii. Až budou mít dost, vrátí se a pohřeb se může uskutečnit. A ten zemřelý? Ten zatím zůstává v domě."

Život v Toraji se klene jako buvolí rohy. Narození je teprve začátkem pouti, na jejímž konci zachytí místní šaman odcházející duši do bambusové hole a silný buvol ji poté dopraví do podsvětí, které se nachází někde na jihu ostrova. Moderní doba zanesla lidi z vnitrozemí, jak zní překlad názvu Toraja, po celé Indonésii, rodinné vazby však nepřetrhala. Pouta, která je spojují s rodným krajem, tak velí čekat, až se na posledním rozloučení může sejít celé příbuzenstvo. Zesnulý zatím zůstává uložen v domě. Příbuzní nezapomínají ani na to, aby mu každý den donesli jídlo. Než dojde ke skutečnému pohřbu, uplyne dlouhá doba a během ní se zmenší i smutek, který samozřejmě nad ztrátou našeho blízkého také pociťujeme. Nečekej nářek ani slzy," upozornil mě Roy.

Stoupali jsme do kopce, v jehož polovině vyrostly provizorní bambusové přístřešky, které ze tří stran obklopily nevelké prostranství. V levém rohu nade vše vynikala věž obsypaná dětmi, které téměř zakryly sarkofág s ostatky Royovy příbuzné. Vše připomínalo velkolepou slavnost, na kterou se po letech sjede celá rodina. Finále od návštěvníka zvenčí vyžaduje hodně tolerance ke kulturním odlišnostem.

Odpradávna jsou status Torajů a příslušnost ke kastám vyjadřovány počtem buvolů, které jsou během pohřebních obřadů zabiti. Dle přímé úměry, čím více tím lépe. Při obřadech, které do země duší vyprovázejí členy nejvýznamnějších rodů, se zabitá zvířata počítají na stovky. Přitom nejcennější z buvolů stojí okolo tisíce dolarů. Pohled na jatka v přímém přenosu drásá evropské srdce, pro lidi z Toraji je však naplněním jejich povinnosti vůči rodině.

MŮŽE SE HODIT


Jak se tam dostat: Centrem Toraji je město Rantepao spojené s metropolí jihozápadního Sulawesi Makassarem (ještě donedávna Ujung Pandang) letecky nebo mnohem levněji autobusem. Do Makassaru se lze dostat nejsnáze lodí z východní Jávy ze Surabaji, nebo letecky ze všech významných turistických destinací v Indonésii.

Pohřební obřady: Nejčastěji se odehrávají od června do září. V tomto období se téměř vždy nějaký koná, místní průvodci však nejsou příliš ochotni sdělit přesné místo obřadu, pokud nevyužijete jejich služeb. Pokud jste se nestačili spřátelit s některým domorodcem, nic jiného vám asi nezbude. Obvyklý pronájem auta na celý den stojí okolo deseti dolarů. Torajové jsou vůči cizincům velice vstřícní a účasti na obřadech nijak nebrání, očekává se, že přinesete alespoň symbolický dárek, nejčastěji cigarety.

Autor:



Nejčtenější

Sovětské mapy světových měst byly jako Wikipedia a Google Maps v jednom

Sověti byli pečliví: takhle detailně zmapovali New York (vpravo) a přístavní...

Podle sovětských civilních map vlastních oblastí se spolehlivě bloudilo. A to byl záměr, měly totiž mást Západ i za...

Hitparáda turistických přešlapů. Čím zaručeně naštvete místní obyvatele

Turista si užívá krmení volně žijících hyen v Hararu v Etiopii.

Chtějí toho vidět co nejvíc a v neposlední řadě jsou důležitým zdrojem příjmů. Z pohledu místních obyvatel jsou však...



Nejkrásnější partie Krounky. Parádní výlet s ferratou, kterou zvládnou i děti

Krounka v Otradově

Doslova pohlazením po duši je putování údolím říčky Krounky na Chrudimsku. Nejhezčí pasáž pojmenovaná Šilinkův důl je...

Les nad Kateřinkami ukrývá tajemný pomník. Nikdo neví, kdo ho vztyčil

Vojtěch Mai objevil žulový pomník, který ve stráni nad Kateřinkami stojí...

Nikdo neví, proč tam je, ani kdo ho nechal postavit. Přitom ve stráni nad libereckými Kateřinkami stojí odhadem dobrých...

Český skialpinista nepřežil 300 metrů dlouhý pád ve Vysokých Tatrách

V Nízkých Tatrách zahynuli dva skialpinisté z Česka (26. listopadu 2017)

Český skialpinista ve čtvrtek nepřežil dlouhý pád ve Vysokých Tatrách na Slovensku. Informovala o tom horská záchranná...

Další z rubriky

Přijedu do Česka a jsem nervózní. Na Kubě je pohoda, říká Pedro Kulíšek

Pedro Kulíšek pravidelně cestuje mezi Českem a Kubou.

Na Kubu se poprvé podíval před patnácti lety. Ze začátku nadšený turista se postupně vypracoval v turistického...

Hitparáda turistických přešlapů. Čím zaručeně naštvete místní obyvatele

Turista si užívá krmení volně žijících hyen v Hararu v Etiopii.

Chtějí toho vidět co nejvíc a v neposlední řadě jsou důležitým zdrojem příjmů. Z pohledu místních obyvatel jsou však...

Je třeba zabít Hitlera. Výlet do Vlčího doupěte, kde se měl změnit svět

Hitlerův bunkr měl šest metrů silné zdi a osm metrů silný strop.

Věčný stín, vlhko a miliony komárů. Tak působí na první pohled rozlehlý listnatý les, v jehož středu se nacházejí...

Najdete na iDNES.cz