Skromní a nezdolní. Fascinující život lidí ve vietnamských horách

Na seznámení s tímto koutem Asie jsem si vyhradil celý měsíc, z toho dva týdny jsem hodlal strávit ve společnosti kamaráda. Jirka žije ve Vietnamu nějaký ten pátek a díky jeho džípu, znalosti jazyka a osobním kontaktům se mi podaří navštívit místa, která jsou pro obyčejného turistu jak technicky, tak sociálně naprosto nedostupná.
Stařenu osvětlují šlehající plameny a kouř z ohniště volně stoupá střechou ven.

Stařenu osvětlují šlehající plameny a kouř z ohniště volně stoupá střechou ven. | foto: Dan Tramplerpro iDNES.cz

Hory severního Vietnamu jsou vytvarované do špičatých homolí, kolem kterých se takřka neustále prohánějí mračna připomínající svatozář ze šlehačky. Tyhle nádherné hory jsou domovem velkého počtu etnických menšin a první, na co by se měl Evropou zhýčkaný návštěvník připravit, je kulturní šok. Chudoba mne přenáší o několik století zpět, vše se řídí jednoduchými pravidly přírody a lidského soužití.

Bez rodiny nejste nic

Podstatou všeho je rodina, která tvoří základní kámen života horských vesnic. Bez rodiny není nikoho, kdo by se o jednotlivce v nouzi postaral. Vdova bez příbuzných je odsouzena k živoření, rozvod je sebevražda.

Hory severního Vietnamu mají krásný tvar špičatých homolí.
Drobotina je nošena na zádech nebo jen tak v rukou.

Dětí nemůžete mít mnoho, protože uživit velkou rodinu stojí velké úsilí. Na druhou stranu nemůžete zůstat zcela bez nich, protože na sklonku života potřebujete někoho, kdo by se o vás postaral. Kočárky se nevedou, pleny se nepoužívají. Starší děti se starají o mladší, nosí je na zádech, rodiče pracují na polích.

Kolem polí se tady točí všechno. Ve slunci se lesknou jako vitráže v chrámových oknech a vypadají idylicky, geometricky přesně řezané stupně v kopcích zklidňují mysl. Ovšem pouze do okamžiku, než si uvědomím neskutečnou dřinu, která za touto fotogenickou scenérií stojí.

Každý kus země lze zúrodnit, nevyužitá půda tady prakticky není vidět. Terasy vyrvané ze svahů hor jsou mnohdy umístěny ve výškách, ve kterých si jakoukoli práci neumím představit. Jakým zázrakem se vesničané na srázech dokážou udržet a ještě přitom pracovat, ale nezkoumám. Začíná mi připadat, že jsou zkrátka nezdolní.

Nezdolní

Živobytí zde lidem zajišťuje především pěstování rýže a kukuřice, kterou z části spotřebují a z části prodají. A především rýžová pole se musí pečlivě připravit. Po kolena ve vodě místní neúnavně kráčí za obrovitými buvoly a do úmoru připravují zem pro sadbu. Často tuto práci dělají ženy, ale pachuť, jako když jsem viděl ruské ženy podbíjet koleje, z toho necítím.

Vše, co tady lidé dělají, má smysl a řád, přidělená role je plněna s prostou samozřejmostí a bez pocitu ukřivděnosti. Jirka tvrdí, že slovo závist je pro tyto obyvatele hor neznámým pojmem a já nemám důvod mu nevěřit.

Hlavně mít boty na nohou

Případný vážný úraz je tady fatální. Do nejbližší nemocnice je to několik hodin jízdy autem, pokud by ovšem nějaké ve vesnicích bylo. Zraněný je odkázán na pomoc blízkých. Nemoc si tihle lidé nemohou dovolit, jednak je finančně ruinující, jednak by na poli chyběly dvě ruce.

„Drobná“ zranění jako zlomeniny se v podstatě neléčí. U jezera Ba Be jsem viděl rybáře, který měl jednu ruku jako ježka v kleci - každý prst mířil jiným směrem. Před lety mu zaseknutý vlasec obtočil dlaň, zpřetrhal šlachy, polámal prsty. Výsledkem takovýchto zranění bývají podivně srostlé kosti.

U silniční nehody si kolemjdoucí čapnou na paty a čekají, jak přetahovaná o život dopadne. Pokud zraněný dostal špatné karty a nepřežije, zují se mu boty, odloží na kraj cesty a o zbytek se postará rodina.

A když nějaká šance na přežití je, posadí ho mezi dva muže na motorku a jedou vyhledat pomoc. Bohové, kteří tady řídí životy, jim dělají doprovod.

Horká voda ke snídani

Vyrážíme s Jirkou kousek nad vesnici. Je ráno, lije jako z konve, tričko se lepí na tělo, z obočí mi prší. Dostáváme pozvání k návštěvě chalupy na samotě u cesty. Jde o typické zdejší stavení, kterému by se u nás dalo říkat dřevník. Kvůli velké vlhkosti není utěsněn, mezi trámy jsou i několikacentimetrové mezery, štíty sedlových střech jsou prázdné, proudění vzduchu je nezbytné. V zimě tak do obydlí sněží, v létě při poryvech větru prší.

Oblečení se neukládá dovnitř, nýbrž je rozvěšeno venku na provaze nataženém mezi stromy. Uvnitř je jediná místnost, v jednom rohu kuchyně sestávající pouze z ohniště, ve druhém spižírna plná kukuřičných palic, v dalším bydlí hostitel se ženou a malými dětmi, v posledním je lůžko pro tchyni, která obě vnoučata odrodila na tomto místě.

Rozbřesk přechází v ráno, vaří se snídaně, stařenu osvětlují šlehající plameny, kouř z ohniště volně stoupá střechou ven. Dvouleté děvčátko dostává misku oslazené horké vody, její roční bratr se plazí po udusané hliněné podlaze a baví se rozhazováním kukuřice.

Vše, co tady lidé dělají, má smysl a řád. Přidělená role je plněna s prostou samozřejmostí a bez pocitu ukřivděnosti.

Muž mi do dlaně vtiskne velkou sklenku domácí vodky. Nápoj je kvašený z rýže (někde z kukuřice) a silný asi jako portské, je však čirý a chutí se více blíží pálence. Některé domácnosti kořalku ochucují aromatickým dřevem, medem, bylinami nebo různými plazy či členovci. V zimě pijí tento nápoj i ženy.

Královský kouř

Po snídaní jdeme navštívit hlavu jedné z největších etnických menšin tady na severu – hmongského krále. Vcházíme průčelím do dvora, trochu mi to připomíná miniaturu statku ze Tří oříšků pro Popelku. Na první pohled to působí honosně, na druhý jako skanzen odsouzený k pomalému zániku.

Uvnitř je tma jako v karvinských dolech a osamělá žárovka skomírá podle aktuální nabídky energie. Než se rozkoukám, mám nalito. Přiťukneme si a král vytahuje dýmku v podobě půlmetrového kusu bambusu, který funguje podobně jako vodní dýmka. Debatujeme a chladný hutný kouř z čistého tabáku chutná skvěle.

"A tam dole bydlím."
Na lodích rybáři i s rodinami bydlí. Přes noc loví, přes den úlovek prodají,...

Sjíždíme do údolí a ještě v horách míjíme místní trh. Z okénka projíždějícího autobusu někdo zvrací, o kus dál míjíme opilce, který usnul na skútru uprostřed vozovky. Snad tady vydrží obutý, sandálů a bačkor kolem cest je totiž vidět hodně. A není se co divit, alespoň podle toho, jak Vietnamci řídí.

Řízení v protisměru je zcela přirozená součást dopravy, cestou k východnímu pobřeží však dostáváme pokutu dva miliony dongů (2400 Kč) za přejetí plné čáry. Policistům stačí ukázat na kterékoli z aut neustále porušující všechny myslitelné předpisy a mají vyděláno.

Tohle Evropan nepochopí

Při cestě z rybího trhu narazíme na nehodu kola s motorkou. Stařena na zemi je již zutá, chlap na zádech v agónii máchá rukou, lidé okolo na bobku sledují jeho životní zápas. Objedeme živé i mrtvé a po chvíli zastavujeme na pivo. Mlčky kouříme.

Z trhu přicházejí babky, tašky plné ryb. Usednou do stínu opodál, z hovoru vytušíme, že zemřel i on. Evropan zvyklý na to, že v případě nouze stiskne pár tlačítek na mobilu a zanedlouho je u něj záchranka, případně rovnou vrtulník, tohle nikdy nepochopí.

Nezdolné stáří

Přiťukli jsme si a muž vytahuje dýmku místního vzoru.

Ale co dělat v situaci, kdy je nemocnice desítky kilometrů daleko a pro přepravu je možné volit mezi motorkou a taxíkem? Bez balíku peněz a někoho, kdo bude o zraněného v nemocnici pečovat, podávat předepsané léky a převlékat postel, tam ani nemá smysl jezdit.

Přemýšlím a alespoň trochu začínám uspořádání v této zemi trochu rozumět. V Hanoji se s Jirkou rozcházíme a začínám plánovat svou další cestu. Rozkládám mapu a inspirován dadaisty náhodně zapichuji prst do papíru. Da Nang. Proč ne. Za milion dongů (1200 Kč) zařizuji lístek na vlak. Čeká mne 15 hodin na kolejích a tak jsem koupil měkké lehátko. Ale to už je na jiné povídání.

Autoři:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Mnohem lepší než Thajsko. Kambodža vás okouzlí vstřícností i památkami

21. března 2024

Kambodža byla loni zvolena asijskou vedoucí kulturní destinací. My jsme si její návštěvu...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Láska na druhé sousto. Japonská kuchyně je plná nástrah i úžasných chutí

28. března 2024

Seriál Když jede člověk do Japonska, nevezme si s sebou zásobu paštik, to se rozumí tak nějak samo sebou....

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Výlet do thajského ráje. Některé ostrovy tu většina Čechů ještě neobjevila

27. března 2024

Premium Když se řekne dovolená v Thajsku, většina lidí si představí ruch a vřavu největšího z ostrovů...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...