Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jak jsem potkal ryby. Výlet do unikátního vodního tunelu v Modré

aktualizováno 
Ota Pavel by mi jistě odpustil, že jsem si půjčil název jeho knihy pro titulek. Ale ve vodním tunelu v Modré u Uherského Hradiště, kde nade mnou plavaly ryby jako v rybníku, jsem se cítil stejně příjemně jako při čtení jeho knihy.

Jsem tři a půl metru pod vodou a hezky si dýchám. Jako hastrmani ve filmu Konec vodníků v Čechách. Koneckonců, taky se jmenuji Vodička jako oni, že. Nade mnou je voda. Vlevo a vpravo taky. A ryby.

Nikdy by mě nenapadlo, jak může být krásné stát se podvodníkem a sledovat rybník ode dna. Je to stokrát lepší než nějaké akvárium s neonkami.

Voda je lehce nazelenalá a prozářená sluncem. A v ní se vznášejí ryby. Úplně obyčejné ryby. Kapři, líni, parmy, okouni. Ale zespodu vypadají velmi neobyčejně. Jsou jako akvabely, když si myslí, že se nikdo nedívá. Mají pomalé a úsporné pohyby, nevzrušené a klidné, a k tomu ta ladná těla.

Kudy pod vodu

  • Osmimetrový vodní tunel, který je největší svého druhu v Evropě, se nachází v obci Modrá pár kilometrů od Uherského Hradiště. Otevřeno mají denně od devíti ráno do pěti odpoledne. Základní vstupné je 90 korun, děti 60 (pozor, dobrovolní dárci kapitálních jedinců ryb mají vstup zdarma).

Tunel je jen jednou částí rozlehlého areálu Živá voda. Ten dále nabízí např.:

  • Expoziční nádrž o objemu 750 m³ s původními druhy ryb a obojživelníků
  • Expoziční nádrž s nepůvodními druhy
  • Mokřadní biotopy
  • Botanickou expozici významných moravských biotopů
  • Koupací bitop o objemu 1 400 m³
  • Projekce naučných filmů, přednášky,  výstavy, noční prohlídky
    Info: www.zivavodamodra.cz

Skoro to vypadá, že se jen tak vznášejí, nebo že je nese nějaký proud. Jen občas se nepatrně prohnou, jako by projížděly podvodní slalom, otevřou tlamičky, za hlavou se jim pomalu rozevřou skřele, které chrání žábry.

Když plavou v dálce, jsou to jen elegantní stíny. Působí tajemně a taky trochu hrůzostrašně jako nějaká monstra. Ale jakmile připlavou blíž, jsou to opravdu ryby z našich řek a rybníků.

Zrovna se blíží obrovský kapr lysec a parma podoustev. Tu poznám podle pysku a vousů. A najednou koukám, že mě pozoruje okoun. Je to macek. Má možná čtvrt metru. Viděl jsem jich v životě tolik, ale nikdy jsem si neuvědomil, jak krásná je to ryba. Má načervenalé spodní ploutve i ocas, po těle příčné tygří pruhy a ježaté irokézské číro na hřbetě. Stojí a kouká. Nic ho nezajímá, nikdo ho nevyvede z míry. Nemrká, jen se dívá. A najednou se v něm napne nějaké péro, mrskne sebou a je pryč. Tam, kde před zlomkem vteřiny stál, je jen zvířená voda.

A potom uvidím žraloky. Ne, to si jen v první chvíli myslím, že to jsou žraloci, protože tyto ryby mají protáhlá těla. To připlouvají jeseteři. Ten největší má určitě přes metr a půl. Je olysalý, vousy deset centimetrů dlouhé, plotice a lín se mu klidí z cesty.

Taky jsem tady viděl štiku. Pořádný kus, jako kdybych roztáhl obě ruce. A toto fakt není rybářská latina. Chladné oči zabijáka od Al Caponeho, tělo kropenaté jako kamuflážní uniforma zelených baretů. A tvar útočné ponorky.

Fotogalerie

Prý tady zažili, jak štika zaútočila na parmu a dala si ji k jídlu. Ale teď nic. Všichni se vznášejí v klidu a porozumění. Hotový rybí ráj.

I mě ten pocit začíná ovládat. Dokonce natolik, že si lehnu na koberec. Ano, tady na dně je koberec. A sucho. Jsem totiž v podvodním tunelu. Je dokonale průhledný a mám pocit, že z nějakého důvodu přitahuje ryby, takže pořád plavou kolem něj, jako by si mě chtěly prohlédnout. V takovém akváriu bych chtěl mít doma ložnici.

Tak jako čeká rybář, čekám vleže na ryby i já. Pořád se něco děje, někdo proplouvá a někdo se s někým míjí. Občas plavou jen dvě tři ryby, občas mám nad hlavou skoro dopravní zácpu.

Ležím si, je mi dobře a koukám, jak ryby plavou sem a zase tam. Já, Jihočech, který měl rybářský lístek už v sedmi letech, tady poprvé v životě vidím bolena.

Pozoruji jesetery. Pod bradou mají čtyři vousy, jeden se břichem tiskne k tunelu. Vysloveně se lepí na sklo. Jeho hlava vypadá jako krtčí čumák. Jeseter hvězdnatý má na bocích opravdu hvězdy, takové čtyřcípé, stříbrné. Jsou to kostnaté výrůstky.

Pohled na ryby mi čistí hlavu a v duši mám najednou mír. Starosti odplavaly. Napadá mě, že by bylo hezké si tam s těmi rybami zaplavat. Pak potkám člověka, který to opravdu dělá, a ještě mu za to platí.

Jeseter hvězdnatý

Jeseter hvězdnatý

"Drbu ho po břuchu"

Vladimír Přibyl je potápěč. Teď je se mnou v tunelu, což znamená, že přijdu o dobrou kratochvíli, která návštěvníky vždy baví: někdy musí potápěč do nádrže, aby tam něco udělal, a když už tam je, hraje si s rybami. Vypráví mi, že když je studená voda, může si s nimi dělat, co chce, protože jsou zpomalené. "Posadím si jesetera na ruku a drbu ho po břuchu," říká. Třeba jesetera ruského. "Tihle rusáci, to je úplně přítulné zvíře. Nechají si se sebou dělat, co chci."

Ale nejen oni. "Mám fotku, jak měřím štiku. Štika stojí, já pod ní a mám v ruce metr. Ukazuje sto třicet centimetrů." Už dobře ví, jak na to. "Musím k rybě zepředu, nebo ze strany, aby mě viděla. Nesmím zezadu. To pak uteče. A když ryba utíká, to je rána. Jako když ohnete klacek a pustíte. Najednou se vymrští a letí."

Mluví vtipně a zábavně. Když popisuje, jak mu ryba sedí na ruce, říká, že drží jako pešek. Jeseteři mají "dlouhý šňupák" a když sumec po anglicku mizí, neutíká, nýbrž "mrsknul fousem".

Vyza velká

Vyza velká "Mirek", 196 cm, 55 kg

Štika obecná

Štika obecná "Daniela", 118 cm

Pak se mě zeptá, jestli jsem tady sumce už viděl. Já na to, že ne. Tak jdeme ještě o patro níž. Už jsme v hloubce šesti a půl metru. Je tam život jako v hlubokých tůních řeky Moravy.

Měl by tady být candát a hlavně by tady měl lovit sumec. Hezky u dna. Právě je jeho čas. Koukáme do stran, koukáme před sebe a koukáme do dálky, kde se voda stává neproniknutelnou zelenou temnotou. Můžeme si hlavy ukroutit, ale nic.

Asi včas mrsknul fousem. Ale je mi to úplně jedno. Po tom, co jsem viděl, mi sumec ke štěstí opravdu neschází.





Nejčtenější

Útočiště zde ovšem najdou i následovníci květinových dětí. Nepotřebují nic. Jen...
Chleba z banánů a radost ze života. Na Havaji jsou naštěstí všichni divní

Rozvalit se na lehátku a nechat o sebe pečovat, to je častá možnost, jak si užít dovolenou na Havaji. Jak se na sopečných ostrovech v Tichém oceánu žije na...  celý článek

Dvaaosmdesátiletá Nina při tangu s devadesátiletým Oscarem v Buenos Aires (18....
Argentinské tango od srdce. Je jim 172 let a tančí na mistrovství světa

Vášnivé tango tančí už od 40. let minulého století. Devadesátiletý Oscar a dvaaosmdesátiletá Nina se v srpnu společně zúčastnili světového mistrovství v tangu...  celý článek

Medvěd s uloveným lososem
Aljaška, z které mrazí. Lososí hostina pro medvědy na vlastní oči

Jeden z nejúžasnějších zážitků v pozorování zvířat, jaký se dá na naší planetě v divočině zažít, je tažení lososů, na které čekají hladoví medvědi a nedočkavě...  celý článek

Campari na led, v tomto případě na ledovou tříšť. Lehce nahořklé a osvěžující
Módní Aperol slaví úspěch. Recept na skvělý aperitiv je ale starý 100 let

I když je Itálie kolébkou mnoha slavných aperitivů připravených z cinzana, martini, campari a dalších hořkých a kořeněných bitterů, mladí lidé z celé Evropy si...  celý článek

„Dnes už jsou bicykly o něčem jiném. Mají kola 29 palců, všechno je lehké z...
Hurikán, přepadení a 107 defektů. Jako první Čech objel svět na kole

Deset let příprav, tři roky dobrodružného cestování a pak dvě desítky let vzpomínání. V září uplyne 20 let od chvíle, kdy jeden z nejznámějších českých...  celý článek

Další z rubriky

Pohled na rozhlehlý pozemek sanatoria z mojí rákosové chatičky.
Jak jsem zvracela v Peru. Léčba magickou ayahuascou očima čtenářky

O amazonské ayahuasce, liáně duše, jsem toho spoustu četla a viděla. Od různých článků na internetu přes dokumentární film až k pestrým ohlasům mnoha lidí,...  celý článek

Hadí vrch. Výhled
Hadí vrch, Březník i zmizelá ves. Tři nejhezčí procházky Šumavou

Nádherné výhledy, pořádné výšlapy, překrásná krajina a nikde nikdo. Šumava je krásná po celý rok. Na začátku jara ji ale ještě můžete mít jen pro sebe....  celý článek

Ulice Tkalčićeva je středobodem záhřebského kavárenského, hospodského i nočního...
V Záhřebu zapaříte jako ve Stodolní. Výlet noční chorvatskou metropolí

Ta záhřebská ulička nemá na délku ani kilometr, bez jediné zastávky ji přejdete za zhruba 11 minut. Jako ulici Ivana Tkalčića ji ale znají pouze mapy, mnohem...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.