Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Fascinující krásy Žitavských hor

  0:15aktualizováno  0:15
Pozoruhodné pískovcové útvary, skalní města s vyhlídkami i nepřehlédnutelné památky po třetihorní vulkanické činnosti vás budou provázet při toulkách Žitavskými horami. Tato krajinářsky pestrá a velmi malebná oblast se rozkládá na severní, německé straně Lužických hor a s naším územím je spojena hustou sítí značených turistických stezek i místních komunikací.

Jižní vrchol Hvozdu s turistickou chatou | foto: Martin Janoška, pro iDNES.cz

Zachce-li se vám zavítat do Žitavských hor, nemusíte se vůbec trmácet až do Německa, stačí zaparkovat v posledních českých vesničkách pod hřebenem Lužických hor. Vše podstatné se nachází v dosahu dvou středně náročných, okružních pěších výletů. Vydat se ně můžete třeba z Krompachu, který je pozoruhodný dochovanými hrázděnými domy a třemi památkově chráněnými tisy.

Hvozd vonící po fialkách

Hned za posledními domy Krompachu se zdvihá nepřehlédnutelný, 750 vysoký Hvozd (Hochwald), což je trachytový dvouvrcholový hřbet připomínající stolovou horu. Podobně jako další vysoké kopce Lužických hor vznikl erozí podpovrchového vulkanického tělesa. Trachyt je k vidění v suťových polích, balvanových proudech a rozvlečených blocích na strmých okrajových svazích vrcholového hřbetu. Typická šedozelená hornina porostlá lišejníkem a řasami údajně vonící po fialkách se v minulosti na Hvozdu prodávala jako suvenýr pod názvem fialkový kámen. Hvozd je zalesněný převážně bukovými a modřínovými porosty, na okrajových skalnatých svazích rostou břízy a jeřáby s hojnou borůvkou. Smrky ve vrcholových partiích podlehly imisním vlivům průmyslových exhalací.

Chata Hochwaldbaude na Hvozdu

Chata Hochwaldbaude na Hvozdu

Parní vláček do Oybinu

Parní vláček do Oybinu

Vrchol Hvozdu se dvěma chatami a jednou rozhlednou je velmi vyhledávaným výletním místem, zejména turisty z Německa. Z letoviska Oybin sem dokonce jezdí elektrický vláček. Z mnoha výstupových tras je nejhezčí právě červeně značená stezka z Krompachu kolem památných tisů. Míří na vyšší jižní vrchol a v závěrečném strmém úseku stoupá přes balvanové suťové pole po kamenných schodech upravených již v roce 1787. Stezka ústí na vyhlídkovou terasu před chatou Hochwaldbaude, odkud se otevírá neopakovatelné panorama českého vnitrozemí. Za výhledem do Německa je třeba popojít k rozhledně na severním vrcholu, která vznikla roku 1892 zásluhou přírodovědného spolku Globus ze Žitavy.

Hrnčíř a Ostrý kámen

Po sestupu z Hvozdu do silničního sedla Kammloch začíná pískovcová část Žitavských hor. Německé značení je hodně husté a trochu nepřehledné, ale člověk si brzy zvykne. Je třeba držet se hřebenové partie, nescházet do údolí ani vpravo ani vlevo a sledovat směrovky s názvy Scharfenstein a Töpfer. To jsou totiž místa, která byste určitě neměli minout. Postupně se vlevo z několika míst odkrývají výhledy zpět na Hvozd a do údolí s úchvatným, romanticky položeným městečkem Oybin, nad nímž vyrůstá pískovcová skalní kupole se zříceninou hradu. Cestou si můžete shora prohlédnout rovněž jednu ze dvou lužickohorskýchviaferrat nazvanou AlpinerGrat, jež je klasifikována obtížností C/D.

Výstupová cesta na Scharfenstein

Výstupová cesta na Scharfenstein

Největší krajinářskou lahůdkou je ovšem skalní útvar Scharfenstein neboli Ostrý kámen. Mohutná skalní věž z tvrdého prokřemenělého pískovce převyšuje temeno hřbetu o 25 metrů a výrazně ční nad okolní převážně smrkové a modřínové lesy, které prosvětlují a oživují březové porosty na skalách. Vzrušující výstup po železných žebřících končí na zábradlím opatřené vyhlídce, která nabízí kruhový rozhled. Za příznivé dohlednosti lze spatřit Krkonoše, Jizerské hory a Ještěd.

Další krásné skalní vyhlídky se vyskytují na okrajích pískovcové plošiny Töpfer (Hrnčíř) vzdálené půlhodinu chůze. Z jedné je vidět k západu na Oybin, z druhé k severu na město Žitavu a ze třetí k východu do Čech. Plošinu brázdí četné drobné rokle a zdobí menší skalní útvary. Nejznámější je Felsentor (Skalní brána) u výletní restaurací Töpferbaude.

Přes Oybin k Jánským kamenům

Na pískovcové plošině Töpfer Žitavské hory v podstatě končí a padají příkrým svahem k severu do Žitavské pánve. Zde je proto nutné obrátit směr pochodu a zamířit zpět na jih do Čech, přičemž není možné minout překrásné městečko a letovisko Oybin (česky se píše i Ojvín) ležící v samém srdci Žitavských hor. Sestupových tras z Töpferu se nabízí hned několik. Zajímavou variantou může být také pokračovat k severu do Olbersdorfu, odkud jezdí do Oybinu po úzkorozchodné železnici parní vlak umocňující romantický duch Žitavských hor. Chce to ale zjistit si předem spoje.

Skalní zeď Jánských kamenů

Skalní zeď Jánských kamenů

V Oybinu je cítit příslovečný německý pořádek a pečlivost, vše je vypucované, udržované a tradiční. Prostě radost pohledět! Kromě světských i sakrálních památek stojí za pozornost hrázděné domy typické pro lužickou oblast.

Nejkratší cesta do Čech v délce cca 3 km stoupá z Oybinu vilovou čtvrtí a posléze loukami k vesničce Hain. Nad ní přímo na státní hranici se v lese ukrývá nenápadná přírodní památka Jánské kameny. Jedná se o čedičové skály v podobě skalních zdí, které představují pozůstatky deskového tělesa žíly, vyplňující původně vertikální puklinu v křídových pískovcových souvrstvích. Působením eroze byly měkčí pískovce odstraněny a tvrdší vulkanická hmota začala vyčnívat jako úzká zeď nad okolní terén. Místy jsou na čedičových skálách patrné čtyř až šestiboké sloupce připomínající naskládaná polena v hraně dříví. Před druhou světovou válkou sloužily Jánské kameny jako vyhlídka a stál u nich hotel. Dnes jsou schovány v lese. Jejich zapomenutou existenci a minulost připomíná naučná stezka z 1 km vzdáleného Krompachu, kde náš okružní výlet po Žitavských horách začal.

Není žíla jako žíla

Vulkanické žíly pronikající napříč pískovcovým souvrstvím jsou pro Žitavské hory velmi typické. Ve skalním městě Jonsdorfer Felsenstadt (rovněž v dosahu jednodenního pěšího výletu z Krompachu nebo Dolní Světlé) mají však podobu zcela jinou než na Jánských kamenech.

Fotogalerie

Vulkanická hmota tu měla převážně znělcové složení a přeměnila se chemickým zvětráváním na měkký světlý jíl. Namísto skalních zdí tak v pískovcích vznikly hluboké a úzké rozsedliny. Jedna typicky vyvinutá se nachází u známého skalního hřbetu Nonnenfelsen (Jeptišky). Jinde se dokonce na pískovcích při kontaktu s čedičovými žílami vyvinula unikátní tence sloupcovitá odlučnost. Nejlépe patrná je na skalním výchozu příznačně pojmenovaném Orgel (Varhany).

Vlivem tepelného působení pronikajících vulkanických žil docházelo zároveň k prokřemenění a zpevnění okolní pískovcové hmoty. Ta získala nejenom vyšší tvrdost a odolnost vůči zvětrávání a erozi, ale také mechanické vlastnosti suroviny ideální pro výrobu mlýnských kamenů. Za tímto účelem vznikly v okolí Jonsdorfu čtyři lomy, v nichž se pískovec těžil po dlouhou dobu v rozmezí let 1560–1918. Mlýnské kameny o průměru 0,6 až 2,7 m se odtud vyvážely do Anglie i do Ruska. Dnes jsou v lesích ukryté jámové lomy ohraničené vysokými kolmými stěnami a přístupné úzkými skalními rozsedlinami pro svou mimořádnou atraktivnost propojené trasou naučné stezky.

Může se hodit

Mapa: KČT 1:50 000 č. 14 – Lužické hory

Jak se tam dostat: Bez vlastního auta je to problém. Do Krompachu nebo Dolní Světlé jezdí jedna autobusová linka z Nového Boru přes Cvikov. O víkendech ovšem sporadicky.

Pokud pojedete autem, je třeba se dostat na silnici E 442 Nový Bor – Jablonné v Podještědí a z ní odbočit směr Mařenice - Krompach.

Na výlet se dá vyrazit z Krompachu (růžová značka).

Na výlet se dá vyrazit z Krompachu (růžová značka).

Autor: pro iDNES.cz




Nejčtenější

Medvěd s uloveným lososem
Aljaška, z které mrazí. Lososí hostina pro medvědy na vlastní oči

Jeden z nejúžasnějších zážitků v pozorování zvířat, jaký se dá na naší planetě v divočině zažít, je tažení lososů, na které čekají hladoví medvědi a nedočkavě...  celý článek

„Dnes už jsou bicykly o něčem jiném. Mají kola 29 palců, všechno je lehké z...
Hurikán, přepadení a 107 defektů. Jako první Čech objel svět na kole

Deset let příprav, tři roky dobrodružného cestování a pak dvě desítky let vzpomínání. V září uplyne 20 let od chvíle, kdy jeden z nejznámějších českých...  celý článek

Campari na led, v tomto případě na ledovou tříšť. Lehce nahořklé a osvěžující
Módní Aperol slaví úspěch. Recept na skvělý aperitiv je ale starý 100 let

I když je Itálie kolébkou mnoha slavných aperitivů připravených z cinzana, martini, campari a dalších hořkých a kořeněných bitterů, mladí lidé z celé Evropy si...  celý článek

Útočiště zde ovšem najdou i následovníci květinových dětí. Nepotřebují nic. Jen...
Chleba z banánů a radost ze života. Na Havaji jsou naštěstí všichni divní

Rozvalit se na lehátku a nechat o sebe pečovat, to je častá možnost, jak si užít dovolenou na Havaji. Jak se na sopečných ostrovech v Tichém oceánu žije na...  celý článek

Dvaaosmdesátiletá Nina při tangu s devadesátiletým Oscarem v Buenos Aires (18....
Argentinské tango od srdce. Je jim 172 let a tančí na mistrovství světa

Vášnivé tango tančí už od 40. let minulého století. Devadesátiletý Oscar a dvaaosmdesátiletá Nina se v srpnu společně zúčastnili světového mistrovství v tangu...  celý článek

Další z rubriky

Film Dovolená s Andělem trefně popsal odborářské rekreace.
Dovolená nejen s Andělem. Odborářské rekreace dělnický lid miloval

Kdyby v létě 1952 revizor Gustav Anděl nevyjel do zotavovny Jezerka, dnešní generace by zřejmě netušily, jak tehdejší odborářská rekreace vypadala.  celý článek

Větrný mlýn v Přemyslovicích
Kde mají Keltové svatyni a Švédové šance. Utajená místa uprostřed Moravy

Tohle rozlehlé území západně od Olomouce patří k nejkrásnějším koutům Česka, málokdo však o tom ví. Oblast jako stvořená pro nenáročné vycházky nebo projížďky...  celý článek

Bludiště vysekaná v kukuřičných lánech jsou novou turistickou atrakcí, zvláště...
Kukuřičná bludiště získávají popularitu, v Česku jich jsou desítky

Bludiště vysekaná v kukuřičných lánech jsou novou turistickou atrakcí, zvláště pro rodiny s dětmi. Vznikla na více místech v Česku, na jižní Moravě letos...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.