Zimní přechod Západních Tater

Zimní pohyb v Tatrách omezují nejen četné zákazy, ale zejména sníh, led, laviny a nevyzpytatelné počasí. Zatímco v oblasti Vysokých Tater lze k pěší turistice doporučit jen velmi málo tras, sousední Západní Tatry nabízejí celý hřeben. Putování po něm trvá nejméně tři dny a je opravdovou lahůdkou zimní vysokohorské turistiky.

Žádná legrace

Celoroční bivakování a zimní pohyb na hřebeni Západních Tater jsou činnosti oficiálně zakázané. Je však pravdou, že po hřebeni Západních Tater se v zimě celkem běžně chodí a pokud se návštěvníci chovají přírodnímu prostředí slušně a mají odpovídající vybavení, bývá jejich přítomnost v horském terénu tolerována i ze strany oficiálních orgánů.

Co je všechno potřebné k úspěšnému zimnímu přechodu Západních Tater? Není toho rozhodně málo. Velmi důležité jsou výborná fyzická kondice, schopnost orientace v terénu, zkušenosti se zimním tábořením a důkladně zažité zásady pohybu na sněhu a ledu. Nutností jsou pochopitelně stoupací železa (mačky) a cepín, může se hodit také kus lana. Rozhodně je ku prospěchu mít již za sebou úspěšně zvládnutý zimní přechod některého méně náročného slovenského pohoří – třeba Malé Fatry nebo Nízkých Tater.

Počasí rozhoduje

Sebelepší kondice, zkušenosti či vybavení pochopitelně nic nezmůžou proti nepříznivému počasí, které je na hřebeni Západních Tater klíčovým limitujícím faktorem. Prudká změna povětrnostní situace, vichřice, mlha, led a dlouhodobé sněžení mohou přeměnit lákavý zimní trek na doslovné peklo.

Západ slunce z Kasprova vrchu

Rozhodně se vyplatí dlouhou dobu předem sledovat předpovědi počasí a na přechod vyrazit v okamžiku, kdy se rýsují hezké a slunné dny. Stává se tak spíše koncem zimy v březnu či dubnu, klidně však také počátkem února (viz snímky ve fotogalerii). Závěr zimy bývá ovšem vhodnější zejména kvůli výrazně delším dnům.

Na hřebeni Západních Tater nepotkáte žádnou chatu, takže veškerou výbavu a proviant musíte nést na zádech. Velký problém představuje voda, která se musí vyrábět ze sněhu. Nejenže to nějakou dobu trvá, ale "sežere" to také dost paliva. Kvalitní a výkonný vařič je proto možná ještě důležitější než stan.

Velmi omezené jsou také možnosti předčasného sestupu do civilizace, hlavně když napadne čerstvý sníh a hrozí nebezpečí lavin.

Ostrý Roháč z Jamnické doliny

Relativně snadný začátek

Zimní přechod Západních Tater se zpravidla začíná v sedle pod Bielou skalou na západním okraji pohoří, kde staví autobus ze Zuberce nebo Liptovského Mikuláše. Značky vedou nejdříve lesem, nad ním je již vodítkem pouze postupně se zdvihající, skálami ozdobený hřbet.

První problém může nastat na Sivém vrchu (1805 m), který je pokryt souvislým příkrovem kosodřeviny. Pokud není pevný a slehlý sníh, který "nese", může se v těchto místech putování na dlouhý čas zadrhnout. Následující hřebenové partie jsou již holé a přibývají na nich též skály. Ty jsou na Skriniarkách zajištěny řetězy, přechod tohoto krátkého úseku obvykle nečiní problém.

MŮŽE SE HODIT

Za naprosto ideálních podmínek lze první den dojít na Baníkov, druhý den na Bystrou a třetí den na Kasprův vrch. Počítejte však minimálně o dva dny více.

Pokud byste se letos na hřeben Západních Tater vypravili, určitě si ověřte schůdnost lesních úseků značených cest, které slouží jako přístupové či sestupové trasy. Několikakilometrový průchod polámaným lesem může být mnohem náročnější než celý přechod hlavního hřebene Západních Tater.

!!! Co je třeba k šťastnému návratu:
- výborná fyzická kondice
- schopnost orientace v terénu
- zkušenosti se zimním tábořením
- dobré oblečení do sněhu, mrazu a větru
- důkladně zažité zásady pohybu na sněhu a ledu,
- stoupací železa (mačky) a cepín
- dobrý stan, výkonný vařič, jídlo na 5 dní
- zkušenosti z jiného zimního přechodu vysokých hor
- dobré počasí

Je kam padat

Zatímco letní značka mnohde traverzuje po úbočích, v zimě je bezpodmínečně nutné poctivě sledovat hřeben a zdolávat všechny vrcholy. Stojí to pochopitelně nemálo sil navíc a ty má při zimním přechodu Západních Tater jen málokdo nazbyt.

Zdolávání Spálené (2083) a Pacholy (2166) může vyvolávat kromě zvýšené námahy také orientační problémy, neboť hřeben se na těchto vrcholech prudce otáčí.

Těžký úsek představuje skalnatá hrana Baníkova (2178 m), z níž se padá pouze jednou. V létě se náročnost tohoto úseku tak neprojevuje, v zimě však vyfoukané a namrzlé skály často kloužou.

Podobné je to na Trech kopách s fixními řetězy, zatímco překonání obávané skalní hrany Ostrého Roháče (2084 m) bývá v zimě mnohdy jednodušší než v létě.

Další část hřebene Západních Tater od Ostrého Roháče směrem na východ již postrádá vzrušující zpestření ve formě vzdušných skalnatých úseků, z nichž lze absolvovat volný pád do údolí. Střídavě se jenom šlape po slovensko-polské hranici strmě vzhůru a vzápětí zase prudce dolů. Na nejvyšším vrcholu Bystrá (2248 m) se přechod hřebenovky často končí a následuje sestup po některé z jižních rozsoh směrem dolů na Liptov.

Pozor na sestup

Hřeben Západních Tater však pokračuje po státní hranici dále směrem na vápencové Červené vrchy. Kolem vrcholu Goričková (1912 m) se opět vyskytuje několik míst, jež v zimě vyžadují zvýšenou opatrnost.

Žiarská dolina

Hřebenovka Západních Tater oficiálně končí v Laliovém sedle (1947 m), dále pokračují již Vysoké Tatry pro turisty prakticky neschůdné.

Poslední náročnou pasáž absolvovaného přechodu představuje sestup do Tiché doliny. Traverzující letní značku z Kasprova vrchu (1985 m) nelze v zimě použít, nutné je proto spustit se přímo dolů po některém z vystupujících hřbetů mezi lavinovými splazy.

Více než 10 km dlouhá Tichá dolina, kterou bylo možné projít před větrnou kalamitou i za tmy, ústí u známého rekreačního střediska Podbanské, kde je více než vhodné úspěšný přechod Západních Tater náležitě oslavit.

Sestup z Hrubé kopy

Ostrý Roháč z Jamnické doliny

Západ slunce z Kasprova vrchu

Pod Ostrým Roháčem

Masív Červených vrchů

Žiarská dolina