Místní rolník Hira Báhí Surabháí, s ušima propíchanýma masivními šperky, je kategorický: voda vytryskla prasklinami, které vytvořilo zemětřesení, v místech, kde si nikdo nepamatuje, že by tam kdy byla, vysvětluje novináři z AFP. "Otřes byl tak silný, že jsem upadl. Hned potom vytryskla voda a vytvořila asi dva metry vysoký gejzír. Vedle se objevily další fontány. trvalo to několik minut," říká Hira. A hned
doprovází návštěvníka na prosvětlené prostranství o rozměrech asi šedesát na dvacet metrů, kousek za vesnicí.
"V prvních dnech byla voda na mnohem větší ploše," říká. "Ale vypařila se." Kolem dokola je skutečně vlhká čerstvě popraskaná země, což nasvědčuje tomu, že tady stála voda. A co je zajímavější, objevily se dlouhé pukliny, jejichž rozšířené a hladké okraje byly pravděpodobně ohlazeny tryskající vodou. "Dřív tady ty pukliny nebyly," říká Hira a roztrpčeně dodává. "Voda je slaná, nedá se pít."
Další obyvatel vesnice, Karsanbáí Ahir, tvrdí, že byl tehdy svědkem jiné záhady. Když šel dál do pouště po prašné cestě lemované sluncem vybělenými kostrami krav, viděl starý muž, jak říká, jak ze země vytryskla sladká voda vedle bývalé studny vykopané chovateli dobytka. "Studna byla opuštěna, protože voda v ní byla slaná," vysvětluje Karsanbáí.
Stopy po zemětřesení jsou zde četné: země je poseta čerstvými prasklinami nebo naopak dlouhými hřebeny, což ukazuje, jak se tady srážely zemské kry. Na dně asi čtyři metry hluboké studny je sladká voda, čistá a chladná. O několik kroků dál prýští slabé praménky z otvorů podél některých prasklin. Voda stéká po mírném svahu a dole vytváří kaluž.
Podle družicových snímků zveřejněných tiskem se prý dva dny pochodu odsud směrem k Pákistánu objevila 100 kilometrů dlouhá a 80 metrů široká řeka. Indové mluvili o znovuobjevení mýtických řek, které zmizely před několika staletími.
