Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zdravý prales, nebo zisk? Český spor trvá už po staletí

aktualizováno 
O tváři Šumavy se vedou urputné debaty. Dějiny Žofínského pralesa ukazují, že spor o to, zda je, či není správné nechávat hnít dřevo v lese, není nový.

Národní přírodní rezervace Žofínský prales - Národní přírodní rezervace Žofínský prales | foto: Jan Andreska


Klikněte na mapku

Žofínský prales v Novohradských horách je nejstarší rezervací střední Evropy, možná na světě. Jeho ochranu vyhlásil majitel panství Nové Hrady hrabě Jiří František August Buquoy nařízením ze dne 28. 8. 1838.

Služební příkaz (český překlad) zní takto:

"Mému inspektoru Františku Železnému Při své dnešní pochůzce v polesí lužnickém našel jsem prales vzbuzující obdiv a úctu svým stavem.

Vzhledem k tomu, že lesy těchto vlastností budou známy brzy jen z historického líčení, rozhodl jsem se zachovati zmíněnou lesní část jako památník dávno minulých dob názornému požitku pravých přátel přírody, vzdáti se v ní veškerého lesnického těžení a přikazuji Vám, abyste dalšími rozkazy uvedl tuto moji vůli ve skutek, aby v této části žádné dříví se nekácelo, stelivo se nehrabalo a drobné dříví se nevypředstavy bíralo, zkrátka aby vše ponecháno bylo v dnešním stavu."

Na Nových Hradech 28. srpna 1838

Pohled na Žofínský prales průsekem - dobová fotografie z roku 1901

Pohled na Žofínský prales průsekem - dobová fotografie

Jiří hrabě Buquoy

Hrabě Jiří František August de Langueval Buquoy je pozoruhodná postava českých dějin. Buquoyská panství získal jako mladý dědictvím po strýci. Po pražských studiích se zabýval filozofií, matematikou, ekonomií, chemií (vynalezl sklo hyalit nepropouštějící světlo).

Pro vyhlášení rezervace se zřejmě rozhodl pod vlivem svého romantického cítění a vidění přírody. Plocha, která měla být nařízením hraběte vyloučena z lesního hospodaření, měla 300 jiter, tedy 172,6 hektaru, byly na ní jedlové a smrkové porosty s příměsí buku, javoru a jilmu ve stáří 150-300, zřejmě i 400 roků.

Vzdal se tím velkého finančního výnosu, který by byl plynul z těžby dřeva. Že si to jako majitel novohradského panství mohl snadno dovolit? Jako matematik a teoretický i praktický ekonom disponoval schopností celou situaci odpovědně posoudit.

Prales však byl po necelém desetiletí existence významně ohrožen a redukován. Na novohradské panství byl roku 1843 přijat lesník William Rowland a byl ustanoven inženýrem taxátorem.

Žofínský prales, chráněná Dřípatka horská

Žofínský prales. Chráněná dřípatka horská
Foto: Jan Andreska

Konec libůstky

Rowlandovým úkolem bylo vyměřit, zmapovat a podle tehdy módní saské metody zařídit (tedy převést do systému lesnického plánování) lesy novohradského panství o výměře 17.100 ha. Taxátor Rowland roku 1847 narazil při terénním zaměřování porostů na příkazem chráněný prales a postavil se negativně k vyloučení tak velké plochy z hospodaření.

Vzniklý spor sám o řadu let později popsal ve svém životopisu (český překlad): "Když jsem ... nechal porazit některé tyto obrovské stromy, které se dostaly do těchto linií, potřásali lesní dělníci nedůvěřivě hlavou. Po práci nemaje nic lepšího co činit, podali lesníkovi zprávu o mém nesmyslném konání. Také jeho překvapilo, jak rychle se k němu tato zpráva o mých děsivých zásazích, kterých jsem se dopustil, donesla... Mezitím převzal panství Nové Hrady mladý hrabě a dle mé pokládal za postačující rezervovat a zachovat nedotčená jen 3 jitra namísto 300 jiter pralesa.“

Žofínský prales, bukový les

Podle inženýrových výpočtů by celková ztráta z ponechání pralesa v původní rozloze představovala asi 30.000 zlatých. Jako argument vyslovil též prognózu, že prales stejně padne během padesáti let za oběť větrným a sněhovým polomům v důsledku stáří porostů. Vyhlášení jeho ochrany zjevně pokládal za prapodivnou osobní libůstku pošetilého starého pána, která do moderního lesnického hospodaření vlastně nepatří.

Váha ekonomických argumentů a analýz se ukázala v 19. století podobně silná jako dnes. Nový majitel, syn Jiřího Františka Jiří totiž na Rowlandův návrh souhlasil se zmenšením plochy pralesa stokrát, tedy na 1,7 hektaru. I poté byly navíc po mnoho let v rezervaci zpracovávány souše a vývraty.

Absolutní zákaz těžby v rezervaci byl vydán až roku 1882. Proto rezervace nemá de facto charakter skutečného pralesa, ale spíše ukazuje zbytky pralesa, který zde býval.

Žofínský prales

Žofínský prales je ukázkou, jak vypadá 170 let přirozeného vývoje lesa bez lidských zásahů
Foto: Jan Andreska

Prales dnes

Současný rozměr Žofínského pralesa je 99,8 hektaru, tedy o něco víc než polovina zakladatelem zvažované rozlohy. Kromě původních stromových porostů se zde uchránilo bohaté bylinné patro. Po 2. světové válce tu přemnožená jelení zvěř působila velké škody, ale intenzivní odstřel po roce 1960 umožnil obnovu bukových náletů. Zkáza pralesa v důsledku stáří stromů, kterou Rowland předpovídal, se nekonala.

Ukázalo se, že nejvýznamnější ohrožení za jeho téměř stosedmdesátiletou existenci nastalo ze strany důsledně ekonomicky uvažujícího lesníka, člověka vzdělaného a zdánlivě plně kompetentního.

Teprve další vývoj dal za pravdu zakladateli pralesa Janu Františku Buquoyovi. Škody nastalé Rowlandem navrženou redukcí sice byly postupně napravovány co do rozlohy, škody způsobené těžbou v pralese jsou však z pohledu délky lidského života nenapravitelné.

Bylo by nepoctivé hledat paralely mezi Rowlandovým destruktivním konáním a uvažováním současných lesníků. Mé původní vzdělání je lesnické a stavovská čest mi to nedovoluje. Vlastně jsem chtěl pouze upozornit na to, že osudy rezervací mohou být složitější, než by se mohlo při jejich letmé návštěvě zdát.

JAN ANDRESKA, Autor působí na Katedře biologie a ekologické výchovy PF UK. Článek v plném znění vychází v listopadovém čísle časopisu Živa

Autor:


Nejčtenější

Ale je tady krásně. Místo ze slavného filmu dnes nepozná ani Zdeněk Svěrák

"Václave? Proč nejsi moje žena?" ptá se Zdeněk Svěrák Jana Třísky jako rekreant...

Idylická krajina a typická venkovská stavení z filmu Na samotě u lesa zůstávají dodnes symbolem poklidného života,...

Sezona skončila, lidé jsou pryč. Kam na poslední chvíli k moři a do hor

Noli, ležící západně od Janova, patří k nejpěknějším místům Ligurie.

Mnohem méně lidí, mírnější ceny, přitom ještě stabilní počasí. Takové jsou hlavní výhody návštěvy přímořských i...



Foťte si po svém. Hříchy fotografů, které profesionál nikdy neudělá

Tzv. „high key“ fotografie s převažujícími světlými tóny a malým kontrastem je...

Ve druhém dílu našeho seriálu o prohřešcích proti fotografické etiketě budeme stopovat hříchy fotografů během samotného...

Pilot boeingu zapomněl vyrovnat tlak v kabině, cestující krváceli z nosu

Ilustrační foto

Nejméně třicet pasažérů muselo vyhledat ošetření poté, co pilot indických aerolinek „zapomněl“ stisknout tlačítko...

Nejmenší skanzen a opuštěné lázně. Moravským krajem, který ani nemá jméno

Skanzen v Horním Smržově

Tento kraj nemá žádný zažitý zeměpisný ani národopisný název, a možná právě proto patří k nejhezčím venkovským oblastem...

Další z rubriky

Nejhezčí výstup na Praděd. Trasu z malebné osady moc lidí nevyužívá

Výstup na Praděd

Na Pradědu byl skoro každý, ale skutečně nejhezčí cestou se na nejvyšší kopec Jeseníků vydává jen málokdo. Řeč není o...

Ale je tady krásně. Místo ze slavného filmu dnes nepozná ani Zdeněk Svěrák

"Václave? Proč nejsi moje žena?" ptá se Zdeněk Svěrák Jana Třísky jako rekreant...

Idylická krajina a typická venkovská stavení z filmu Na samotě u lesa zůstávají dodnes symbolem poklidného života,...

Pražská zoo opět mezi elitou. V prestižním žebříčku obhájila páté místo

Ve středu 9. listopadu oslaví gorilí samec Richard své 25. narozeniny,...

Zoologické zahradě v Praze se opět podařilo uspět v náročné světové konkurenci a v žebříčku cestovatelského serveru...



Najdete na iDNES.cz