Německý publicista Holger Kersten míní, že existuje dostatek písemných důkazů, které přitakávají lákavé teorii. A především: "Sarkofág, ve kterém jsou pohřbeny ostatky Juzy Asafa, stojí podle židovské tradice východozápadním směrem," napsal ve své knize Ježíš žil v Indii. V islámském světě přitom míří náhrobky severojižním směrem. Můžeme se o tom přesvědčit. K budově hrobky míří nenápadná branka, kterou zaštiťuje nerudný hlídač, neoblomný do té doby, než spatří nějakou tu rupii. "Ježíšův hrob? No jo, tady to je," říká ucházející angličtinou a ukazuje ke vchodu do mauzolea. V zahradě si hrají děti, pro které je místo ideální skrýš. Stavba je pravoúhlá a je k ní přistavena menší vstupní hala. Na podlaze pohřební místnosti leží dvě náhrobní desky obehnané dřevěnou mříží. Větší náhrobní kámen náleží Asafovi, ten menší patří k hrobu islámského světce, který zde byl pochován až v patnáctém století. Nad vchodem do pohřební komory zvěstuje nápis, kdo je zde pochován. "Před mnoha staletími přišel Juz Asaf do údolí Kašmíru a jeho život byl určen k tomu, aby hlásal pravdu," zní podle odborných publikací jeho překlad. Do komory se dá nahlédnout úzkým průzorem, kterým zjistíme, že hrob je opravdu situován v souladu s židovskou tradicí. Hinduisté i buddhisté přitom pochovávají jen askety a světce, takže pochovaný muž se musel těšit zvláštní úctě. Ale to by bylo pro podobné spekulace opravdu málo. Hlavní důkaz, kterým argumentuje Kersten, nalezli historikové pod staletými nánosy hned vedle náhrobku. Do kamene jsou zde vytesány otisky lidských chodidel, se stopami po ukřižování. Vyjdeme na světlo a jsme zpátky v tvrdé realitě. Ulicemi běží oddíl indických vládních vojáků, za okenicemi domů se skrývají ustrašené tváře. Co si asi myslí o Ježíšovi?
 |
