Kolo je jako stvořené pro poznávání tohoto kouta – krajinou tu vede bezpočet hezkých lesních cest a úzkých silniček bez aut. Můžete tu strávit klidně celý týden a každý den objevíte novou trasu a další úžasná místa. My se vydáme na okruh, který nás zavede na nejhezčí skalní vyhlídky Žďárských vrchů.
Šplhání na Drátník
Za začátek výletu volíme malé lesní parkoviště v Milovech, ale klidně můžete začít třeba ve Svratce nebo kdekoliv jinde po trase. Za cíl výletu jsem si dal objet za den co nejvíce zajímavých skalních vyhlídek a přitom se vyhnout silnicím a automobilovému provozu.
Skalní města Vysočiny jsou oproti našim pískovcovým skalám mnohem méně známá, což je škoda, protože z vrcholků žulových a rulových skalisek se otevírají nádherné výhledy na tuto část Vysočiny.
Hned v prvních kilometrech nás čeká výjezd přes malebné Blatiny k asi nejkrásnější skále celého výletu. Drátenická skála, někdy zvaná také Dráteničky či Drátník, připomíná svým názvem dobu, kdy ještě v Milovech byly hamry na výrobu kovového zboží. Nadmořskou výškou 775 metrů není sice Drátník nejvýše položenou skálou Žďárských vrchů, určitě však patří ke skalám nejmohutnějším.
Rozložitý skalní masiv se vypíná na okraji lesa nad Blatinami, částečně ukryt korunami staletých buků a smrků. Na kole dojedeme po loukách k okraji lesa a když stanu u paty skály, ohromí mě rozpukaná skaliska a přes třicet metrů vysoké kolmé stěny.
Často tady můžete slyšet cinkání karabin, jak horolezci trénují na zdejších technických terénech. S lezením zde začínal i náš známý horolezec Radek Jaroš, jehož výkony na světových osmitisícovkách připomíná nedaleký kamenný monument.
Na samotný vrchol Drátníku není snadný přístup, je tedy třeba s trochou odvahy vyšplhat po ostrém hřebeni od severu. Za námahu však budete odměněni nádherným výhledem k jihu a východu.
Samotínský vánek
Vzdušnou čarou to máme z Drátníku k další skalní vyhlídce jen něco přes kilometr. Ale byla by škoda vynechat občerstvovací zastávku U Kolouška, stejně jako průjezd hezkou obcí Samotín.
Tady kdysi stávala hospoda, kde Emil Tlustoš naléval likér zvaný Samotínský vánek. Protože recept pan Tlustoš nikomu neprozradil, s jeho smrtí tento legendární nápoj zmizel ze světa a dnes tak můžete ochutnat jen jeho náhražky – U kolouška „Drátovánek“, případně „Kadovánek“ v nedalekém Kadově.
Projedeme Samotínem a hezká lesní cesta nás dovede až k Malínské skále. Výstup na její vrchol je tentokrát mnohem snazší a kruhový rozhled vskutku ohromující. Ze všech skalních vyhlídek nakonec hodnotíme tuto jako nejhezčí.
Všude okolo se rozprostírají hluboké lesy, které narušují jen louky, pastviny a roztroušené vesničky Vysočiny. Dole v údolí vidím domy v Křižánkách a vlevo od nich se zvedá masiv Devíti skal, nejvyšší bod Žďárských vrchů.
Ráno u Milovského rybníka
Vyhlídka z Malínské skály
Na Devět skal to nyní máme coby kamenem dohodil, rozhodujeme se však prodloužit si okruh a zajet k malebnému rybníku Medlov. Pro koho by 48 kilometrů bylo moc, může vynechat Medlov a Žákovu horu a pokračovat od Malínské skály po hezké cestě rovnou k Devíti skalám.
Sjíždíme do Kadova, odkud nás žlutá značka zavede do hezkého údolíčka a kolem Podmedlovského mlýna k hotelu Medlov. Další ze skalních vyhlídek leží kousek odtud, Pasecká skála je po Devíti skalách druhým nejpopulárnějším vrcholem v kraji a nabízí hezké rozhledy zejména severním směrem. Za dobrých podmínek odtud můžete pozorovat Sněžku, hřeben Orlických hor a nejvyšší horu Jeseníků, Praděd.
Přes Žákovu horu na Devět skal
Čeká nás teď pár kilometrů do kopce, za Fryšavou se noříme do lesů a po hezké lesní cestě stoupáme úbočím Křivého javoru a kolem Fryšavského kopce na Žákovu horu. Cesta vede nádherným lesem kolem Stříbrné studánky a u rozcestí pod vrcholem Žákovy hory necháváme kola a jdeme se podívat na nedaleký vrchol. Zdejší rezervace chrání zachovalé bukové pralesní porosty a najdeme tu mnoho chráněných rostlin a živočichů.
Po červeně značené lesní cestě přejedeme údolí Břímovky a vystoupáme k rozcestí Devět skal. Byla by teď jistě škoda vynechat malou odbočku k Lisovské skále. Tento málo známý skalní útvar s balvanovým mořem představuje výbornou ukázkou mrazového zvětrávání. I na tuto skálu můžete snadno vylézt, výhled však zakrývají vzrostlé stromy.
Vrchol Devět skal tvoří devět hlavních skalních věží, které vytvářejí dojem pískovcových skalních měst.
Málo známá Lisovská skála s balvanovým mořem představuje výbornou ukázkou mrazového zvětrávání.
To už se blížíme k nejvyššímu místu nejenom výletu, ale celých Žďárských vrchů. Vrchol Devět skal dosahuje výšky 836 metrů a skutečně jej tvoří devět hlavních skalních věží, které vytvářejí dojem pískovcových skalních měst, jen s tím rozdílem, že zdejší skály tvoří mnohem tvrdší rula.
Značená trasa vede na hlavní vyhlídku na skále zvané Hlavní blok, dalších osm skalisek je roztroušených v těsném okolí. Najdeme tu skály Záludná věž, Žďárská věž, Královský zámek, Dvojitá věž, Pyramida, Malá věž, Strmá věž a Šikmá věž.
Na vrcholu se sbíhá několik turistických tras a není tedy divu, že na rozdíl od předchozích vyhlídek je tady docela živo. Mezi turisty patří druhý nejvyšší vrchol Českomoravské vrchoviny k nejoblíbenějším cílům, a to nejenom kvůli jeho výškové dominanci, ale také kvůli výhledu. Rozhled sice v některých směrech omezují koruny stromů, za dobré viditelnosti odsud můžete zahlédnout i Krkonoše, Ještěd, Kunětickou horu, nebo vrch Ralsko.
Perničky a Čtyři palice
Sedáme opět na kolo a už se těšíme na dlouhý sjezd do Svratky. Lesy kolem Devíti skal jsou rozlehlé a protkané sítí hezkých lesních cest. Z několika variant tras volím žlutou značku, která nás nakonec přivádí do města, které leží přímo na hranici mezi Čechami a Moravou. Po červené značce vystoupáme ze Svratky k loveckému zámečku Karlštejn a po lesních cestách míříme k posledním dvěma skalám dnešního výletu.
První zastávkou jsou Milovské Perničky. Nejedná se však o výrobky z perníku, nýbrž o zajímavé prohlubně, nacházející se na vrcholcích zdejších skal. O původu těchto „mís“ se tradovalo bezpočet pověstí a výkladů – například že byly vytvořeny ke kultovním účelům, sloužily k zapalování strážných ohňů nebo k drcení obilí. Ve skutečnosti vznikly přirozeným způsobem zvětrávání a působením vody. Opět šplhám na skálu, z jejíhož vrcholku se otevírá výhled na Křižánky a za nimi se zvedající vrchol Devět skal.
Milovské Perničky, pohled na Križánky a Devět skal
Podzim na Vysočině
K závěrečné vyhlídkové skále dnešního výletu už to je jenom kousek, z kola slézáme na rozcestí Čtyři Palice a posledních asi čtyři sta metrů jdeme přes kořeny a kameny raději pěšky. Nad Milovy se tu zvedají mohutné skalní bloky, nazývané Čtyřpaličatá skála, Děvín a Tvrz a kousek stranou najdeme ještě nižší skalní hřeben, zvaný Opomenutá.
Modrá značka nás navádí nejprve ke skále Děvín, z jejíhož vrcholku kvůli statným stromům není moc dobrý výhled. Teprve vedlejší, přes třicet metrů vysoká skála „Čtyřpaličatá“, nabízí kouzelný rozhled na údolí Svratky, nejvyšší vrchol Žďárských vrchů, Blatiny, Drátník nebo Malínskou skálu. Teď už zbývá jen pár posledních kilometrů do Milov, kde se okruh po nejhezčích skalních vyhlídkách uzavírá.
Gastro tip – mrkvance z Polné
O zaniklém regionálním likéru „Samotínský vánek“ už byla řeč. Další specialitou Vysočiny jsou „mrkvance“ - sladké buchtičky nebo šátečky z kynutého těsta plněné mrkvovou náplní ochucenou fenyklem, anýzem nebo rumem. Jí se teplé, potřené máslem a posypané cukrem.
Říká se, že mrkvance vymysleli v Polné, když se tu jednou na polích urodilo velké množství mrkve a hospodyňky dostaly nápad, jak tuto zeleninu dobře zužitkovat. Jestli je to pravda, se už asi nedozvíme, každopádně se mrkvance do dnešních dnů rozšířily po celé Vysočině a vy si je můžete dát v některé z místních restaurací.
Může se hoditStart a cíl: Milovy, Svratka nebo kdekoliv na okruhu |
