Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Závratné ceny benzinu

  16:17aktualizováno  16:17
Torontské deníky v posledních dnech píší o očekávaném letním zvýšení již tak vysokých cen pohonných hmot. Zasvěcení pozorovatelé předpovídají, že cena za litr nejlevnějšího benzinu poprvé v historii této země překoná magickou hranici jednoho dolaru. Motoristům v Evropě, zvyklým platit za benzin mnohem více, se může toto očekávané zvýšení jevit jako nicotnost, ale na severoamerickém kontinentě, jenž byl postaven „na kolech“ a kde se v automobilech jezdí více než kdekoliv jinde, to představuje něco převratného. Petr nostalgicky vzpomíná na leden 1981, kdy přišel do Kanady, a litr benzinu stál 28 centů. Tehdy byly ovšem zcela jiné cenové relace, mnohem nižší platy a sociální jistoty než jsou dnes.

Taktéž doby před rozbujením nepokojů na Středním Východě, kdy arabští šejkové prodávali Západu ropu za směšný pakatel – dva dolary za barel, jsou dávno v nenávratnu. Přestože můj velmi malý vůz Hunday Accent a Petrův jen o málo větší Chrysler Neon mají velmi nízkou spotřebu, představa, že uprostřed léta budeme platit za benzin více než dolar za litr, je velmi tristní.

Muselo dojít k tak vysoké expanzi cen během dvaceti let, zejména pak v posledních dvou, třech letech? Skeptici poukazují na to, že stejně markantně vzrostly ceny alkoholu, cigaret, nemovitostí, pozemků, nájmů a dalších věcí. Zůstaňme však u pohonných hmot. Na přelomu zmíněných let 80/81 při cenách 25-28 centů za litr benzinu byla zákonná minimální mzda 3,50 na hodinu, která dnes činí sedm dolarů. Pro upřesnění představy: nekvalifikovaný dělník v automobilce, kde ale jsou tradičně nejvyšší mzdy, vydělával v oné době 10-11 dolarů na hodinu, zatímco dnes jeho hodinová mzda předstravuje 26-29 dolarů. Pokud by se tato věc mohla brát jako  porovnatelné měřítko, pak by to znamenalo, že platy za dvacet let vzrostly o něco více než dvojnásobně, zatímco ceny benzinu téměř čtyřnásobně.

Má však na toto enormní zvýšení vliv, že se jedná o ropné produkty? Částečně ano. Ale opravdu jen částečně. Porovnejme např. tehdejší ceny letenek s dnešními: ve zmíněném  lednu 1981 stála zpáteční letenka z Vídně do Toronta u společnosti Swissair 850 dolarů, avšak dnes stojí tato letenka u stejné společnosti méně. Kde je tedy hlavní důvod? Odpověď je nasnadě. Daně!

Pro každého kanadského politika (a zřejmě všude na světě) je zvýšení daně z alkoholu a cigaret téměř bez rizika. Zvýšení daně z benzinu už vzbuzuje u voliče určitou nelibost, ale mnohem menší, než kdyby politik zamýšlel zvýšit např. daň z příjmu. A tak v uplynulých dvaceti letech jak liberální, tak i konzervativní vlády zvyšovaly daň z benzinu až do dnešní závratné výše. Od začátku letošního roku platí motoristé v provincii Ontário za litr nejlevnějšího benzinu 70-80 centů. Při ceně 70 centů tvoří federální a provinční daně 29 centů.

Ontárijský ministr financí  ve vládě Konzervativců premiéra Mika Harrise Jim Flaherty včera prohlásil, že federální vládě levicových liberálů vyhovují co možná nejvyšší ceny benzinu, ze kterých mají vyšší příjmy. Tato poznámka má svoji logiku: zatímco provinční daň z benzinu (14,7 centu) je pevná a se zvýšením ceny nevzrůstá, federální příjem se zvyšováním ceny procentuálně roste. Flaherty též upozornil, že např. další federální daň z benzinu (10 centů), zavedená v roce 1995, za účelem vyplatit federální rozpočtový deficit, měla být už dávno zrušena, neboť federální rozpočty mají již několik let mnohomiliardový surplus. Federální levicová vláda Jeana Chretiena zareagovala opět chretienovsky: liberální poslanec Dan McTeague prohlásil, že ukazování prstem na federální vládu je nekonstruktivní. McTeague přešel mlčením další skutečnost, podle které nejnenáviděnější kanadská federální daň – sedmiprocentní daň ze zboží a služeb (GST), jakási obdoba české daně z přidané hodnoty, která silně ovlivňuje cenu benzinu, je nejen ostudou předchozího ministerského předsedy Briana Mulroneyho -  jenž ji zavedl, ale i současného premiéra Chretiena - který před svým prvním zvolením slíbil, že ji zruší, což dodnes neudělal. Ontárijský premiér (jehož jsme sami také dvakrát volili) není sice zdaleka bez chyb, ale ekonomická renesance a fiskální náprava jsou především jeho zásluhou.

Na současných (na zdejší poměry) katastrofických cenách benzinu však není bez viny ani premiér Harris. Když na počátku loňského léta ceny benzinu vyběhly obdobným způsobem jako letos, zástupci Asociace kanadských automobilistů (CAA) požadovali, aby ontárijská vláda dočasně zrušila provinční daň z benzinu, podobně jak to v té době udělali guvernéři několika států v sousedních USA, které byly zvýšením cen benzinu nejmarkantněji postiženy. Premiér Harris to odmítl s poněkud alibistickým zdůvodněním, že kdyby provincie daň z benzinu zrušila, tak by toho ihned využili výrobci pohonných látek a cenu by zvedli na stejnou úroveň jako před zrušením, a řekl, že se snižováním musí začít federální vláda. Pravdou je, že díky nedobré energetické politice federální vlády a neefektivním zákonům, mají tři největší olejářské koncerny (Petro Canada, ESSO a Sunoco) téměř monopolní postavení a mohou si s motoristy hrát jako kočka s myší. I kdyby premiér Harris měl pravdu (což není jisté), jak se toto zdůvodnění slučuje s jeho četnými prohlášeními o škodlivosti vysokých daní?

Zatím to vypadá, že si ontárijská a federální vláda přehazují odpovědnost za vysoké ceny benzinu jako horký brambor, a že nikdo není ochoten nic v této věci udělat.  

Své čtenáře z již rozkvetlého ontárijského Bramptonu  srdečně zdraví a překrásnou jarní pohodu přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@home.com   



Nejčtenější

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, nejslabší mají stále Afghánci

Pokud by prý města a obce ze svých peněz nedotovaly úkony, které na ně přenáší...

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, ale Singapurci. Obyvatelé tohoto městského státu v jihovýchodní Asii se díky...

Experti varují před tuningem elektrokol. Stroj zničí a je nebezpečný

Redaktor MF DNES Miloslav Lubas s manželkou si vyzkoušeli, jak se v Jizerkách...

Někteří majitelé elektrokol své stroje upravují a navyšují jejich maximální rychlost s podporou motoru. Proti tuningu...



Tady nepospíchá ani řeka. Pěšky naším nejmenším národním parkem

Ráno u Dyje na rakouské straně

Řeka Dyje vyhloubila za miliony let mezi Vranovem a Znojmem divoký a zalesněný kaňon se spoustou meandrů, kamenných...

Na Mount Everestu řádí pojistná mafie. Horolezce okrádaly i nemocnice

Horolezci se kochají pohledem na Mount Everest

Stovky milionů dolarů během několika posledních let měly vydělat na pojistných podvodech nemocnice, společnosti s...

Bez stativu nejdu. Největší hříchy fotografa při cestě za skvělými obrázky

Hříchy fotografů 01

Fotíte dobře a rádi? Možná, že čtete i odbornou literaturu, časopisy, diskuse na internetu, nebo se bavíte se stejně...

Další z rubriky

Bez stativu nejdu. Největší hříchy fotografa při cestě za skvělými obrázky

Hříchy fotografů 01

Fotíte dobře a rádi? Možná, že čtete i odbornou literaturu, časopisy, diskuse na internetu, nebo se bavíte se stejně...

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, nejslabší mají stále Afghánci

Pokud by prý města a obce ze svých peněz nedotovaly úkony, které na ně přenáší...

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, ale Singapurci. Obyvatelé tohoto městského státu v jihovýchodní Asii se díky...

Zbourat a znovu postavit. Unikátní most v Kambodži přitahuje tisíce turistů

Oprava bambusového mostu přes řeku Mekong v kambodžském Kampong Chamu

Měří víc než kilometr, tvoří jej padesát tisíc bambusových stébel a každý rok jej místní strhnou a znovu postaví. V...

Najdete na iDNES.cz