Právě tady se vylodila unikátní expedice, která od pátečního rána závodila se sluncem. Nevyhrála, slunce nedohnala, protože při posledním mezipřistání v Los Angeles nabrala zpoždění.
"Tajně jsem doufal, že skončíme až na Havaji," říkal Milan Bug, jeden ze čtyř dobrodruhů, kteří se vydali za nejdelším dnem svého života.
"A já můžu schovat teplou beranici do batohu, protože tady se vážně nehodí," z posledních sil dodal Tomáš Novotný, moderátor z pražského Fajn radia.
Nikdo předem nevěděl, kam dobrodruzi zamíří. A jak dlouho bude jejich cesta trvat.
Budíček v pátek ve 3.15, východ slunce v Praze, odlet v 6.35, po dalších patnácti hodinách výsadek na západním pobřeží Spojených států a pořád ne na konci. Všechny oči byly rudé nevyspáním, pohyby čím dál vláčnější, myšlenky vynechávaly a do toho u vzdálené přepážky s číslem 57 zaznělo: "Let do Honolulu bude mít zpoždění. Omlouváme se za komplikace."
Jak dlouho svítí slunce při letním slunovratuV Moskvě 17 hodin 33 minut 26 vteřin - od 04:45 do 22:18 V Praze 16:23,09 - od 04:53 do 21:16 V Paříži 16:10,49 - od 05:47 do 21:58 Ve Washingtonu 14:53,54 - od 05:43 do 20:37 V Tokiu 14:34,41 - od 04:26 do 19:00 V Buenos Aires 9:50,02 - od 08:00 do 17:50 V Melbourne 9:32,31 - od 07:36 do 17:08 Zdroj: www.timeanddate.com |
Komplikace? Snad schválnost! Únava se násobila každou probdělou minutou. Kdo na osmnáctihodinové štrapáci nedokázal v letadle zabrat a prospat se, byl na padnutí.
Vyzýváme slunce na souboj!
V pátek časně ráno českého času sice dobrodruzi zívali nevyspáním také, ovšem na ruzyňském letišti byli plni očekávání. "Vydáváme se na cestu proti proudu času. Vyzýváme slunce na závod," znělo heslo, jež si opakovali, než se brzy ráno vydali na Závod se sluncem.
Jaké to bude? Kudy závod povede? A kde skončí? Všechno bylo zahaleno tajemstvím.
Vědělo se pouze to, že dva týmy – jeden z Prahy a druhý z Bratislavy – odstartují na cestu kolem světa. Jejich úkolem bylo celý den ujíždět před západem slunce. Závod symbolicky pořádala Metaxa, která na slunci postavila svůj slogan.
Portál iDNES.cz po celou dobu přinášel exkluzivní a stále aktualizovanou reportáž. "Věřím, že tenhle cestovatelský zmar, kdy se v letadle mačkáme dvacet hodin hlava na hlavě, bude vykoupený nezapomenutelným zážitkem," pronesl upovídaný moderátor Novotný, když letadlo po mezipřistání v propršeném Amsterdamu klesalo na druhou zastávku do Los Angeles. Jenže pak cesta dostala nemilé překvapení.
Přesto to zážitek byl, ne že ne.
Astronomové si radši berou dovolenou
"Já bych raději letěl nocí. Bez hvězd by mě to nebavilo. Třeba NASA provozuje observatoř na palubě letadla, takže v něm slunci neustále utíkají. Zatímco vy ho budete dohánět," reagoval Jakub Rozehnal, vedoucí pražské Štefánikovy hvězdárny, když se o netradičním závodu dozvěděl.
S úsměvem pak vyprávěl, že astronomové prožívají období kolem letního slunovratu úplně jinak než obyčejní lidé. Zatímco my si vychutnáváme delší dny a obvykle máme lepší náladu, astronomové přemýšlejí, zda si nevybrat dovolenou.
"V našich zeměpisných šířkách v době slunovratu není ani v noci pořádná noc, odborně řečeno astronomická noc. Pokud astronomická noc nenastává, je obloha světlá, noc je krátká a astronom víceméně nemá práci. U nás to období trvá přibližně tři týdny," líčí vystudovaný fyzik Rozehnal.
V pátek 21. června byl na severní polokouli noc úplně nejkratší. Odborně řečeno: Slunce dosáhlo na rovnoběžku - Obratník Raka.
Dá se slunce dohnat, pane profesore?Odpovídá slavný český astronom a astrofyzik Jiří Grygar z fyzikálního ústavu Akademie věd: "Jedině v blízkosti severního nebo jižního pólu. Jinak v mírných zeměpisných šířkách - a zejména podél rovníku - je slunce vždy rychlejší než dopravní letadlo. Musel byste mít dobrou nadzvukovou stíhačku s přídavnými nádržemi, abyste mohl se Sluncem držet krok, případně ho předehnat." |
Panáka na pláži? Už aby to bylo
Především ve Skandinávii byl první letní den důvodem k velkým oslavám, v Anglii se stovky lidí vydaly na Salisburskou pláň, aby sledovaly východ slunce u kamenného chrámu Stonehenge, a my se nevyspalí chystali na daleký výlet.
Dokumentaristka Jarmila Štuková, která celou cestu natáčela víceméně on-line, říkala: "Po mém návratu z Afghánistánu, kde jsme točili dokument pro Českou televizi, je to velmi příjemná změna. Necítím kolem sebe všudypřítomnou hrozbu sebevražedných útoků a nemusím chodit celá zahalená v totálním vedru. Navíc prožívám cestu mezi dobře naladěnými lidmi, kteří sledují, jak dlouhý den se dá prožít se sluncem," na letišti Schiphol v Amsterdamu.
O zastávku dál přiznala: "Musím říct, že mě dlouhá cesta docela zmáhá, ale teď už mám pocit, že se blížíme k vytouženému cíli. Těším se na panáka na pláži. Snad se v odhadu nepletu."
V odhadu se nespletla, jen na vytoužený cíl, kde se lidé zdraví tradičním oslovení Aloha!, si musela ještě počkat.
Než mohla česká výprava sledovat západ slunce na proslulé pláži Waikiki, přeletěla přes třináct tisíc kilometrů a dvanáct časových pásem. Od východu slunce do setmění to bylo přes šestadvacet hodin. A teď už šlo slunce konečně spát.
A my můžeme taky.
