Banff leží v Albertě, nejzápadnější prérijní provincii Kanady, uprostřed Skalistých hor. Malebné městečko, které je centrem vůbec prvního kanadského přírodního parku, obklopují tři proslulá lyžařská střediska: Mount Norquay, Lake Louise a Sunshine Village. S jedním skipasem si tak můžete zalyžovat na celkové ploše 42 km².
Vstupní branou je Calgary
Vstupní branou do lyžařské blasti je třetí největší kanadské město Calgary, dějiště olympijských her v zimě 1988. Po nich tu zůstaly Canada Olympic Park a rychlobruslařský areál Olympic Oval. Několik dní poté, co jsme ho navštívili, tady Martina Sáblíková vytvořila nový světový rekord.
Kromě krutého mrazu a skokanského můstku, vystupujícího z rovinaté prérie, ale zimní olympiádu nic nepřipomíná. Všechny alpské a běžecké disciplíny se totiž odehrávaly právě v zimních střediscích Skalistých hor, vzdálených 126 km západně od Calgary.
Hory jen pro vás
Pro Kanaďany uvyklé překonávat nekonečné vzdálenosti autem je to takřka za rohem. Kolem se zvedají zalesněné strmé horské štíty, nikde žádná vesnice, žádné dráty vysokého vedení, jen majestátní klid. Stejná atmosféra panuje na ulicích i na sjezdovkách. "Banffites", jak se říká 7 500 obyvatel Banffu, jsou klidní, příjemní lidé, kteří se nikam nehrnou. Během týdne a zejména pak dopoledne jezdíte na upravených tratích s pocitem, že máte celé hory jen pro sebe.
Podle mě je to dáno i jiným způsobem lyžování. Kanaďané, a v tom se podobají Američanům, nemají až tak v oblibě vykrajování obloučků na upravených sjezdovkách. Milují hlavně sjíždění volných terénů, mají k tomu správné freeridové lyže a umějí lyžovat.
Navíc hlavní sezonou tady zůstává léto, kdy sem každoročně přijedou dvě třetiny z celkového počtu tří milionů návštěvníků.
Fairmont Banff Springs Hotel
Ulice Banffu
Ulice Banffu
Nepsaná pravidla, která platí jako zákon
Prostor pro lyžování v Národním parku Banff je vyměřený přesně. Jinde v přírodním parku ale není lavinová služba, jezdí se na vlastní nebezpečí, neplatí žádné pojištění a Ski patroly neposkytují pomoc.
Na rozdíl od našich snowboardistů, kterým žádné chráněné území není svaté, kanadské lyžaře ani nenapadne hranice překročit. Respektují pravidla a zákony, ale především jsou hrdí na svou zemi, mají rádi přírodu, umí se v ní pohybovat a žít. Ani je nenapadne hledat výjimky a výmluvy.
Nenarušená krajina 20 tisíc kilometrů čtverečních chráněného území celkem sedmi přírodních parků a volně žijící divoká zvířata všude kolem – tím je lyžování v Albertě unikátní. Je to místo, kde hotely, restaurace a apartmány za miliony dolarů nahrazují hory a výhledy do krajiny. Žádné stánky se svařeným vínem na každém kroku, ale jedna, maximálně dvě samoobslužné restaurace s dostatečnou kapacitou u dolní stanice hlavní lanovky.
Nová čtyřsedačka na Goat's Eye
Lake Louise
Západně od Banffu se pod jižním štítem hory Whitehorn, vysoké 2 672 metrů, rozprostírá Lake Louise, místo, kde se pravidelně konají závody Světového poháru. Středisko nabízí víc než 100 sjezdovek, nejdelší z nich měří osm kilometrů.
Pečlivě upravené tratě vydrží v dobrém stavu většinou až do večera. Kanaďané se totiž přes vrcholky přehoupnou na severní stranu a užívají si volného lyžování ve žlabech, stržích, na loukách, ale hlavně v lese. Lesáci v létě porosty podle plánů správců parku a lyžařských instruktorů prokácejí a dokonale vyčistí.
Na začátku sezony, někdy v prvním listopadovém týdnu, se všechny hlavní černé sjezdy ušlapou, aby se podklad zhutnil. Žádný mechanismus tady nemá šanci. Jeden nebo dva černé kosočtverce neboli black a double black diamonds znamenají, že vjíždíte do volného neupraveného terénu.
Kanada, Alberta, noční lyžování v Lake Louise
Nejen značení, ale i sníh je v Kanadě jiný. Nadýchaný, přemrzlý prašan je kompaktnější a tupější, než ho známe z Evropy. Zejména doprovodné týmy závodníků na běžkách by o tom mohly vyprávět. Často jezdí do Kanady několik dní před závody, aby nalezly správný recept, jak namazat lyže.
Většina lyžařů bydlí ve 45 minut vzdáleném Banffu nebo přímo v Lake Louise. Mezi hotely vynikají světové rarity – hotel Chateau Lake Louise a Fairmont Banff Springs, postavené ve stylu skotských kamenných hradů v roce 1890. Velká země, velké hotely, veškerý komfort, symboly kanadské pohostinnosti.
Lyžování v Norquay
Nová čtyřsedačka na Goat's Eye
Většina turistů přijíždí do Banffu v létě.
Sunshine Village a Norquay
První středisko doporučuju pokročilým lyžařům, druhé začátečníkům a vyznavačům snow parku s jeho kickery, bagjumpy, rovnými a lomený raily.
Sunshine Village je středisko třech horských vrcholů, 12 lanovek a jediného hotelu v celém národním parku, který je přímo u svahu. Jeho předchůdce v podobě horského srubu tu stál už v roce 1928. O dva roky později, v roce 1930, se Národní park Banff rozšířil na stávajících 6 641 km² a zahrnul pod sebe i horské štíty vypínajícími se nad nejstarším lyžařským střediskem Severní Ameriky.
V posledních několika letech středisko prošlo rozsáhlou modernizací. Kompletně přestavěli hotel, nejrychlejší čtyřsedačka kontinentu pokořila vrchol Goat's Eye a rozšířila středisko o deset nových sjezdů ve volném terénu. Upravené sjezdové tratě patří k nejlepším v celé Albertě.
Dolní lanovka v Sunshine Village
Zkušené lyžaře čeká výzva v podobě neuvěřitelných padáků z vrcholku Lookout Mountain, už samotný název vzbuzuje posvátnou hrůzu – Delirium Dive. Na čtyřicetistupňové skalní stěny, skrývající místy průjezdy široké jen necelé dva metry, navazuje po 600 vertikálních metrech neméně nebezpečný Silver City.
Nic není značené. Odpovědnost za výběr sjezdu nese každý sám za sebe. Ski patroly ale zamítnou vstup freeriderovi bez náležitého vybavení – lavinového vyhledávače, sondy a lopatky.
Ale neděste se. Střediska v kanadských Skalistých horách nabízejí terény pro lyžaře všech dovedností. Navíc z každého ze tří vrcholů vede do údolí perfektně upravený zelený bulvár.
Lookout Mountain - Delirium Dive
Setkání s legendárním Stevem Podborskim
Pokud to shrnu, mými třemi největšími zážitky z Kanady jsou podle pořadí nádherná příroda, skvělé lyžování ve volném terénu a setkání s lyžařskou legendou Stevem Podborskim, dodnes jediným neevropským lyžařem, který dokázal vyhrát Hahnenkamm a Světový pohár.
Když jsem se ho zeptal, co ho v poslední době nejvíce zaujalo při komentování sjezdového lyžování, odpověděl s humorem: "Vypozoroval jsem, že současní závodníci se musí mnohem déle zdokonalovat v technice." On skončil v pouhých 26 letech, zatímco Didierovi Cuché, letošnímu vítězi Hahnenkammu, je 34 let.
Steve Podborski to na lyžích pořád hodně umí. A tak jsem se zajímal, jaká před ním ještě stojí výzva, co by ještě na lyžích rád zažil. Neváhal ani chvilku a řekl, že heliski. I v této oblasti nabízejí Skalisté hory špičkové podmínky.
