Na první pohled působí Zanzibar jako ideální cíl exotické dovolené, kdy v naší zeměpisné šířce vládne zima a mráz nebo alespoň smog. Skotský cestovatel David Livingstone, často citovaný turistickými průvodci, ho údajně nazval „Nejkrásnějším místem na světě“.
Po příletu zjistíme, že katalogy a propagační příručky sice nelhaly, ale existuje i rub, který dokáže nepříjemně překvapit. Už v roce 1866 stejný cestovatel také napsal: „Nikdo se tady skutečně nemůže těšit dobrému zdraví. Zápach ze dvou čtverečních kilometrů exponované mořské pláže, která je obecným depozitářem špíny z celého města, je docela strašný. V noci je tak hrubý a drsný, že by se dal rozřezat na plátky a hnojit s ním zahradu. Spíš by se dalo hovořit o Smradbaru než Zanzibaru.“
Tehdy byl Stone Town největším trhem s otroky na východoafrickém pobřeží. Ročně sem bylo z kontinentální Afriky importováno přes 20 000 otroků. Dnes se Zanzibar snaží zapomenout na svou temnou minulost. Chce se stát idylickou dovolenkovou destinací se vším všudy. V mnoha směrech je úspěšný. Ze zápachu ve Stone Townu nemusíte mít žádné obavy, ale s kontrasty se setkáte na každém kroku.
Ano, čekají vás nekonečné bílé pláže lemované palmami. Ale pozor, na mnohých z nich se nedá koupat, plavat ani chodit bez obavy, že vám ostny všudypřítomného mořského ježka probodnou chodidlo.
Na vině je jednak zloděj Měsíc, který s železnou pravidelností každých šest hodin plážím odcizí vodu, a pak mělký útes. Ani při přílivu v něm totiž voda nestoupne do výše ramen.
Ano, uvítá vás hotel se službami odpovídajícími vašemu výběru, ale hned za vysokým plotem přes nezpevněnou cestu žijí vesničané v chatrčích mnohdy bez elektriky, pitné vody a práce.
Tropický liják prašné výmoly na silnicích mění v neprůjezdná jezera, jejichž kalnou hladinu místní zádumčivě pozorují ze zápraží potemnělých domků. Jak blízko vedle sebe může žít blahobyt a bída. Ti lidé od vedle vás obsluhují, uklízejí pokoje, přitom rodina našeho číšníka chodila dva kilometry pro vodu.
Ano, Freddie Mercury se jako Farrokh Bulsara narodil na Zanzibaru, ale nikdo neví přesně kde. Snad v domě nedaleko pošty ve Stone Townu. Turista při vstupu do země získá víza, pomalu dříve než mu vyjedou kufry z karuselu (pozor, platba v tvrdé měně pouze v hotovosti), ale hoteliéři a investoři z Česka vyprávějí o systematické korupci a úplatkářství napříč všemi sektory ekonomiky ostrova.
Nataženou ruku mají nejen úředníci, ale prakticky každý, s kým přijdete do styku. Prekérním situacím na letišti, v taxíku nebo na trhu se nejsnáze vyhnete, když budete mít po kapsách vždy k dispozici místní papírové bankovky.
Navíc se cítíte lépe, když dáváte maximálně pět tisíc tanzanských šilinků, než jednu kovovou minci v hodnotě dvě eura. Za poponesení bagáže nebo ukázání cesty z bludiště uliček Stone Townu jde o odpovídající bakšiš.
Pemba - zelená sestřička Zanzibaru
Název Zanzibar pochází z perského slova Zinj a arabského el Barr. Překládají se jako černá země nebo také země černých lidí. Libozvučný název dokáže sám o sobě vyvolat touhu seznámit se s tímto slibovaným tropickým rájem.
My Češi v něm slyšíme spíše bar než zemi. Spolu se Zanzibarem, svahilsky Unguja, tvoří autonomní stát Zanzibar ještě jeden ostrov, který se jmenuje Pemba. Leží nějakých 80 kilometrů severně od Zanzibaru. Arabští námořníci mu říkali Al Hutera, což znamená zelený a tuto charakteristiku si zachoval dodnes.
Pobřeží zpevňují husté porosty mangrovníků a vnitrozemí ostrova zalesňuje více než čtyři miliony stále zelených stromů hřebíčkovce vonného. Odtud jeho druhá přezdívka – hřebíčkový ostrov Indického oceánu.
Pohled z letadla patří k největším zážitkům. Intenzitu dojmů z celého pobytu na Zanzibaru ve velké míře ovlivňuje zvolená lokalita a především počasí.
Emoce ani představy Pemba nevyvolává žádné, protože ji nikdo nezná. Tomu odpovídá i počet turistů na kilometr čtvereční. Zatímco na sousedním Zanzibaru se počítají na tisíce, tady stěží na desítky. Ročně jich sem zavítá maximálně deset tisíc. Levné ubytování naleznou v několika příjemných guest housech nebo třech exkluzívních hotelových rezortech.
Místní obyvatelé, převážně muslimského vyznání, si návštěvníků považují, a když potkáte školáky v charakteristických stejnokrojích, tak na vás dokonce přátelsky zamávají. Najdete tady klid a liduprázdné pláže, kde vám nebude žádný masajský bojovník vnucovat suvenýry tak dlouho, dokud si nějakou sošku, náhrdelník nebo aspoň kroužek nekoupíte. O to více stojí za to zelený ostrov prozkoumat. Stačí si vypůjčit pořádný terénní vůz a vydat se za dobrodružstvím.
Na cestu určitě vyrazíte z letiště ležícím poblíž největšího města ostrova Chake Chake po půlhodinovém letu ze Zanzibaru, protože fungující spojení po moři do přístavu Mkoani, ať už s pevninou nebo sousedním ostrovem, se nám nepodařilo dohledat. Jediná asfaltová cesta vede od jihu z Mkoani do Konde na severním cípu ostrova. Jakákoliv odbočka, s výjimkou zajížďky do přístavu Wete, vás zavede na nezpevněnou komunikaci s pískovým podkladem připomínající tankodrom, kde časté prudké lijáky mění hluboké prašné výmoly v jezera.
Ostrovy leží 6° jižně od rovníku a proto očekávejte tropické podnebí. V říjnu teploty stoupají na 29 – 30 °C a v listopadu a prosinci na 31 – 32 °C. Nejchladněji je v červnu až červenci, s teplotami kolem 28 °C. V dubna a květnu na Zanzibar nejezděte, panuje tam období dešťů.
Po obou stranách nás provázejí tradiční čtvercové přízemní domy postavené z cihel pálených z bahna a s doškovými střechami. Na zápražích sedí domácí a zádumčivými pohledy sledují cvrkot kolem. Většina z nich si večer nerozsvítí a pro vodu chodí kilometry daleko. Po pár kilometrech domy nahradí rýžoviště, palmové a hřebíčkové plantáže, místy neprostupný prales. Často jsme nevěřili, že na každém konci nesjízdné stezky se objeví odloučený hotelový rezort nebo historická památka.
Šnorchlování a potápění
Cílem naší cesty bylo potápění, a proto jsme se vydali přes tropický prales Ngezi až na samý sever ostrova, kde by se měly nacházet nejatraktivnější lokace. Je jich celkem devět a mají různé stupně obtížnosti. Jmenují se Swiss Reef, Shimba Hills a Wall, The Edge, Pole Pole Mountains Scorion Secret, House Reef, Njao Gap a Fundu Gap.
Všechny mají společné jmenovatele. Silné proudy, teplotu vody nad 26 °C, viditelnost v létě 30 až 40 metrů, ale především zdravé a neporušené měkké a tvrdé korály. Zatímco dvě posledně jmenované lokality jsou vhodné pro šnorchlování a potápěče všech úrovní, the Edge nebo Swiss Reef jsou určeny jen pro zkušené potápěče s vyšší certifikací. Na těchto místech lze prý také pozorovat velké pelagické ryby, želvy nebo žraloka bělocípého.
Silné reflektory v noci přilákají před okna“ akvária naruby“ obyvatele útesu, které přes den mnohdy nemáte šanci spatřit.
Při ponorech či šnorchlování v pobřežních reefech na severu Pemby můžete obdivovat živé korály a kolem nich stovky barevných korálových rybiček.
My jsme to štěstí neměli. Absenci větších ryb bych přičítal spíše apetitu místních obyvatel a neúnavné aktivitě rybářů než smůle. Mou domněnku mi potvrdil úžasný ponor na House Reefu, kde se švédským majitelům hotelového rezortu podařilo s úřady vyjednat zákaz rybaření v několikasetmetrové výseči před hotelovou pláží. Jako mávnutím kouzelného proutku se kolem vás najednou objeví zvědavý napoleon, chňápal nebo hejna útesových rybiček. Zahlédli jsme i chobotnici a vzácného chřestivce skvrnoploutvého.
Kdo se nerad noří do hloubek, ale přitom by se chtěl kochat podmořskou faunou a flórou, má na Pembě jedinečnou příležitost. Manta Resort nabízí za 1 700 amerických dolarů za noc unikátní podvodní hotelové apartmá ukotvené přibližně 250 metrů od pobřeží. Pro mnoho zámožných turistů je noc v akváriu naruby závěrečnou tečkou romantického pobytu na Pembě.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditUbytování na Zanzibaru Jak se dostat na Pembu? Unikátní Manta Resort |
