Zakázaný výlet do Chalny

Z Kalkaty vede námořní cesta malebným údolím jednoho z ramen posvátné řeky Gangy až do Bengálského zálivu. Tak jsme opustili s naší lodí Sitno svět hinduismu v jednom z jeho nejrušnějších center,které si Britové dokonce vybrali za sídlo své koloniální správy v celé Indii. Tehdy k ní patřilo také území dnešního Pákistánu a Bangladéše,který byl po získání nezávislosti Britské Indie po celé čtvrtstoletí vlastně Východním Pákistánem. Jak se nakonec ukázalo, náboženské pouto islámu nebylo dost silné,aby dvě vzdálená území udrželo v jednom státním svazku. Občanská válka v Bangladéši zanechala ještě pět let po vyhlášení nového státu kruté stopy. V členité deltě Gangy bylo docela obtížné se trefit do správného ramene, protože na nízkém břehu porostlém subtropickou vegetací chyběly obvyklé navigační znaky. Také stanice lodivodů na řece Pussur, kam jsme mířili pro další náklad, se ve dne jen obtížně vyhledávala pouhým dalekohledem. Navíc proti proudu se mohlo plout jen za přílivu, aby loď při plné rychlosti překonala bahnitou naplaveninu před ústím řeky a dostala se vůbec do hlubšího koryta. S místním lodivodem jsme však zvládli zrádné bahno Bengálského zálivu a po několika hodinách plavby zakotvili u bóje číslo 5. Juta, hlavní vývozní komodita Bangladéše, nás zavedla do přístavu Chalna. Tato nevelká vesnice na řece Pussur,vzdálená několik kilometrů od města Khulna, kam se však námořní lodě pro malou hloubku vody nemohly dostat, nenabízela námořníkům žádný společenský život. Nakonec nás dorazila hlídka přístavní policie,která si pro svého kolegu vyžádala kajutu s plnou penzí, ale žádné vepřové maso a alkohol. Pro ně jsme byli všichni komunisti, bez nároku na prospustku, leda na zvláštní žádost ambasády v Dháce a po pěti dnech vyřizování na ministerstvu, kdy jsme již měli vyplouvat. K lodi se brzy připojilo několik místních vesničanů na člunech s nabídkou zakrslých banánů a jiného ovoce výměnou za mýdlo a další čísticí prostředky. Mezi nimi se vyjímala sympatická Bengálka, dost mladá, aby ji už mohli rodiče provdat a uzavřít tak před světem, a dost stará, aby mohla řídit člun a komandovat své dva mladší bratry. Málo platné, sexappeal, který na jiných člunech chyběl, hrál svou roli při výběru členů posádky, s kým obchodovat. Čandra proto měla vždy vyprodáno jako první a odvážela si i mnoho dárků, z nichž některé ji měly přimět k návštěvě naší lodi. Ať již to byla přítomnost strážce zákona na palubě nebo islámská víra, nikomu se to nepodařilo. S polským strojníkem jsme proto vymysleli plán, jak si dopřát Čandřiných služeb více než ostatní a přitom se dostat i na zakázaný břeh. Nejdříve jsme oťukli lodního policajta, zda krátký výlet na břeh člunem vesničanů je bez rizika, aby si také mohli vydělat jinak než výměnou banánů. S Čandrou jsme domluvili před obědem malou projížďku na břeh. Cílem byl poštovní úřad v bambusové chatrči viditelný na břehu pouhým okem. Také jsme se dohodli na odměně v podobě dvou lahviček kolínské. Jedna za cestu tam, druhá za cestu zpět, jednu ode mě,druhou od strojníka. Po vydatném obědě a s dvěma vachtami volna v zásobě, na kotvě se totiž sloužily krátké čtyřhodinové mořské vachty, domluveni s lodním policajtem i krásnou člunařkou, jsme při polední přestávce za značného zájmu posádky usedli do člunu jak dva sáhibové a nechali se vézt na poštu. Neuběhlo ani pět minut a některý závistivý námořník žaloval palubnímu čífovi. Ten vyběhl na palubu a začal křičet, ať se okamžitě vrátíme. V tu chvíli nám bylo jasné,že z výletu nic nebude. Čandra se nestačila divit a pomalu se loučila se svou odměnou. Obě kolínské jsme jí samozřejmě nechali. Jen jsme ji požádali, zda by nám mohla z pošty přivézt pár známek na pohledy a dopisy domů. V kanceláři na lodi se do nás číf pustil, jak jsme si mohli dovolit opustit loď, když nemáme propustky a jeho souhlas. Jakákoli argumentace byla marná a já mohl být rád,že v tomto maléru jsem získal polskou oporu. Estébácké aktivity některých členů posádky jsem tak poznal na vlastní kůži i v dalekém Bangladéši.


Autor je bývalým námořním důstojníkem, který procestoval řadu zemí světa. Je rovněž autorem mnoha odborných a cestovatelských publikací.