Od roku 1420, kdy byla stavba Zakázaného města dokončena, až do roku 1911 odtud vládlo "Říši středu" 24 panovníků z dynastií Ming a Čching. Podle historických záznamů se na nucených pracech při jeho výstavbě podílelo 100.000 řemeslníků a milión dělníků. Budování komplexu, které nařídil Ču Ti, druhý monarcha dynastie Ming, trvalo 14 let.
Materiál na výstavbu Zakázaného města byl podle zmíněné studie dovážen z nejrůznějších částí země, dokonce až z provincie Kuang-tung na jihu, vzdálené více než 1000 kilometrů od Pekingu.
Bílý mramor o váze přes 300 tun, do něhož je vyřezán basreliéf na jednom z nejposvátnějších paláců komplexu Pao-che- tien, pochází z lomu vzdáleného asi 50 kilometrů od Pekingu a byl vydolován z hloubky několika set metrů pod povrchem zemským.
"Pro dopravu těžkého mramorového bloku, která se uskutečnila už za příchodu zimy, dělníci vykopávali příkopy každých 500 metrů, dopravovali sem vodu a zalévali cestu. Když zamrzla, mramor po ní táhla víc než tisícovka koní. Trvalo jim 28 dní než dosáhli cíle," upozorňuje studie.
S moderními metropolemi srovnatelné Zakázané město odráží všechny podrobnosti císařské nejvyšší moci i přísnost hierarchií. Stavby odrážejí rovněž tradiční teorie "jin a jang" (pozitivní a negativní síly) a "wu-sing" (pět prvků), které tvoří jádro čínské kultury. Staří Číňané věřili, že svět byl stvořen silami jin a jang a z pěti prvků, kterými jsou voda, oheň, kov, dřevo a země.
Zakázané město, starci popisované jako "vynikající a vzrušující symfonie", uchovává dosud ve svých zdech přes milión vzácných relikvií včetně předmětů z bronzu, nefritu, porcelánu a výšivek.
V roce 1987 byl komplex, jehož vstupní brána vede na náměstí Tchien-an-men, zařazen na seznam památek Kulturního dědictví lidstva. Místo bylo také sídlem posledního čínského císaře Pchu- iho, jehož život i stáří v roli zahradníka uvedl do filmové podoby italský režisér Bernardo Bertolucci.
