Zahřejte se na kole na Moravské Sahaře!

  • 5
Už vás omrzelo lyžování a letošní vydařená zima a chce se vám vyrazit někam na kole? V kopcovitých terénech to sice ještě moc nejde, v nížinách už si ale pěkně zajezdíte. Ideální je třeba Dolnomoravský úval, kde se mezi Bzencem a Mutěnicemi prostírá rozsáhlý lesní komplex Doubrava.

 

Les Doubrava se rozprostírá na ploše téměř 100 km2 vpravo od železniční trati Přerov – Břeclav, konkrétně mezi městy a obcemi Moravský Písek, Bzenec, Vracov, Ratíškovice, Dubňany, Mutěnice a Hodonín.

Pokrývá téměř dokonalou rovinu, která byla kdysi dnem velkého třetihorního jezera. Existenci tohoto jezera v současnosti připomínají všudypřítomné nánosy jemného písku, které jsou na některých místech proloženy černými slojemi málo kvalitního hnědého uhlí – lignitu.

Po zimě opatrně!

Vydat se zjara na cykloputování Doubravou má svou logiku. V kopcovitých oblastech se touto dobou potýkáme ještě se zbytky sněhu, bahnem nebo neodstraněným posypem. Navíc členitý terén a neprohřátý jarní vzduch mnohým z nás po zimní nucené dovolené příliš nesvědčí.

V Doubravě je ale všechno jinak – vzdálenosti jsou tady krátké, kopce chybí docela, písek je dávno oschlý a sluníčko tu vzhledem k jižní zeměpisné šířce už celkem pěkně hřeje. Ideálnější terén, kde rozhýbat ztuhlé tělo a zkontrolovat technický stav kola po zimě, se opravdu málokde najde.

Jako východisko k přejezdu lesa Doubravy zvolme Bzenec – známé a příjemné slovácké městečko s bohatými a letitými tradicemi pěstování vína a zeleniny. Z jedné straně se rozprostírá les Doubrava, na druhé straně se zdvíhá příkrý jižní svah s vinohrady. 

Na jeho vrcholku přímo nad náměstím ční zřícenina kostelíku, odkud se otevírá široký rozhled do zamlžených jihomoravských rovin. Les Doubrava se odtud jeví jako tajuplný, nekonečný lesní komplex, kde není radno zabloudit.

To však určitě nehrozí, protože při pohledu do mapy je patrná pravidelná, hustá a téměř pravoúhlá síť lesních cest, které dříve či později vyúsťují do polí, vesnic nebo k silnicím.

Moravská Sahara


Chráněné území Váté písky

Z Bzence vyrážíme směrem na Strážnici a v podstatě hned za posledními domy a zahrádkami nás pohlcuje les. Zarážející ovšem je, že kolem sebe vůbec nevidíme duby, ale jenom samé borovice. Proč tedy název Doubrava?

Vysvětlení existuje a rozhodně stojí za podrobnější zmínku. Kdysi tady doubrava s duby skutečně byla. Lidé z Bzence a okolních obcí ji však vykáceli a snažili se získat novou ornou půdu.

Neuvědomili si ovšem, že podloží lesa je tvořeno nezpevněnými jezerními písky, se kterými si v  dobách ledových – kdy zde scházela vegetace a bylo značně sucho – pohrával vítr a vytvořil tady množství fosilních písečných přesypů.

Odstraněním lesního krytu se činnost větru opět oživila, přesypy se daly znovu do pohybu a místo polí začala příroda vytvářet veliké pískoviště. Poněkud nadneseně se celé uměle odlesněné oblasti jižně od Bzence začalo říkat "Moravská Sahara".

O nápravu a změnu k původnímu stavu se zasloužil lesní inspektor Johann Fridrich Bechtle, který v letech 1825-54 nechal celé území znovu zalesnit. Místo dubů sice nechal vysadit borovice, tradiční název Doubrava však lesu zůstal.

Unikátní chráněné území

Záslužný čin lesního inspektora připomíná malý Bechtelův pomník ze začátku 20. století. Stojí poblíž železniční stanice Bzenec-přívoz a najdeme na něm český i německý pamětní nápis s věnováním od moravskoslezského lesnického spolku.

Kousek odtud se nachází i obrovská pískovna, která odkrývá více než 10 m mocný písečný nános pod lesními porosty. Krásně žlutá surovina se tady stále těží a pod názvem "strážnický písek" je známá na stavbách po celém Slovácku.

Podél železniční trati se táhne také národní přírodní památka Váté písky. Jedná se o stepní a lesostepní společenstva teplomilných rostlin a hmyzu vázaná na suchý písčitý podklad.

Bohužel unikátní chráněné území v současné době zarůstá a ochranáři by jej nejraději vrátili do dob, kdy na trati Přerov-Břeclav jezdily parní lokomotivy, které čas od času způsobily na vátých píscích malý očistný požár.

Od železniční stanice Bzenec-přívoz směřujeme po asfaltové lesní silnici napříč Doubravou směrem na západ. Sem tam nějaká terénní vlna (zřejmě písečný přesyp) jinak rovina jako stůl.

Kilometry proto rychle ubíhají a zakrátko se ocitáme v Ratíškovicích – obci, která vykazuje všechny znaky typické slovácké vesnice: je rozlehlá, lidnatá, upravená, čistá a má udržovaný kostel s neoprýskanou fasádou.

Za socialismu patřily Ratíškovice spolu se sousedními Dubňany k hornickým obcím. Těžil se tady lignit, který se po dnes již zrušené železniční trati dovážel jako palivo do hodonínské tepelné elektrárny. 

Žilkův dub

Uprostřed borových porostů Bzenecké Doubravy, zhruba 3 km od železniční stanice Bzenec-přívoz, se tyčí osamocený obrovský dub. Pamatuje více než 300 let, má výšku 22 m, obvod kmene 4,8 m a průměr koruny 34 m.


K Žilkově dubu se váže zajímavá pověst

Podobně jako k mnoha jiným památným stromům váže se i k tomuto statnému dubisku zajímavá pověst. V lese Doubrava se kdysi dávno ukrýval bájný loupežník Žilka. Bohatým bral a chudým dával, pravděpodobně však velkou část lupu používal pro své soukromé potřeby a potřeby svých kumpánů.

Nakonec však ani Žilka neunikl spravedlnosti a díky zradě kamaráda byl dopaden. Drábi, vojáci a hajní obklíčili Doubravu a zahnali Žilku a jeho věrné do koruny mohutného dubu. Žilka se bránil statečně a první, koho zabil, byl jeho zrádce.

Vojáci stříleli mezi větve, ale bezvýsledně. Když už jednomu vojákovi došly patrony, uřezal si knoflík, nabil ho do pušky a vystřelil. Knoflík zasáhl cíl a Žilka se skácel mrtev k zemi. Od té doby nese dub loupežníkovo jméno.

Lesními alejemi kolem lignitových dolů

Jeden z největších a nejdéle funkčních hlubinných dolů máme možnost spatřit na vlastní oči. Po modré turistické značce vjíždíme z Ratíškovic opět do lesních komplexů Doubravy, kde se zanedlouho napojujeme na trasu tzv. Zlodějské aleje. Je rovná jako podle pravítka.


Bývalý lignitový důl u Ratíškovic

Po necelých třech kilometrech přijíždíme k budovám bývalého dolu Osvobození. Těžba tady skončila poměrně nedávno - někdy počátkem devadesátých let. Moc rentabilní asi nebyla, místní však tvrdí, že těžit se mohlo ještě minimálně 20 let. Provozní budovy dolu dnes slouží jako sklady, vysoká větrací šachta však stále prozrazuje původní poslání.

Od dolu Osvobození pokračujeme stále ve směru Zlodějské aleje, která je dlouhá skoro 10 km. Vlevo, o necelý kilometr jižněji, probíhá paralelní Škrábaná alej, v pravých úhlech křížíme Deskovou, Studniční a Jezdeckou alej.

Jen málokde člověk narazí na tak přímočarou a pravidelnou síť cest! Všímáme si také, že druhová skladba lesního porostu se za Ratíškovicemi změnila a Doubrava začala být skutečnou doubravou bez borovic.

Tato oblast totiž nebyla v minulosti vykácena, takže se zde zachovalo původní druhové složení lesních porostů. Bohužel, příliš časné jaro ještě nedává tomuto krásnému prosluněnému lesu vyniknout a vše kolem nás je monotónně hnědé. O několik týdnů později, kdy začnou rašit listy a vyrůstat bylinný podrost, to tady bude mnohem hezčí a veselejší.


Lidové malby na Mutěnských búdách

Největší vinařská obec v ČR

Jízda Zlodějskou alejí napříč Doubravou nás přivádí ke skupině Zbrodských rybníků, které leží při okraji obce Mutěnice. Tady náš přejezd Doubravou končí, výlet nicméně stále pokračuje. Nezavítat do Mutěnic by bylo opravdu téměř trestuhodné.

Vždyť podle plochy osázených vinic se jedná o jednu z největších vinařských obcí v České republice! Vinařské tradice se mezi místním pracovitým lidem dědí z otce na syna, téměř každý tady vlastní vinohrad a vinný sklep.

MŮŽE SE HODIT

Doprava do oblasti

Celá oblast má dobré dopravní spojení vlakem. Do Bzence je možno přijet tratí 340 z Brna či Uherského Hradiště. Stanice Moravský Písek, Bzenec-přívoz a Hodonín jsou pro změnu dostupné tratí 330 od Přerova či Břeclavy (lze se na ni napojit také rychlíky od Olomouce, Ostravy, Vídně i Bratislavy).

Pokud pojedete autem ze vzdálenějších krajů, jeďte po dálnici Praha – Brno – Břeclav anebo po silnici I. třídy č. 55 Olomouc – Uherské Hradiště – Břeclav.

Mapy

1 : 50 000 SHOCart č. 63, Slovácko - Chřiby
1 : 50 000 SHOCart č. 65, Břeclavsko, Hodonínsko
1 : 50 000 KČT č. 91, Slovácko, Hodonínsko

Zatímco centrum Mutěnic až tak neobvyklé není, čtvrť vinných sklepů je úžasná. "Mutěnské búdy", jak se těmto sklepům říká, neupoutají svou historickou ani architektonickou hodnotou, zato však obrovským počtem a variabilitou. Najdeme zde búdy starobylé i moderní, nízké i dvoupatrové, chátrající i rozestavěné.

Na mnoha fasádách můžeme obdivovat slovácké ornamenty, lidové verše a různá vinařská moudra. Někomu se sice mohou zdát tyto malůvky poněkud naivní, vyjadřují však nefalšované cítění místních lidí, lásku a věrnost k tradicím a rodné hroudě.

Pokud se od Mutěnských bud přehoupneme po zelené značce přes vinohrady porostlé návrší Vyšicko, dostaneme se do mělkého údolí, kde se nachází další komplex vinných bud zvaný Dubňanská hora. Katastrálně patří pod Mutěnice, vinohrady tady však vlastní převážně obyvatelé sousedních Dubňan.

Rozsáhlý areál těchto vinných sklepů je pozoruhodný tím, že je zcela odříznutý od okolních obcí a působí dojmem samostatné specifické vesnice s vlastním životním rytmem.

Být  pokročilejší jaro nebo léto, asi bychom tady už skončili a ochutnali několik vzorků. Je však ještě příliš brzy, pracovní sezóna nezačala a sklepy jsou zamčené. Nezbývá tedy než rozproudit krev v žilách nikoli lahodným vínem z orosené sklenky, ale novým náporem do pedálů. Po silnicích přes Dubňany, Milotice, Vacenovice a Vracov se vrátíme zpět do Bzence, kde jsme náš nenáročný jarní výlet zahájili.

 

Pohled na Bzenec a lesní komplex Doubravy

Pohodová jízda v lese Doubrava

Chráněné území Váté písky

U Bechtelova pomníku

Žilkův dub

Lidové malby na Mutěnských búdách

Největší vinařská obec Mutěnice

Bývalý lignitový důl Osvobození u Ratíškovic

Pohled na Bzenec a lesní komplex Doubravy