Zdejší vánoční trhy byly pro roky 2016 až 2018 vyhlášeny jako nejlepší v Evropě. Po třech triumfech v řadě se už Záhřeb o toto ocenění znovu ucházet nemůže, to však atmosféře na kráse nic neubralo.
Centrum města, kde se vánoční akce odehrávají, se dá velmi volným tempem přejít za půl hodiny. Na tuto relativně malou plochu se podařilo velmi harmonicky vmáčknout nejen desítky stánků, ale i koncertní pódia, odpočinkové zóny, fotopointy a dokonce i kluziště. Ve výsledku je tak všechno snadno dostupné a zároveň proměnlivé.
Možná je trochu přízemní začínat v adventním čase zrovna od jídla, ale bude to zřejmě to první, co návštěvníka zaujme. Záhřebské trhy jsou měsíc trvající kulinární festival.
Už jen klobás napočítáte minimálně deset druhů – kraňská, slavonská, debrecínská, záhřebská, vánoční, česneková, zvěřinová, koňská, hovězí, z Vídně dorazil importovaný sýrový käsekrainer. Vybírat můžete z hamburgerů, hotdogů, sendvičů, pljeskavic, ale i krajových specialit – hodně stánků se v letošním roce vrhlo na istrijské speciality včetně sušených šunek, za padesát kun seženete i „gulaš od hobotnice“.
Gastrocentrum tvoří část trhu nazvaná Fuliranje na Strossmayerově náměstí (ano, je pojmenované podle stejného chorvatského biskupa a obrozence Josipa Strossmayera, jako to v pražských Holešovicích). Tady otevřely stánky vybrané záhřebské restaurace nabízející nejen místní pokrmy, ale i třeba skandinávskou či asijskou kuchyni. Většina jídel stojí od třiceti do čtyřiceti kun (100 až 140 korun), z těch tradičních chorvatských se zde prodává:
- Sarma – nakládané zelné listy plněné mletým masem a rýží
- Buncek - vepřové koleno, zpravidla se zelím
- Pašticada – měkké plátky hovězího či telecího masa s omáčkou
- Fritule – malé kuličky z koblihového těsta, většinou neplněné, ale zalité sladkým přelivem
Zapíjet podobné pokrmy svařeným vínem nebo punčem není úplně to pravé, proto potěší pestrá nabídka piv. Fuliranje obsadil záhřebský minipivovar Garden Brewery, který vedle výborných svrchně kvašených „ejlů“ nezaostává ani se svým světlým ležákem. Točená velká piva kolem 25 kun (88 korun), plechovkové speciály ve třetinkách za zhruba podobnou cenu.
Chorvatská řemeslná piva jsou k mání i u jiných stánků na dalších místech v Záhřebu, třeba od pivovaru Zeppelin nebo porečského Bura Brew.
DolacPokud budete chtít vystřídat vánoční trhy za ty klasické, vyzkoušejte tržiště Dolac. Venkovní stánky s čerstvou zeleninou a ovocem, včetně domácích mandarinek, doplňuje i výborně zásobený rybí trh a podzemní část s pečivem, sýry, masem a uzeninami. Kupte si deset deka šunky, salámu nebo slaniny a vychutnávejte.  |
Kulturní nabídka za gastronomickou také nijak nezaostává. Na hlavním náměstí se večer co večer střídají především folklórní soubory, v pavilonu z 19. století na Zrinského náměstí (Zrinjevac) je na každý den rozepsaný jiný koncert, další pódia jsou rozesetá i po dalších místech.
Příjemné je, že se rozhodně nehrají jen koledy a vánoční písně – na Strossmayerově promenádě zní často jazz, Evropské náměstí je rockovější, Fuliranje spíš taneční. Pořadatelé dávají dost prostoru mladým kapelám a vystoupení jsou odehraná poctivě a s maximálním nasazením. Na klasický vánoční koncert lze vyrazit do některého z kostelů nebo muzeí, podrobnější rozpis je k dohledání na letáčcích nebo na webu adventzagreb.com.
I když se střed města promění v podstatě v jeden velký trh, jednotlivé části si přesto konkurují a snaží se od sebe odlišit. Na jednu stranu tak určitě není problém posedět nebo postát na jednom místě, na druhou je tu vždycky důvod, proč popojít někam jinam. Takže i když je centrum Záhřebu nevelké, najednou zjistíte, že jste ve velmi příjemné atmosféře urazili za odpoledne několikakilometrovou procházku – tu kvůli odbočce na výborný punč s ginem, tu kvůli právě začínajícímu koncertu v nedalekém kostele, nebo pro změnu kvůli chuti na rozmarýnové pivo. Anebo proto, že se rozhodnete vyfotit s katedrálu zrovna ozářenou zapadajícím sluncem.
Mimochodem zrovna na milovníky fotografie se tu pamatuje nápaditě. Na první pohled jsou to často jen maličkosti, jako třeba rám obrazu, který pěkně obkružuje siluetu katedrály, nebo improvizovaný obývací pokoj, ale podle zájmu je vidět, že to baví, podněcuje fantazii a přispívá k tomu, že si lidi návštěvu trhu užijí.
Do obzvláštní dokonalosti je dotažená Tkalčevičova ulice, kde v minulosti sídlili záhřebští řemeslníci. Jejich příběhy a historie jednotlivých domů připomínají jednak informační tabule, ale i naaranžované venkovní dílny s nejrůznějším vybavením a rekvizitami – třeba kloboučník, lékárník, hodinář nebo holič. Opět vděčná místa nejen pro hravé fotografování, ale i nenápadné vzdělávání.
Co čtenáře české černé kroniky zaujme nejpozději na druhý pohled, je zachovalost těchto atrakcí, kterou vykazovaly i v polovině adventu. I tento detail potvrzuje jednu v poslední době čím dál důležitější skutečnost – záhřebské trhy jsou bezpečné. Policie je sice nepřehlédnutelná, ale kromě občasného usměrňování aut nemá vlastně žádnou práci.Pivo, víno i rakije tečou proudem, ale ani v jedenáct večer nenarazíte na hulákající a kymácející se opilce. Centrum je navíc vzorně uklizené. (Reportáž vznikala během tří všedních dní v polovině prosince, o víkendech je v centru mnohem více lidí, na celkovém bezpečném dojmu se však podle svědectví místních nic nemění.)
Vánoční trhy jsou s městem tak prorostlé, že při procházení zároveň mimoděk vstřebáte i to hlavní ze záhřebské historie. Vyplatí se občas zbystřit, protože na některých místech lze objevit zajímavá propojení s českými dějinami.
Například z Tkalčevičovy ulice vedou na pahorek Kaptol ke katedrále schody biskupa Ducha (Duha). Pojmenované jsou po prvním záhřebském biskupovi, který se ujal úřadu na sklonku 11. století. Duch pocházel z Čech a trochu paradoxně se jako cizinec stal zřejmě prvním obyvatelem města, o němž se dochovala písemná zmínka.
Na druhé z historických návrší, Gradec, vede nejkratší lanovka na světě. Její trať měří 66 metrů a vagonek vyklopí pasažéry jen pár kroků od ústí ulice Cyrila a Metoděje. Ti se řadí mezi patrony města a jejich sochy střeží i vstup do katedrály. Cyrilometodějská ulička vede ke kostelu svatého Marka. Na něm sice na první pohled upoutá nejvíc keramická střecha z konce 19. století, českou stopu však nese něco mnohem vzácnějšího – gotický jižní vstupní portál, který pro kostel vyrobila dílna Petra Parléře.
V Dolním městě, kam si můžete zkrátit cestu jednou z pozvolna dosluhujících tramvají T4 české výroby, potěší Masarykova ulice odkazující na řadu bývalých studentů TGM, kteří se angažovali v politickém a společenském životě rodící se meziválečné Jugoslávie. A při pozorování bruslařů na náměstí krále Tomislava se vyplatí zvednout oči k výstavnímu domu, který zde koncem 19. století nechal postavit chorvatský malíř Vlaho Bukovac, od roku 1903 profesor na pražské Akademii výtvarných umění.
Zvláštní pozornost si zaslouží rodák z Liptovského Mikuláše Slavoljub Penkala, jehož portrét ve stylu graffiti najdete u vyhlídky na vršku Gradec. Tento vynálezce, který většinu života prožil v Záhřebu, šíří svého vědeckého záběru připomíná Járu Cimrmana.
Na rozdíl od něj ovšem na patentový úřad dorazil vždy včas, a tak je jeho jméno dodnes spjato nejen s objevem mechanického psacího pera, ale i konstrukcí prvního chorvatského dvoumístného letadla, železniční brzdy, zahřívací lahve nebo anodové baterie.
Zrovna Penkalovo pero může být jedním z originálních dárků, který si vedle zážitků můžete ze Záhřebu přivézt. Vánoční trhy jsou otevřené až do 6. ledna.
Veselé Vánoce / Sretan BožičChorvatské Vánoce se dost podobají těm českým. Mezi drobné rozdíly patří například to, že 24. prosinec není státní svátek, ale pracovní den, i když kdo může, odchází z práce dříve. Na stole nesmí 24. chybět ryba, často se připravuje pokrm ze sušené tresky (bakalar). Pětadvacátého je na stole pečínka, nejčastěji krůta či jiná drůbež, na Nový rok pak pečené vepřové. K tradičním sladkostem patří vedle drobného pečiva i ořechová či maková roláda (orehnjača/makovnjača). Tradiční je i vysazování vánoční pšenice, která pak jako pěkná zelená dekorace zdobí sváteční stůl, nebo se dává ke stromečku. |
