Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Záhoří, neprávem bílé místo na mapě Moravy

aktualizováno 
V pahorkatině mezi Přerovem a Valašským Meziříčím se rozprostírá venkovský kraj, kterému se vyhýbají hlavní dopravní tahy i nápory turistů. Pro nenáročnou a pohodovou cykloturistiku je to oblast jako stvořená.

Lidové stavby v Rymicích | foto: Martin JanoškaiDNES.cz


Klikněte na mapu

Národopisně Záhoří, zeměpisně Kelčská pahorkatina se nazývá venkovský region na pomezí Hané a Valašska v podhůří Hostýnských vrchů. Vyznavače cykloturistiky tato málo známá a nikým nepropagovaná oblast ohraničená městy Přerov – Lipník – Hranice – Valašské Meziříčí – Bystřice pod Hostýnem – Holešov určitě nadchne. Žádné příliš atraktivní turistické cíle, zato však pěkné upravené dědiny a v nich hezké kostelíky nebo malé zámečky.

Hezká je také bezlesá mírně zvlněná krajinka se spoustou nezvyklých pohledů na okolní hory (Beskydy, Hostýnské vrchy) i sníženiny (Moravská brána, Hornomoravský úval). K cykloturistické pohodě přispívá velmi hustá síť málo využívaných silnic a několik vyznačených cyklotras.

Záhorská krajina u Paršovic
Záhorská krajina u Paršovic

Slavní rodáci z Kelče

Valašské Meziříčí slouží sice jako brána na Valašsko a do Beskyd, my však zvolíme zcela opačný směr a vydáme se odtud na západ, abychom zmapovali neznámou oblast Záhoří. Vyjíždíme po značené cyklotrase č. 501, směr určují nejdříve silně zapáchající tovární objekty místního chemického kolosu Deza, za obcí Choryně (s malým empírově upraveným zámečkem) pak mělké údolí říčky Juhyně, která pramení v nedalekých Hostýnských horách.

Příjemné stoupání nás po šesti kilometrech přivádí do městečka Kelče. Jeho dominantu vytváří velký, barokně upravený renesanční zámek (nepřístupný), postavený na místě středověkého hradu. Městečko je však známé především jako rodiště dvou významných osobností – bratří Křičků. Starší Jaroslav (1882-1969) proslul jako hudební skladatel, mladší Petr (1884-1949) se zapsal do dějin české literatury jako básník a významný překladatel. Oba bratři mají ve městě památník, jejich životu a dílu je věnována také malá výstavní síň.

Podle Kelče je rovněž pojmenována vzdálená mohutná silueta nejvyšší hory Hostýnských vrchů (Kelčský Javorník 865 m) a také okolní Kelčská pahorkatina, která je správným geografickým názvem Záhoří.

Upravené dědinky na Záhoří
Upravené dědinky na Záhoří

Vrchol slivovicového kraje

Další zastávkou jsou Všechovice. Stojí na malém kopečku a v okolní bezlesé krajině prozrazují svou přítomnost charakteristickou siluetou špičaté kostelní věže. Zdejší barokní zámeček s parkem je méně nápadný. Ve Všechovicích jsme dosáhli nejvyšších poloh Záhoří.

Ukazuje se, že okolní krajina, při pohledu zdálky plochá a nevýrazná, je při bližším cyklistickém kontaktu značně členitá. Neustále se střídající krátké, avšak dosti strmé sjezdy a výšlapy dokáží odebírat velké množství sil – zvláště pokud člověk s členitým terénem dopředu nepočítá.

Ideální doba, kdy se na Záhoří vydat, je z tohoto důvodu podzim. Všechny silnice jsou totiž lemovány alejemi ovocných stromů, které mohou v dobách sklizně posloužit nejenom jako příjemný zdroj vitamínů, ale i doplněk ztracené energie a tekutin. Pro oblast Záhoří jsou typické především švestky, z nichž se tradičně pálí slivovice – v různých nadregionálních soutěžích se místní vzorky objevují na čelních místech!

Boží muka u Soběchleb
Boží muka u Soběchleb

Záhorská katedrála

Během překonávání dalších kopcovitých úseků v okolí Horních a Dolních Nětčic napadá člověka otázka, jestli se nachází ještě na Valašsku, nebo už na Hané. Terén by svědčil spíše pro Valašsko, architektura vesnických stavení je však prokazatelně hanácká – tvoří ji řady zděných domů s typickými vyvýšenými patry, která v minulosti sloužila jako sýpky. V řeči místních obyvatel však vycvičené uši rozeznají řadu valašských prvků – především typické tvrdé L. Takže jednoznačnou odpověď vlastně nenalezneme.

Ozřejmení etnogeografické příslušnosti přichází až v následující obci. Její název Soběchleby vyvolává představu lakomosti a hamižnosti, což jsou vlastnosti – alespoň podle zažitých představ – ryze hanácké. Soběchleby si však rozhodně žádné negativní hodnocení nezaslouží. Je to malebná dědina na kopci, které vévodí hezký barokní kostel. Ten patří k největším v širokém okolí a pro svou dominantní a monumentální polohu bývá nazýván Záhorská katedrála.

Záhorská katedrála
Záhorská katedrála

Zemědělským krajem do Dřevohostic

Typický ráz krajiny Záhoří určuje především zemědělská činnost. Široko daleko se táhnou lány obilí, řepy, kukuřice či brambor. Zemědělství tady má dlouhé tradice a v minulosti bylo nedílnou součástí zdejšího života. Hluboký vztah místních lidí k půdě připomíná obec, či spíše osada Simře. V roce 1952 zdejší obyvatelé hromadně odmítli vstoupit do JZD  a byli donuceni se vystěhovat.

Se zemědělskou činností je úzce spjat i nedaleký zámeček Lhotsko, sloužící dnes jako domov důchodců. Původně se jednalo o hospodářský dvůr, který v 19. století přestavěli Laudonové na své letní sídlo. Od zámečku Lhotsko jedeme prakticky pořád z kopce až do Dřevohostic, kde se nachází další, v tomto případě však mnohem významnější zámek (rovněž sociální ústav). Čtyřkřídlá stavba, postavená na místě někdejšího vodního hradu, je typickou ukázkou šlechtického sídla v renesančním slohu.

Zajímavé památky najdeme i uprostřed městečka. Patří k nim renesanční radnice na náměstí ozdobená pěti věžičkami, které údajně dokládají někdejší hrdelní právo. Nejznámější je však tzv. žudr na protějším domě – sloupovím ozdobený vstup do stavení, připomínající starobylou lidovou architekturu v oblasti Hané.

Zemědělství určuje ráz záhorské krajiny
Zemědělství určuje ráz záhorské krajiny

Rymický skanzen

Mnohem přitažlivější památky lidové hanácké architektury však najdeme ještě o kousek dál. Nacházejí se v obci Rymice na samém okraji Záhoří, kde Kelčská pahorkatina přechází v rovinu Hornomoravského úvalu. Z Dřevohostic se tam dostaneme přes Prusinovice, Pacetluky a Roštění.

Rymické lidové stavby z hliněných "vepřáků" jsou rozptýleny po celé obci. Pozoruhodné především je, že mají střechu z dnes již málo vídaných došků. Některé z architektonicky cenných domů slouží jako muzejní expozice a lze je navštívit s místním průvodcem.

V interiérech se prezentuje - podobně jako v ostatních skanzenech - způsob života zdejších obyvatel v minulém století. Nechybí samozřejmě starodávné stoly s lavicemi, postele s načechranými duchnami, kachlová kamna, chlebová pec či řada domácích nebo zemědělských nástrojů.

O tom, že se na úrodné Hané žilo v minulosti lépe, než kdekoli jinde, svědčí u všech domů zvýšené patro nad síní, které způsobuje charakteristický lom ve střešní konstrukci. Součástí souboru chráněných lidových staveb v Rymicích je rovněž funkční kovárna, větrný mlýn a renesanční tvrz.

Lidové stavby v Rymicích

Větrný mlýn v Rymicích

Židovské poutní místo v Holešově

Z Rymic je to coby kamenem dohodil do Holešova na úpatí Hostýnských vrchů. Opět zde nalezneme zámek, který je nejvýraznější památkou města. Mnohem méně nápadné, o to však cennější jsou v Holešově židovské památky. Hmotným dokladem kdysi velmi početné žiovské komunity je nově rekonstruovaná synagoga a hřbitov, jež patří k nejvýznamnějším památkám svého druhu v celé České republice.

Holešovská synagoga, přístupná jako muzeum, pochází z roku 1560. Zatímco vnější část dvoupatrové budovy působí jednouše a stroze, uvnitř se ukrývá bohatá výtvarná výzdoba. Zachovala se například schránka na tóru připomínající barokní oltář, řečniště představující mistrnou kovotepeckou práci a také nástěnné malby ze 17. století.

Zajímavá je ženská galerie přístupná původně samostatným schodištěm se zvláštním vchodem.

Židovský hřbitov v Holešově

Židovská komunita v Holešově byla hospodářsky i kulturně velmi úzce spjata s židovskými obcemi v Polsku. Odtud - konkrétně z Vilna - pocházel i zdejší rabín Sabbatai ben Meir Kohen, jenž je autorem významného filozofického díla Rty knězovy. Jeho náhrobek z roku 1663 se nachází na rozsáhlém hřbitově nedaleko synagogy a je vyhledávaným poutním místem mnohých Židů.

Může se hodit

Itinerář popisované trasy
Valašské Meziříčí – Choryně 6 km – Kelč 12 km – Všechovice 17 km – Býškovice 21 km– Soběchleby 26 km – Simře 28 km – Lhotsko 31 km – Dřevohostice 35 km – Prusinovice 40 km – Rymice 47 km – Holešov 50 km.

Mapa
KČT 1 : 100 000 č. 25 – Haná a Hostýnské vrchy

Jak se tam dostat
Z Prahy po dálnici přes Brno a Olomouc do Lipníku nad Bečvou nebo Hranic (obě města lze použít jako východisko do popisované oblasti), z Hranic vpravo směr Žilina do Valašského Meziříčí. Holešov je nejlépe přístupný po dálnici přes Kroměříž.
Nejlepší vlakové spojení mají Hranice, a to jak od Prahy a Olomouce, tak od Ostravy.


Text a foto: MARTIN JANOŠKA

Autor:




Nejčtenější

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

Další z rubriky

Ostrov Flores
Ostrov, kde vládnou ženy. Na Floresu najdete pravou Indonésii bez turistů

Hned po našem příletu na ostrov Flores přichází kulturní šok. V tom nejlepším slova smyslu. Turisté jsou tady totiž stále ještě nedostatkovým zbožím a přitom...  celý článek

Bledule jarní v Rakoveckém údolí
Výlet: nejkrásnější údolí Drahanské vrchoviny zdobí koberce bledulí

Druhá polovina března je tradičním obdobím jarních výletů za rozkvetlými bílými koberci bledulí jarních. K mediálně méně známým „bledulovým“ lokalitám na...  celý článek

Nenáročný okružní výlet na jihovýchodním okraji Žďárských vrchů poblíž Bystřice...
Z Víru do Víru přes tři krásné hrady. Jarní výlet, který naláká

Přelom března a dubna je jako stvořený pro objevování starých hradních zřícenin. Absence listí na stromech umožňuje mnohým z nich právě teď představit svou...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.