Mapa © PLANstudio s.r.o.
Území Slovenského krasu, vyhlášené za přírodní památku UNESCO, je tvořeno druhohorními vápenci a jsou pro ně typické zarovnané plošiny, kterým se tu říká planiny. Ohraničují je strmé okrajové svahy, nahoře se rozkládají pastviny, křoviny a krasové propadliny neboli závrty.
Ve východní části, kde Slovenský kras navazuje na Slovenské rudohoří, prořezávají tyto planiny dvě severojižně orientované doliny – Zádielská a Hájská. První z nich dosahuje hloubky až 300 m a délky 3 km a řadí se k nejmohutnějším a největším slovenským kaňonům.
Přechod Zádielské krasové planiny
Nechoďte pouze po dně
Výlet do Zádielského kaňonu patří k nezapomenutelným a nejkrásnějším túrám na Slovensku. Východiskem bývá obvykle vesnice Zádiel při jižním ústí doliny, odkud se na monumentální výtvor přírody otevírá úžasný pohled.
Autem dojedete až na horní konec vesnice k ústí kaňonu, kde se nachází nevelké parkoviště a kiosek s možností jednoduchého občerstvení. Úzká asfaltová cesta sice pokračuje dál do nitra doliny, ale vjezd je povolen z důvodu ochrany přírody pouze cyklistům. Cestu vzhůru provázejí červené turistické značky, jež začínají u železniční zastávky Dvorníky-Zádiel vzdálené 2 km od parkoviště.
Průchod samotným dnem Zádielského kaňonu je ovšem pro nezasvěcené tak trochu zklamáním. Zatímco z dálky vypadá bělostnými skalisky ozdobená dolina skutečně impozantně a úžasně, zespodu je zarostlá stromy, které tvoří neproniknutelnou klenbu, přes níž není nic vidět.
Ani často vysychající potok nepředvádí žádnou mimořádnou podívanou v podobě vodopádů a kaskád, které by bylo možno překonávat pomocí žebříků, tak jak je to běžné v soutěskách Malé Fatry nebo Slovenského ráje. Po hodině pochodu projdete celou dolinu zespodu nahoru, aniž byste z ní mnoho viděli. Obdivovat můžete pouze vegetaci, milující vápencový podklad a stín, v níž se mísí karpatské a panonské rostlinné druhy.
Většina návštěvníků Zádielské doliny skončí u Zádielské chaty na horním konci kaňonu, která nabízí příjemné posezení na venkovní terase i jednoduchou stravu v podobě polévek, klobás a smažených pochutin. Pak se vrací opět po stejné cestě dolů.
Cementárna jako pěst na oko
Pokud však chcete vidět Zádielskou dolinu opravdu v plné kráse, pak se nesmíte vracet zpět dnem kaňonu, ale zvolit modrou turistickou značku směřující přes horní, východní hranu kaňonu do obce Turňa nad Bodvou. Při zhruba čtyřkilometrovém putování podél horní hrany doliny odbočují chodníčky – někdy značené, jindy neznačené – k několika skalním vyhlídkám, z nichž se otevírají hloubkové pohledy do úžasného kaňonu.
První, kterou byste si neměli nechat ujít, se nachází po necelém kilometru stoupání, ještě před rozcestím turistických cest Na skale, kde je poblíž velká stáj pro dobytek. Je odtud vidět horní část doliny utopené v lesních porostech a ozdobené vystupujícími vápencovými skalisky.
Další vyhlídka je neméně úžasná, neobvyklou podívanou ovšem neskýtá pouze sama dokonalá příroda, ale i příšerná, prášící a hlučící stavba cementárny v Dvorníkách, která je vidět přímo skrz hrdlo Zádielské doliny. Idyla o neporušené přírodě zde končí, cementárna působí jako facka.
Obdobně pocity vyvolává i mamutí velkolom na kámen, krmící nenasytnou cementárnu, jenž každým rokem uhryzává další kus krasové planiny Dlhý vrch na slovensko-maďarské hranici.
Bzučícími planinami ovoněnými jižní exotikou
Nejkrásnější vyhlídky do Zádielské doliny však přicházejí na řadu až nad úplným ústím z kóty Zádielský kameň (601 m). Odtud je dolina nejhlubší a nejvelkolepější. Obdobu byste na Slovensku hledali opravdu marně. Pohled do doliny vyráží dech, musíte si sednout a pokorně obdivovat mohutnost, velkolepost i estetickou dokonalost přírodního divadlo před i pod vámi...
Máte-li dole pod vámi v Zádielu zaparkované auto, pak vás to jistě nutí sejít nejkratší cestou dolů. Žádná schůdná cesta však dolů přes bujné porosty trnitých křovin nevede, takže musíte vzít zavděk turistickou trasou směřující pryč směrem na východ.
Rozhodně však není čeho litovat, protože začínáte procházet typickou krasovou planinou – krajinou, kterou nikde jinde u nás ani na Slovensku nepotkáte. Z vyprahlé zarovnané plošiny porostlé keři vystupují ostré vápencové škrapy, mezi nimiž se proplétá stezka, všude kolem to bzučí a voní jižní exotikou.
Po chvíli se na obzoru vynořuje kuželovitý vrch ozdobený zříceninou středověkého Turnianského hradu. Zdá se blízko, avšak cesta je kamenitá a za letního obvyklého horka velmi náročná a zdlouhavá.
Cíl v hospodě u nádraží
Na hrad vede slepá odbočka a určitě se vyplatí na něj vystoupat, byť byste toho měli již opravdu plné zuby. Často se tu honí hejna otakárků fenyklových a hlavně – z hradeb se opět otevírá neobvyklý pohled. Tentokráte na vesničku Háj při ústí krasové Hájské doliny, sevřené zalesněnými, strmými svahy.
Obec Háj a Hájská krasová dolina
Tato dolina, kterou vede silnice do výše ležící obce Hačava, není zdaleka tak impozantní jako Zádielský kaňon. Ozdobou jsou však Hájské vodopády, k jejichž návštěvě vás zve turistický směrovník pod Turnianským hradem. Bohužel jejich kouzlo se částečně vytratilo při vybudování vodovodu, který odvedl vodu z krasového pramene nad vodopády a ty pak částečně vyschly.
Ve vedrech, které na Turnianském hradě a v celém Slovenském krasu často v létě panují, může být velmi lákavý i nejkratší sestup do obce Turňa nad Bodvou. Odtud se pak vlakem nebo autobusem dopravíte (pokud to potřebujete) k východisku popisované trasy – na parkoviště při ústí Zádielské doliny – anebo kamkoli jinam. Nejlepší hospoda s letní zahrádkou pod lipami, funkční kuchyní a dobrým pivem stojí hned naproti vlakového nádraží.
Může se hoditItinerář trasy Mapa |
