Zabloudili jste v noci sami na horách? Zkuste záhrab!

Celou noc ze soboty na neděli pátrala Horská služba v Krkonoších po skupině pěti německých turistů, kteří zabloudili při cestě z Pece pod Sněžkou na Luční boudu. Brzy ráno je záchranáři našli - byli naživu, jen dvě ženy měly omrzliny. Možná přežili jen díky tomu, že si skupina vyhrabala ve sněhu úkryt a v něm přečkala nepřízeň počasí. "Vůbec nevěděli, kde jsou. Motali se a za Čertovým hřebínkem pod hranou Obřího dolu se ukryli v primitivní sněhovém záhrabu. Měli dobré oblečení, fólie i termosky s pitím, ale hlavně štěstí v neštěstí, protože kdyby se udržela pohromadě celá skupina, nikdo by o nich nevěděl.

Dva z Němců se však už dřív dostali na Luční boudu a v noci zjistili, že postrádají ostatní. Proto jsme je začali hledat," říká náčelník Horské služby v Krkonoších Jiří Dunka. Z Pece pod Sněžkou vyrazilo původně sedm německých lyžařů. Vydali se přes Studniční jámu na Studniční horu, ale dva z nich náročný výstup odradil. Vrátili se a klasickou turistickou cestou přes Výrovku došli na Luční boudu.

"Zbývající tři ženy a dva muži mezitím pokračovali otevřeným, místy až horolezeckým terénem. I když měli dobrou výzbroj - tulení pásy na lyžích a s sebou i stoupací železa, prudce se zhoršovalo počasí. V těch místech je orientace nesnadná i za dobré viditelnosti, ale v sobotu bylo krajně nepříznivé počasí: mínus šest stupňů a hlavně silný vítr, který v nárazech dosahoval až pětadvaceti metrů za vteřinu," říká Dunka.

Pětadvacet záchranářů z Pece, Špindlerova Mlýna a Strážného vyrazilo v rojnicích do nepohody. "V takovém počasí nalézt někoho v záhrabu je spíš náhoda - jdete od hledaných dvacet metrů a nevíte o nich. Objevili je dva kolegové z Pece, když vystupovali k hraně Obřího dolu," říká náčelník. Záchranáři dovedli Němce k tyčovému značení a skútrem odvezli na Luční boudu. Pro dvě omrzlé ženy museli objednat rolbu, aby je co nejrychleji dostali k silnici a sanitkou do nemocnice.

Horolezec František Čejka se domnívá, že turistům možná zachránil život sněhový záhrab. Tvrdí, že je důležité chránit se hlavně před větrem, protože ten má na člověka stejný vliv jako nízká teplota - každý metr jeho rychlosti za vteřinu působí, jako by teplota klesla asi o jeden stupeň. "V horách bývá u svahu závěj, ve které lze vyhrabat dutinu. Lyžaři ovšem nemívají lopaty či cepín, ale pomůže jim i vzpomínka na sněhové úkryty, v nichž si hráli jako děti. Například v lesnatém terénu se dají nalézt staré stromy s nízko zavěšenými větvemi, které tvoří jakýsi baldachýn. V nouzi je možné opřené lyže pokrýt větvemi, na bezlesé pláni postavit alespoň sněhovou zídku. Hlavní je závětří a klid, teplo se pak dostaví, vždyť v kvalitně vybudovaném záhrabu může být až o deset stupňů tepleji než v okolí," říká Čejka.

V mezních situacích hodně záleží i na vůli a psychice. "Člověk je své vlastní teplo schopen využít v různé míře: Lidé, kteří na sobě pracují a otužují se, dokáží pobývat v trenýrkách v hlubokém mrazu, ale kdo neví, co dělat sám se sebou, většinou snadno zmrzne," říká Lubomír Hadaš z Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Pro krkonošskou Horskou službu to byla letos už devátá záchranná akce a vzhledem ke špatnému počasí a těžkému terénu asi nejnáročnější z nich.