Za vzácnými vážkami do skal na Černé jezírko

  • 2
Vypadají jako roboti z nejodvážnější science fiction, ale přitom na Zemi žijí už od prvohor. Řeč je o vážkách, "živých zkamenělinách" zdejší přírody. Kdo jich chce spatřit naráz celé stovky, měl by se za zajímavým zážitkem vydat právě teď k Černému jezírku na Bischofstein nedaleko Adršpašsko-teplických skal.

 


* Budete-li hledat jezírko v mapce, nachází se zhruba 200 m pod zříceninou Skály.

Stačí obléknout si světlé tričko nebo nabídnout zvědavým vážkám svou paži.

Ochránci přírody napočítali na jezírku celkem šestnáct druhů z pěti čeledí. Jezírko je součástí národní přírodní rezervace. "Výskyt tolika druhů vážek, a dokonce i těch vzácnějších je na Broumovsku ojedinělý," podotýká zoolog Správy Chráněné krajinné oblasti Broumovsko Jiří Spíšek.

Od května do června okolí jezírka obvykle zaplaví tisíce vážek čárkovaných, jejichž kresba na hřbetu hrudníku připomíná černošskou masku. Hojně se tady také vyskytují modře zbarvená šidélka a v plném létě i šídlo modré, sítinové a velké.

Zvídavější návštěvníci si mohou na jezírku jednotlivé druhy vážek sami určit, ovšem jen pohledem, chytat se tu nic nesmí. Správa chráněné krajinné oblasti tady už před časem osadila naučnou tabuli věnovanou především vážkám a jejich životu. V malém přehledu najdou lidé například podrobnosti o šidélku ruměnném, šídlatce páskované, vážce tmavé či ploské i o méně časté vážce rudé nebo motýlici obecné.

Vážky, které nad hladinou udivují svým rychlým letem a sebejistými manévry, mají však před sebou už jen pár týdnů života. Na jezírku se od jara snaží získat svého partnera a zajistit další generaci. Dají se tak spatřit samičky a samečci při spojení v takzvaném kopulačním řetězci ve tvaru srdce, v němž dokáží i létat. Vajíčka pak vážky kladou na hladinu nebo na břehy. Nedospělý hmyz může strávit ve vodě i několik let, než projde všemi stadii a z dravé larvy se promění v dospělou vážku.

Vzácné jezírko pod Kočičím hradem

Přírodní zajímavostí je i samo Černé jezírko. To vzniklo uměle pod skalami Kočičího hradu. Dva rybníky a další hospodářské zázemí patřily k zámečku Skály, jejž v sedmnáctém století vybudoval z dřívější tvrze první hradecký biskup Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka.

Přirozeným vývojem se mělké jezírko bez odtoku vody stalo domovem pro mokřadní a rašelinná společenstva s výskytem vzácných druhů živočichů i rostlin. Lidé tu spatří například porosty suchopýru úzkolistého, ostřice zobánkaté či rašeliníku.

Tmavá barva, která dala Černému jezírku jméno, pochází z látek uvolňujících se z rašeliny, mechů a silné vrstvy rostlinných zbytků v bahně. Voda má značnou kyselost 4,7 pH, navíc tu vládnou drsné klimatické podmínky, vždyť sníh leží na jezírku až dlouho do jara.

Přírodní rovnováha jezírka je však křehká. Platí tu proto pod hrozbou pokuty zákaz koupání, stejně jako jinde v národní přírodní rezervaci Adršpašsko-teplické skály. Lidé by tu také neměli ani přikrmovat divoké kachny kvůli zbytkům potravy a trusu rozkládajícím se ve vodě. "Když se lidé namažou všemi krémy a repelenty a pak se vykoupou, život v jezírku to značně ohrožuje. Než se cizorodé látky z tohoto prostředí odbourají, trvá to dlouho," upozorňuje Spíšek.

Ekologové chtějí ještě během léta opravit poničený povalový chodník u jezírka. Svou pomoc nabídlo nevládní sdružení Jasan, dobrovolníci společně s ochranáři i dalšími institucemi navíc usilují o rozšíření naučné stezky v okolí jezírka.

 

VÁŽKY. Černé jezírko je bohaté na vážky.

,