Od února do listopadu lezou po stěnách a masívech více než pětačtyřiceti vápencových oblastí do půl těla svlečení horolezci. Toto skalnaté podhůří italských velehor, kterým mimo jiné za první světové války vedla fronta, je oblíbené zejména kvůli svému vlídnému podnebí. Nikdy zde nesněží a ani v zimě teploty neklesají pod nulu. Největší italské jezero Lago di Garda, jehož severní cíp obklopuje právě oblast Arca, tak s průměrnou zimní teplotou vody okolo osmi stupňů nemá šanci zamrznout.
Aby návštěvník nasál chladivou atmosféru úzkých italských uliček, nemusí jezdit až do nedaleké Verony či Trentina. V podhorském údolí totiž leží asi tucet středověkých měst. Kromě pamětihodností, horských panoramat, tmavomodrého jezera a italské zmrzliny, by návštěvník neměl zapomenout na víno. Zdejší vinice vzhledem k příznivému podnebí dávají šťavnaté hrozny, které vinaři posléze přemění ve vína takových značek jako Merlot, Santo Trentino či bílé Trentino Nosiola. Zatímco zdejší víno lze koupit v každém lepším obchodě i mimo Itálii, za vápencovými skalami Arca musí horolezci sami. Ti, kteří si chtějí užít lezení v přírodě, se sjíždějí do této oblasti zejména v době, kdy u nich doma už mrzne, anebo když je jaro stále v nedohlednu. Na rozloze několika set čtverečních kilometrů si mohou vybrat z množství středně obtížných i extrémních výstupů na skály až kilometrových délek.
Protože se na obzoru rýsují nedaleké třítisícovky italských Dolomit, člověk si v Arcu připadá jako ve velehorách. Nadmořská výška zdejších vápencových stěn přitom ale nepřesahuje patnáct set metrů. Ani počasí v tomto jezerním údolí, které v pravých horách bývá nejzrádnějším nepřítelem, se s alpským nedá srovnávat. Je totiž stálé a většinou se na něj lze spolehnout. Když ovšem dolomitské masívy přes sebe pustí postupující mraky, tak v Arcu občas i zaprší.
Horolezectví na několikasetmetrových plotnách sice vyvolává pocit dobrodružství a rizika, ale cesty svým pečlivým odjištěním připomínají spíše umělou horolezeckou stěnu. Jistící body, čili skoby a nýty, od sebe nebývají dále než tři metry, což je na druhou stranu vzhledem k obtížnosti některých výstupů dobře. Ten, kdo se na laně zkrátka necítí a na klasické lezení si netroufá a přesto má hory rád, se v Arcu rovněž nudit nebude. Některé vysoké vápencové štíty lze dobýt i jiným způsobem. Lezení po takzvaných ferátách je kompromis mezi opravdovým horolezectvím vysokohorskou turistikou. Člověk si sice musí obléknout úvazek a pořídit si kus lana a dvě karabiny, ale na ferátách se leze po ocelovém laně. K němu se lezec připne karabinou a navíc se za něj může po celou cestu přidržovat.
Vzhledem k tomu, že výstup po laně může trvat i několik hodin, je vhodné pořídit si pracovní rukavice. Kromě lezců láká do Arca zdejší klima a vynikající rekreační podmínky i další sportovce.
Klikaté silnice vedoucí až na hřebeny fascinují zejména cyklisty, hladina jezera Lago di Garda zas jachtaře a okolní hřebeny pěší turisty. Za rekreací nepřijíždějí pouze aktivní sportovci, ale také postarší páry či skupiny seniorů z celé Evropy. Ti se obvykle rekreují v luxusních hotelech okolo jezera. Sportovnější a mladší turisté dávají přirozeně přednost kempům, kterých je v oblasti několik. Protože jedna noc v takovém kempu přijde asi na dvanáct marek, ti chudší přespávají často ve vinicích, na odpočívadlech nebo v přilehlých borových hájích. Když se ale člověk rozhodne spaním venku zariskovat možnou pokutu, měl by si na noc vybrat spíše odlehlejší místa. Karabinieři totiž hlídkují zejména v okolí měst a u větších silnic.
JAK SE TAM DOSTAT:
Autonomní provincie Trentino v severní Itálii, ve které leží Ligo di Garda, je vzdálená od Prahy asi 750 kilometrů. Autem lze cestovat nejlépe přes Mnichov (druhá varianta je přes Rakousko, ale tam se musí platit dálniční poplatky), přes Garmisch, Innsbruck, dále Brennerským průsmykem na Bolzano a odtud do Trenta. Přes třicet kilometrů jižně od Trenta směrem na Veronu leží největší italské jezero.
Aby návštěvník nasál chladivou atmosféru úzkých italských uliček, nemusí jezdit až do nedaleké Verony či Trentina. V podhorském údolí totiž leží asi tucet středověkých měst. Kromě pamětihodností, horských panoramat, tmavomodrého jezera a italské zmrzliny, by návštěvník neměl zapomenout na víno. Zdejší vinice vzhledem k příznivému podnebí dávají šťavnaté hrozny, které vinaři posléze přemění ve vína takových značek jako Merlot, Santo Trentino či bílé Trentino Nosiola. Zatímco zdejší víno lze koupit v každém lepším obchodě i mimo Itálii, za vápencovými skalami Arca musí horolezci sami. Ti, kteří si chtějí užít lezení v přírodě, se sjíždějí do této oblasti zejména v době, kdy u nich doma už mrzne, anebo když je jaro stále v nedohlednu. Na rozloze několika set čtverečních kilometrů si mohou vybrat z množství středně obtížných i extrémních výstupů na skály až kilometrových délek.
Protože se na obzoru rýsují nedaleké třítisícovky italských Dolomit, člověk si v Arcu připadá jako ve velehorách. Nadmořská výška zdejších vápencových stěn přitom ale nepřesahuje patnáct set metrů. Ani počasí v tomto jezerním údolí, které v pravých horách bývá nejzrádnějším nepřítelem, se s alpským nedá srovnávat. Je totiž stálé a většinou se na něj lze spolehnout. Když ovšem dolomitské masívy přes sebe pustí postupující mraky, tak v Arcu občas i zaprší.
Horolezectví na několikasetmetrových plotnách sice vyvolává pocit dobrodružství a rizika, ale cesty svým pečlivým odjištěním připomínají spíše umělou horolezeckou stěnu. Jistící body, čili skoby a nýty, od sebe nebývají dále než tři metry, což je na druhou stranu vzhledem k obtížnosti některých výstupů dobře. Ten, kdo se na laně zkrátka necítí a na klasické lezení si netroufá a přesto má hory rád, se v Arcu rovněž nudit nebude. Některé vysoké vápencové štíty lze dobýt i jiným způsobem. Lezení po takzvaných ferátách je kompromis mezi opravdovým horolezectvím vysokohorskou turistikou. Člověk si sice musí obléknout úvazek a pořídit si kus lana a dvě karabiny, ale na ferátách se leze po ocelovém laně. K němu se lezec připne karabinou a navíc se za něj může po celou cestu přidržovat.
Vzhledem k tomu, že výstup po laně může trvat i několik hodin, je vhodné pořídit si pracovní rukavice. Kromě lezců láká do Arca zdejší klima a vynikající rekreační podmínky i další sportovce.
Klikaté silnice vedoucí až na hřebeny fascinují zejména cyklisty, hladina jezera Lago di Garda zas jachtaře a okolní hřebeny pěší turisty. Za rekreací nepřijíždějí pouze aktivní sportovci, ale také postarší páry či skupiny seniorů z celé Evropy. Ti se obvykle rekreují v luxusních hotelech okolo jezera. Sportovnější a mladší turisté dávají přirozeně přednost kempům, kterých je v oblasti několik. Protože jedna noc v takovém kempu přijde asi na dvanáct marek, ti chudší přespávají často ve vinicích, na odpočívadlech nebo v přilehlých borových hájích. Když se ale člověk rozhodne spaním venku zariskovat možnou pokutu, měl by si na noc vybrat spíše odlehlejší místa. Karabinieři totiž hlídkují zejména v okolí měst a u větších silnic.
JAK SE TAM DOSTAT:
Autonomní provincie Trentino v severní Itálii, ve které leží Ligo di Garda, je vzdálená od Prahy asi 750 kilometrů. Autem lze cestovat nejlépe přes Mnichov (druhá varianta je přes Rakousko, ale tam se musí platit dálniční poplatky), přes Garmisch, Innsbruck, dále Brennerským průsmykem na Bolzano a odtud do Trenta. Přes třicet kilometrů jižně od Trenta směrem na Veronu leží největší italské jezero.
INFORMACE:
Turistické centrum v Arcu, telefon 0039464/516161, 532255
 Oblíbený sport na oblíbeném povrchu v oblíbené oblasti |
 Zákruty skýtají povyražení z jízdy na kole. |
