U vchodu do mohutného jeskynního systému Postojna na jihu Slovinska se tísní davy nedočkavých návštěvníků. A čeština tu zní každou chvilku. Jste v těsné blízkosti jednoho z hlavních tranzitů z České republiky k Jaderskému moři. Možná ucítíte trochu zklamání. Takhle že má začít výprava za slovinskou lochneskou? Nedejte se odradit. "Immensum ad antrum aditus!" (Vejdi, poutníče, do této nezměrnosti!) vyzývá nad vstupem do podzemního labyrintu nápis vytesaný do skály... A zatímco turisté kolem vás přicházejí "jen" obdivovat stalagnáty, stalagmity a stalaktity třetí největší jeskyně Evropy, vy jste na začátku dobrodružné výpravy za jedním z nejtajemnějších tvorů Země. "Dnes s jistotou víme, že oním monstrem, slovinskou lochneskou, člověčí rybou či vřískajícím mlokem, chcete-li, byl macarát jeskynní, latinsky Proteus anguinus, záhadný tvor, který skutečně žije a obývá krasové systémy při Jadranu. Dožívá se sta roků, má tři dýchací soustavy, je slepý a dokáže vydržet celá léta bez potravy," říká Jože Šerbec, znalec slovinské přírody i historie. Po několika desítkách metrů chůze se ocitáte v mohutném vstupním jeskynním dómu. Krápníkový strop na vás padá z výšky desítek metrů. Jste v opravdovém podzemním světě nebývalých rozměrů. A pořád je to teprve začátek. Postojna je tak rozsáhlým komplexem, že k tomu, abyste se dostali k cíli, musíte nejprve nasednout do jeskynního elektrického vláčku. Trochu to připomíná Disneyland. Ale pozor, před vámi tu ve vyhlídkových vozech neseděl jen tak někdo. Oranžová důlní mašina v roce 1958 třeba táhla jugoslávského "otce národů" Tita s delegací egyptského prezidenta Násira. V časech barona Valvasora v Postojné pochopitelně žádné vlaky nejezdily. Jeskynní pionýři, kteří pátrali sedmadvacetikilometrovým krasovým systémem, tápali dlouhými chodbami, grandiózními dómy a úžasně vysokými komíny s pouhými svíčkami či pochodněmi. Ale už před sto lety tu zavedli elektrický proud. "Záhada vrhnické příšery byla objasněna na konci 18. století," vypráví Jože Šerbec. "Vídeňský zoolog Laurenti tehdy popsal dosud neznámého jeskynního obojživelníka, který se statisíce let vyvíjí ve věčné temnotě a na světle nemůže přežít. Dal mu jméno Proteus anguinus podle řeckého boha Protea z Poseidonovy mořské říše a latinského slova anguinus - had. Oficiálně se mu říká také bílý salamandr nebo člověčí ryba, protože jeho barva kůže se podobá lidské." Pod "Vysokou horou", podzemním, skoro padesátimetrovým krápníkovým kopcem, vystupujete z vláčku. Jakoby zajati v Hádově říši slyšíte ze všech stran ozvěnu metronomu času věčné kapání, tiché, klidné, ale nikdy nekončící. Čúrky vody stékají už dva miliony let po skalách a dopadají s jemným pleskotem na špičky stalagmitů, jež vytvářejí. Téměř zapomenete na své plánované dobrodružství. A právě tehdy se objeví. V malé loužičce vody spatříte úplně zblízka párek záhadných tvorů, kteří leží bezmocně a bez pohnutí pár centimetrů před vámi v jakési přírodní mělké vaničce pod krápníky na skalním stole. Jen pulsující krev v transparentních žábrách za hlavou dokazuje přítomnost života. Jeskynní albíni měří 25-30 cm a vypadají trochu jako bílé ještěrky. Chybí jim pigment. Mají čtyři nohy, tupý čenich, malé zoubky a jsou úplně slepí. Kromě žaber mohou dýchat i plícemi a kůží. Po chvíli, kdy na ně dopadají světelné paprsky lampy, začnou obě zvířata tmavnout. "Jejich tělo je mimořádně citlivé na světlo. Pokud na něm zůstanou delší dobu, úplně zčernají," vysvětluje průvodce návštěvníkům. "Speciální elektroreceptory mu dovolují orientovat se bez obtíží v absolutní tmě. Ale tihle tu odpočívají bez sebemenšího pohybu už několik měsíců." Jože Šerbec dodává: "Běžně dokáží potlačit činnost metabolismu i na pět šest roků. Zní to neuvěřitelně, ale v zajetí na lublaňské fakultě biotechnologie přežili bez potravy dvanáct let." Turisté náhle procitají z prohlídkové letargie. "Kde se vzali?" "Co normálně žerou?" "Opravdu žijí sto let?" prší na průvodce dotazy ze všech stran. Nádherně zbarvené krápníky v ten moment přestávají existovat. Všechnu pozornost na sebe strhává téměř průsvitný masožravec, který se živí larvami hmyzu, jeskynními ráčky i svými malými potomky. Někdy se vydá na dlouhou pouť až k místu, kde řeka Pivka vyvěrá z krasového podzemí, aby pod příkrovem noční oblohy chytal rybí potěr a vodní brouky. "Není jasné, kde život těchto mystických živočichů začíná," vysvětluje Jože Šerbec. "Mnoho potápěčů po nich pátralo v podzemních říčkách a jezerech, zvedali kameny a nahlíželi do štěrbin ve skalách, ale marně. Jen z laboratorních pokusů víme, že bílý salamandr dosahuje pohlavní zralosti ještě ve stadiu larvy, a to mezi šestnáctým a osmnáctým rokem věku. Přestože žije sto let, snese samice pouze v tomto období kolem sedmdesáti vajec, z nichž se po několika měsících vylíhnou larvy. Uvádí se však, že macarát může porodit i živá většinou dvě - mláďata." Nad malými jeskynními predátory visí ze stropu obrovské krápníkové varhany, kterým železo dodalo sytě červenou barvu. O kus dál se nejrůznějšími tóny modři podepsalo na jemných krasových krajkách stříbro. Úchvatná hra nejrozmanitějších tvarů a barev, kterým člověk dovolil vystoupit z věčné temnoty, však protiřečí přírodnímu řádu. Proto průvodce najednou zhasne světlo. Vy se na minutu ocitáte v naprosté tmě. Nasloucháte ozvěnám podzemní říše. V tiché společnosti netečných obojživelníků si připadáte jako na konci světa a zároveň na jeho počátku, kdy se rodilo tajemství vesmíru.
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT
Postojna leží prakticky přímo u dálnice, která spojuje Lublaň s chorvatským přístavem Rijeka. Z Lublaně je to asi hodina jízdy. Je to ideální zastávka na cestě k Jadranu
CO JEŠTĚ VIDĚT
Za pozornost stojí Predjamský hrad vbudovaný do skály, další zajímavá jeskyně Pivka a slavný hřebčín v Lipici, který se pyšní chovem koní lipicánů. Nedaleká Vipava je pak proslulým vinařským centrem Slovinska. Určitě ochutnejte místní specialitu - silné červené víno Terran.
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT
Postojna leží prakticky přímo u dálnice, která spojuje Lublaň s chorvatským přístavem Rijeka. Z Lublaně je to asi hodina jízdy. Je to ideální zastávka na cestě k Jadranu
CO JEŠTĚ VIDĚT
Za pozornost stojí Predjamský hrad vbudovaný do skály, další zajímavá jeskyně Pivka a slavný hřebčín v Lipici, který se pyšní chovem koní lipicánů. Nedaleká Vipava je pak proslulým vinařským centrem Slovinska. Určitě ochutnejte místní specialitu - silné červené víno Terran.
 Elektrický vláček s návštěvníky jeskyně. |
