Vyschlý a pustý je kraj západně od řeky Río Pecos. A v ospalém tichu na hranicích Texasu a Mexika si lze snadno představit, jak zde kdysi cvakaly nabíjené henryovky. Ty patřívaly těm nejhorším lumpům, kteří se na zdejších pláních proháněli. Než přišel m už, který se pasoval na právo. Soudce Roy Bean.
"Odsuzuji tě k pokutě 45 dolarů a rundě kořalky pro porotu!" hřměl soudce před více než sto lety na poslední výspě Spojených států. Padouch neodporoval ani slůvkem. Přísnějším trestem by už možná byla smrt. Roy Bean byl totiž absolutní zákon a ptal-li se na něho cizinec neznalý poměrů, dostávalo se mu jen jedné odpovědi: Soudce Bean? To je Právo západně od řeky Río Pecos. Tak vstoupil podivný pomocník spravedlnosti do dějin. Beanovo zapadlé městečko Langtry dnes především znamená dobře vybavené návštěvnické centrum s kaktusovou zahradou, za níž se nachází skutečná lahůdka: původní soudcův dům. Nízká dřevěná budova s nápisem The Jersey Lilly je jako stvořená pro milovníky bizarní historie. "Nacházíte se v domě, kde soudce Bean vykonával spravedlnost, hrál kulečník a zároveň provozoval i nálevnu," říká průvodkyně z místního návštěvnického centra. U Beana doma za chvíli nic nepřekvapí. Hned na konci barového pultu je na mírně zpuchřelé dřevěné desce přidrátováno podivné kovové zařízení. K čemu asi sloužilo? "Vypadá to jako obří otvírák, ale zřejmě to soudcovi nahrazovalo kladívko, jímž si v 'síni' zjednával klid a pořádek," vysvětluje průvodce. Hned ve vedlejší místnosti, vzadu za barem, trůní uprostřed prostoru kovové nohy. Toto jsou nohy od původního kulečníkového stolu, na němž soudce Bean s oblibou hrával, hlásá připevněná cedulka. A hned kousek opodál visí autentické fotografie Beanova domácího mazlíčka - vypelichaného medvěda Bruna. Bruno měl ostatně svůj výběh hned na čestném místě vedle dřevěné boudy s kulečníkovou hernou. Vše, co soudce Bean miloval, muselo být vždy blízko něho. Nejvíce to samozřejmě platilo o slečně Lilly. Tuto anglickou herečku, vlastním jménem Lillie Langtry, bezmezně obdivoval a v jeho soudní síni se jí každý musel kořit. Za slečnu Lilly! A za stát Texas! Takové prý bývalo v jeho době slavnostní zvolání, když se dával průchod spravedlnosti. A urazit božskou Lilly se ve zdejších končinách považovalo za hrdelní zločin. V soudní síni, která na počest herečky nese i její jméno, je na ni celá řada upomínkových předmětů, které Roy Bean pečlivě uchovával. A jak se vlastně za Beanova soudcování žilo? Na to odpoví modely městečka Langtry umístěné v návštěvnickém centru. Před skleněnými vitrínami postávají turisté a chtějí-li se dozvědět něco zajímavého, naslouchají nahranému textu prostřednictvím sluchátek umístěných před každým "obrazem". Další návštěvníci se sklánějí nad prosklenými stoly, v nichž jsou uloženy předměty z té doby. Největší pozornost přitahuje zrezivělý kolt soudce Beana, s nímž zřejmě často zjednával spravedlnost. Alespoň soudě podle jeho značné opotřebovanosti... A hned vedle již poněkud ztrouchnivělý zákoník státu Texas - jakási Beanova bible. Proč je ta kniha tak poničená, s tolika vytrhanými stránkami? diví se mnohdy turisté. "Protože odporovala-li litera zákona Beanově rozsudku a někdo z poroty na to upozornil, soudce si nechal příslušnou stránku nalistovat a pak ji bez milosti vytrhl," přichází průvodcova odpověď. Právo západně od řeky Río Pecos, jak se začalo Beanově soudcování říkat, bylo tvrdé, ale účinné. "Pověste ho," zněl prý často soudcův verdikt. V podobném duchu ztvárnil svérázného soudce i Paul Newman v dnes již klasickém filmu Život a doba soudce Roye Beana. A však tehdejší záznamy trestů naznačují, že Bean znal i jiné tresty než jen šibenici. Mezi jeho často používané metody patřilo například vyhnat odsouzeného bez peněz a zbraně do nehostinné pustiny. To prý napravilo nejednoho lotra. Ať už Bean soudil jakkoli, jedno je jisté: v místech, kam se kdysi odvážil jen málokdo,nakonec přece jen zavládl zákon a spravedlnost.Ionopříslovečné "Právo západně od řeky Río Pecos" zde zůstalo pojmem dodnes. Ostatně naznačuje to i obří cedule, kterou musí minout všichni návštěvníci texaského Langtry. A ti přijíždějí hlavně za soudcem. Co jiného by zde ostatně dělali? A tak i dnes, v malém ospalém městečku, lze přes vzdálenost více jak stovky let zaslechnout zvolání, které bylo zákonem, když po zdejších pláních proháněl lumpy soudce Roy Bean. Za slečnu Lilly! A za stát Texas!
"Odsuzuji tě k pokutě 45 dolarů a rundě kořalky pro porotu!" hřměl soudce před více než sto lety na poslední výspě Spojených států. Padouch neodporoval ani slůvkem. Přísnějším trestem by už možná byla smrt. Roy Bean byl totiž absolutní zákon a ptal-li se na něho cizinec neznalý poměrů, dostávalo se mu jen jedné odpovědi: Soudce Bean? To je Právo západně od řeky Río Pecos. Tak vstoupil podivný pomocník spravedlnosti do dějin. Beanovo zapadlé městečko Langtry dnes především znamená dobře vybavené návštěvnické centrum s kaktusovou zahradou, za níž se nachází skutečná lahůdka: původní soudcův dům. Nízká dřevěná budova s nápisem The Jersey Lilly je jako stvořená pro milovníky bizarní historie. "Nacházíte se v domě, kde soudce Bean vykonával spravedlnost, hrál kulečník a zároveň provozoval i nálevnu," říká průvodkyně z místního návštěvnického centra. U Beana doma za chvíli nic nepřekvapí. Hned na konci barového pultu je na mírně zpuchřelé dřevěné desce přidrátováno podivné kovové zařízení. K čemu asi sloužilo? "Vypadá to jako obří otvírák, ale zřejmě to soudcovi nahrazovalo kladívko, jímž si v 'síni' zjednával klid a pořádek," vysvětluje průvodce. Hned ve vedlejší místnosti, vzadu za barem, trůní uprostřed prostoru kovové nohy. Toto jsou nohy od původního kulečníkového stolu, na němž soudce Bean s oblibou hrával, hlásá připevněná cedulka. A hned kousek opodál visí autentické fotografie Beanova domácího mazlíčka - vypelichaného medvěda Bruna. Bruno měl ostatně svůj výběh hned na čestném místě vedle dřevěné boudy s kulečníkovou hernou. Vše, co soudce Bean miloval, muselo být vždy blízko něho. Nejvíce to samozřejmě platilo o slečně Lilly. Tuto anglickou herečku, vlastním jménem Lillie Langtry, bezmezně obdivoval a v jeho soudní síni se jí každý musel kořit. Za slečnu Lilly! A za stát Texas! Takové prý bývalo v jeho době slavnostní zvolání, když se dával průchod spravedlnosti. A urazit božskou Lilly se ve zdejších končinách považovalo za hrdelní zločin. V soudní síni, která na počest herečky nese i její jméno, je na ni celá řada upomínkových předmětů, které Roy Bean pečlivě uchovával. A jak se vlastně za Beanova soudcování žilo? Na to odpoví modely městečka Langtry umístěné v návštěvnickém centru. Před skleněnými vitrínami postávají turisté a chtějí-li se dozvědět něco zajímavého, naslouchají nahranému textu prostřednictvím sluchátek umístěných před každým "obrazem". Další návštěvníci se sklánějí nad prosklenými stoly, v nichž jsou uloženy předměty z té doby. Největší pozornost přitahuje zrezivělý kolt soudce Beana, s nímž zřejmě často zjednával spravedlnost. Alespoň soudě podle jeho značné opotřebovanosti... A hned vedle již poněkud ztrouchnivělý zákoník státu Texas - jakási Beanova bible. Proč je ta kniha tak poničená, s tolika vytrhanými stránkami? diví se mnohdy turisté. "Protože odporovala-li litera zákona Beanově rozsudku a někdo z poroty na to upozornil, soudce si nechal příslušnou stránku nalistovat a pak ji bez milosti vytrhl," přichází průvodcova odpověď. Právo západně od řeky Río Pecos, jak se začalo Beanově soudcování říkat, bylo tvrdé, ale účinné. "Pověste ho," zněl prý často soudcův verdikt. V podobném duchu ztvárnil svérázného soudce i Paul Newman v dnes již klasickém filmu Život a doba soudce Roye Beana. A však tehdejší záznamy trestů naznačují, že Bean znal i jiné tresty než jen šibenici. Mezi jeho často používané metody patřilo například vyhnat odsouzeného bez peněz a zbraně do nehostinné pustiny. To prý napravilo nejednoho lotra. Ať už Bean soudil jakkoli, jedno je jisté: v místech, kam se kdysi odvážil jen málokdo,nakonec přece jen zavládl zákon a spravedlnost.Ionopříslovečné "Právo západně od řeky Río Pecos" zde zůstalo pojmem dodnes. Ostatně naznačuje to i obří cedule, kterou musí minout všichni návštěvníci texaského Langtry. A ti přijíždějí hlavně za soudcem. Co jiného by zde ostatně dělali? A tak i dnes, v malém ospalém městečku, lze přes vzdálenost více jak stovky let zaslechnout zvolání, které bylo zákonem, když po zdejších pláních proháněl lumpy soudce Roy Bean. Za slečnu Lilly! A za stát Texas!
