Marie Masaříková z tiskového odboru ministerstva vnitra varuje: "Česko-slovenskou hranici mohou naši občané nebo Slováci sice překračovat kdekoli, ale musí mít u sebe průkaz totožnosti." Děti, které nemají občanský průkaz, mohou přes hranici jen v doprovodu rodičů, kteří je mají zapsány ve svém cestovním pase, nebo musí mít každé dítě svůj vlastní pas. Potvrzuje to i velitel pohraniční policie ze Starého Hrozenkova Josef Kubáník. "Turisty a rekreanty poučujeme, že pokud se pohybují v blízkosti státní hranice, musí mít s sebou doklady," říká policista. Připouští ale, že o prázdninách pohyb turistů v okolí hranic komplikuje pohraniční policii práci.
"Nemyslím si však, že by v tomto případě docházelo ze strany našich lidí nebo Slováků na společné hranici k masovému porušování předpisů ," uvedl Kubáník. Čeští pohraničníci se proto ani na kontrolu domácích turistů nijak speciálně nezaměřují. Vedoucí skautského tábora na Vsetínsku potvrdil, že v přechodech mezi oběma republikami není žádný zásadní problém. "Vyptávali jsme se ještě před začátkem tábora různých lidí, jak to chodí na hranicích. Říkali, že po turistické stezce přes Okršlisko se dá pohodlně přejít. Že tam nejsou celníci anebo že skauty a trampy v pohodě pustí." S táborníky proto vyrazili bez dokladů až na slovenský Vršatec, tam všichni přenocovali a druhého dne se stejnou cestou bez obtíží vrátili zpátky.
S poněkud menší mírou tolerance se mohou turisté a rekreanti setkat na hranicích s ostatními sousedy České republiky. Skupina čtrnácti cyklistů nedávno vjela na Znojemsku omylem do Rakouska. Když se vraceli, zadržela je hlídka pohraniční policie. "Všichni měli doklady. Ani nevěděli, že překročili státní hranice. Chystali se na nějaký závod, který se v té oblasti měl konat. Omylem sjeli z cesty a dostali se až za hraniční mezníky," popsala případ mluvčí jihomoravské policejní správy Dagmar Bartoníková. Ještě v polovině devadesátých let si hranici poměrně přísně střežili Poláci.
"Když u nás skupina českých turistů přešla do Polska, polští pohraničníci je zadrželi," vzpomíná místostarosta Bílé Vody na Jesenicku Antonín Tesař. České občany v takových případech čekal převoz na policejní stanici, nepříjemné vysvětlování a třeba mnohahodinová ztráta času. "Teď už je to asi trochu volnější. Dřív polští pohraničníci přecházeli po hranici po jedné nebo dvou hodinách, teď už je moc vidět není. Pro místní lidi, kteří bydlí do vzdálenosti patnáct kilometrů od hranic, už tu máme také přechod malého pohraničního styku," říká Tesař. Přibylo rovněž přechodů na turistických stezkách. "Státní hranice s Polskem, Německem a Rakouskem se může překračovat jen na určených místech," zdůrazňuje Masaříková z ministerstva vnitra. Lidé mohou vstoupit ještě do prostoru za tabulemi s nápisem "Pozor, státní hranice", ale nikoli už za pomyslnou přímku, která spojuje nejbližší hraniční mezníky - kameny. "Kdo tuto zásadu nerespektuje, nelegálně překračuje státní hranici. Záleží potom na rozhodnutí sousední země, jak bude proti takovému člověku postupovat," dodává Masaříková .
