Z celkem devítikilometrového opevnění a 170 hektarů rozlohy oppida se do dnešních dob dochovaly základy domů a valů na dvou místech nad Zbraslaví - na kopcích Závist a Točník. K nim se dostaneme celkem jednoduše: po modré turistické značce ze zbraslavského náměstí směrem k Břežanskému dolu. Ještě než vyšplháme na strmý sráz nad řekou, mineme po pravé straně malý zookoutek a ve stráni nad silnicí pomník Vítězslava Hálka, který byl na konci minulého století poutním místem vlasteneckých spolků a krajanů. Zhruba po půlhodince chůze se zadýchaní ze strmé pěšinky rázem ocitneme o dva tisíce let zpátky.
Oppida, jako je toto u Zbraslavi, bývala v dobách keltských (tedy zhruba tři sta let, počínaje druhým stoletím před naším letopočtem) opevněnými hradisky, ve kterých se čile obchodovalo, kde bujela řemesla a kde se prováděly náboženské obřady. Keltové nikdy netvořili státy, ale svá oppida zakládali téměř po celé Evropě.
V zemích českých se jich dochovalo několik - Závist nad Zbraslaví, která nemá u nás obdoby, má na protějším kopci navíc svého dvojníka - hradiště Šance.
Abychom se dostali k druhému oppidu, musíme nejprve sestoupit po značce zpátky ke Zbraslavi. Vrátíme se k Hálkovu pomníku, od něhož se pro změnu dáme po zelené turistické značce, a ta nás dovede roklinou ke vsi Točná na kopci, nad nímž se točil vítr.
Na návsi musíme zahnout vlevo mezi zahrádky a domky a dostaneme se ke žluté turistické značce. Opět nás čeká výšlap lesem na kopec, opevněný mohutným valem a příkopem. Po jeho zdolání se před námi otevře pohled na akropoli prehistorického hradiště Šance, které bylo obývané již v době bronzové a v prvním století po Kristu se stalo součástí keltského oppida na protějším kopci. S ním bývalo dokonce spojeno dodnes patrnými náspy přes Břežanský důl. Z místa, kde dřív stála brána, se nám potom nabízí krásný výhled do údolí Vltavy. Po žluté značce se odtud dostaneme zpátky na silnici ke Zbraslavi.
Zbraslav bychom však rozhodně neměli opouštět, aniž bychom jí věnovali pozornost. Právě v tomto městečku se odehrává Rozmarné léto Vladislava Vančury, který tu jako lékař působil v letech 1921 až 1942.
V prostorách barokního zbraslavského zámku byly po dlouhé rekonstrukci nedávno zpřístupněny asijské sbírky Národní galerie (úterý až neděle od 10 do 18 hodin). Právě tento areál hrál v našich dějinách významnou roli. Na místě, kde původně stával lovecký hrádek, nechal Václav II. založit klášter cisterciáků, v němž byli pohřbeni poslední Přemyslovci. Roku 1330 zde zemřela královna Eliška.
Zbraslavští opati měli velký politický vliv a zasloužili se mimo jiné o to, že byl do Čech z Lucemburska povolán Jan Lucemburský. Jeho synu Karlovi pak pomáhali v prvních krůčcích ke trůnu. Toto období ostatně zachycuje i známá Zbraslavská kronika z pera opata Petra z Žitavy. Po vypálení husity a posléze zničení Švédy ve třicetileté válce byl klášter na konci 18. století zrušen a přeměněn na cukrovar, jeden z prvních v Čechách. Od roku 1954 v něm byly instalovány sbírky českého sochařství 19. a 20. století Národní galerie, nyní též asijské sbírky.
JAK SE TAM DOSTAT: Na Zbraslav se dostaneme hned několika městskými autobusy z pražského Smíchovského nádraží. Asi kilometr od městečka se nachází i vlaková zastávka. Ubytovat se můžete v hotelích Regia nebo Slavoj a po výšlapu za Kelty si dopřejte oběd buď v Zámeckém pensionu nebo v restauraci Bílý beránek přímo na náměstí
- úterý 17. listopadu 1998
