Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Za kalhoty do vězení. První cestovatelky musely zápasit i s módou

aktualizováno 
Když v roce 1895 Američanka Annie Smith Pecková vystoupila na Matterhorn, vyvolala značnou senzaci. Poprask ovšem vzbudila zejména tím, co měla na sobě: dlouhý svetr, lezecké boty a... kalhoty! Tehdy ženám v nich leckde hrozilo i zatčení. Přinášíme vám závěrečný díl našeho miniseriálu o cestovatelkách z historie.

Když v roce 1895 Američanka Annie Smith Pecková vystoupila na Matterhorn, vyvolala značnou senzaci. | foto: labrys.net.brProfimedia.cz

Co s sebou? Nočník? Služku?

„Nošení mužského oblečení ženami je dovoleno jen v případě jízdy na velocipedu,“ vyhlásil v roce 1892 francouzský ministr vnitra. Díky němu alespoň neriskovala Annie Londonderry Kopchovská, která v roce 1894 vyrazila na bicyklu kolem světa sice v sukni, spodničce, korzetu, blůzce s vysokým límcem, saku, klobouku a rukavicích, ale záhy sukni, která se jí proti větru nebezpečně vzdouvala, vyměnila za podkasané kalhoty.

Fotogalerie

Když pak projížděla francouzským Marseille, konfliktu s diváky už se bát nemusela. Na rozdíl od Indie, kde ji policie musela před pobouřeným davem hlídat.

Nebyla však první ženou, která se kolem světa vydala v mužském oblečení. Prvenství drží Francouzka Jeanne Barretová, i když její důvody neměly s bojem za rovnost žen nic společného.

V roce 1791 nastoupila se svým zaměstnavatelem (a milencem), botanikem Commersonem, na francouzskou fregatu mínící obeplout planetu, a protože na francouzských námořních lodích ženy nebyly povoleny, vydávala se za muže. Samozřejmě náležitě oblečeného.

Do tureckého mužského oblečení včetně pytlovitých kalhot se z taktických důvodů zahalila v první čtvrtině 19. století i lady Hester Stanhopová. Na cestě Egyptem si dokonce oholila hlavu, aby jí seděl turban, kouřila vodní dýmku a svému doprovodu nadávala ve třech jazycích.

Jenže také zanechala rady „slušným ženám“, jak zvládat cesty pouští: je třeba vzít si s sebou nočník, malý stan a vyhlásit přestávky na kávu. Možná sama z rodné Anglie vezla i poněkud rozměrný cestovní necesér, jak ho tehdy pro dámy vyráběli. Byl to kufr plný kartáčů, hřebenů, voňavých lahviček, příborů a nářadí na pěstění nehtů. Žel, na cestě do Káhiry ztratila všechna zavazadla, ale i později toho na svou karavanu o dvaadvaceti velbloudech naložila dost.

Louise Arner Boydová se zařadila mezi nejvýznamnější průzkumníky Arktidy.

Louise Arner Boydová se zařadila mezi nejvýznamnější průzkumníky Arktidy.

Naopak Louise Arner Boydová, která od cestování do horkých krajin přešla mezi dvěma světovými válkami k ledové Arktidě, zařadila se mezi její nejvýznamnější průzkumníky a dokonce se pokoušela najít ztraceného Amundsena, musela řešit jinou výbavu.

Fotografie ji zachytily zahalenou v těžkém medvědím kabátě a botách vysokých až po kyčle. V nevlídných končinách si těžko mohla dovolit přílišnou ženskost, ale minimální luxus na lodích bez tekoucí vody si vylepšovala alespoň tím, že s sebou brala komornou.

Hlavně střih nepodléhající módě

Koncem 30. let vydal cestovatel Jiří Baum knížečku nazvanou „Na daleké cesty – příručka pro vystěhovalce a pro zájezdy do ciziny“. Pro obě pohlaví se tam například objevuje pozoruhodná rada: „Baťoh (ruksak) je věc velmi užitečná, ale v cizině bývá věcí neznámou a člověk s baťohem na zádech je tam směšnou figurkou.“

A protože cestoval s manželkou, adresuje ženám praktickou radu: „Do tropů se hodí nejlépe šaty z prací látky. Je dobře vzíti s sebou vyzkoušenou látku, která se nesráží, a dámský střih nepodléhající módě, aby bylo možno v případě potřeby ušít nebo dát ušít praktický oblek.“

V tomto duchu cestovala i Marie Škulinová, která Afrikou před druhou světovou válkou i po ní provázela svého muže. Fotografie ji vesměs zachycují mezi domorodci v šatech, někdy dokonce bílých, a s tropickým kloboučkem na hlavě.

Znovu sukně? Šaty?

To, od čeho naše prabáby vzdorovitě odcházely, dnešní cestovatelky vracejí na scénu, zejména v horkých krajinách: vzdušné vlání dlouhé sukně kolem nohou je příjemnější než kalhoty.

Letní šaty a manšestrové sukně s sebou nesly v batozích i slavné horolezkyně řečené Šlápoty, které se v roce 1967 pěšky vydaly na roční putování z Prahy do Mexika na olympiádu (přečtěte si: Osudu navzdory. Odvážné Češky cestovaly mezi válkami i za komunistů).

Šlápoty - Jarmila Očásková, Věra Komárková, Květa Tarantová, Zdena Opatrná

Šlápoty - Jarmila Očásková, Věra Komárková, Květa Tarantová, Zdena Opatrná

Sukni nebo šaty přibaluje i cestovatelka Milena Holcová. „Snažím se respektovat místní pravidla, i když ne vždycky mi to jde. Když jsme s mým mužem mířili do Afghánistánu, myslela jsem, že vystačím s baloňákem a šátkem, ale hrozilo, že budu moc nápadná.

„S burkou jsem si neporadila, byla bych v ní bloudila, a tak jsem oblékla aspoň čádor, který kryje tělo, ale ne obličej. Nejde však jen o země s přísným islámem. Před dvaceti lety jsem v Africe zjistila, že je nepřípustné ukazovat kolena, a v některých částech Asie není chytré odhalovat břicho,“ dodává.

Jinak i stejně

Od časů prvních cestovatelek se něco změnilo a něco ne. Dnes často stačí v batohu jen náhradní tričko a kalhoty, svetr, bunda a možná i ta sukně. Žádná bagáž na dvaadvacet velbloudů, skoro všude se všechno dá koupit. Co zůstalo, je touha po dálkách a vzdálených lidech, chuť na chvíli opustit zavedený život i potřeba něco si dokázat.





Nejčtenější

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

Další z rubriky

Jezero Como patří k těm lokalitám, kam se dá z Česka snadno zaletět na víkend....
Kam létat v zimě: k moři v Maroku se dá dostat už za pětistovku

Nebe nad Evropou nikdy nebylo tak plné, ceny za leteckou dopravu tak nízké a pro cestovatele z Česka se nově přibližují i některé destinace, do kterých...  celý článek

Karaoke z Islandu
Přijeďte a zlomíte si jazyk. Nejtěžší karaoke píseň má přilákat turisty

Že je váš rodný jazyk komplikovaný a turisté vás nedokážou ve vaší řeči ani pozdravit? Udělejte z toho výhodu. Originální karaoke písnička s komplikovanými...  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.