Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Za kalhoty do vězení. První cestovatelky musely zápasit i s módou

aktualizováno 
Když v roce 1895 Američanka Annie Smith Pecková vystoupila na Matterhorn, vyvolala značnou senzaci. Poprask ovšem vzbudila zejména tím, co měla na sobě: dlouhý svetr, lezecké boty a... kalhoty! Tehdy ženám v nich leckde hrozilo i zatčení. Přinášíme vám závěrečný díl našeho miniseriálu o cestovatelkách z historie.

Když v roce 1895 Američanka Annie Smith Pecková vystoupila na Matterhorn, vyvolala značnou senzaci. | foto: labrys.net.brProfimedia.cz

Co s sebou? Nočník? Služku?

„Nošení mužského oblečení ženami je dovoleno jen v případě jízdy na velocipedu,“ vyhlásil v roce 1892 francouzský ministr vnitra. Díky němu alespoň neriskovala Annie Londonderry Kopchovská, která v roce 1894 vyrazila na bicyklu kolem světa sice v sukni, spodničce, korzetu, blůzce s vysokým límcem, saku, klobouku a rukavicích, ale záhy sukni, která se jí proti větru nebezpečně vzdouvala, vyměnila za podkasané kalhoty.

Fotogalerie

Když pak projížděla francouzským Marseille, konfliktu s diváky už se bát nemusela. Na rozdíl od Indie, kde ji policie musela před pobouřeným davem hlídat.

Nebyla však první ženou, která se kolem světa vydala v mužském oblečení. Prvenství drží Francouzka Jeanne Barretová, i když její důvody neměly s bojem za rovnost žen nic společného.

V roce 1791 nastoupila se svým zaměstnavatelem (a milencem), botanikem Commersonem, na francouzskou fregatu mínící obeplout planetu, a protože na francouzských námořních lodích ženy nebyly povoleny, vydávala se za muže. Samozřejmě náležitě oblečeného.

Do tureckého mužského oblečení včetně pytlovitých kalhot se z taktických důvodů zahalila v první čtvrtině 19. století i lady Hester Stanhopová. Na cestě Egyptem si dokonce oholila hlavu, aby jí seděl turban, kouřila vodní dýmku a svému doprovodu nadávala ve třech jazycích.

Jenže také zanechala rady „slušným ženám“, jak zvládat cesty pouští: je třeba vzít si s sebou nočník, malý stan a vyhlásit přestávky na kávu. Možná sama z rodné Anglie vezla i poněkud rozměrný cestovní necesér, jak ho tehdy pro dámy vyráběli. Byl to kufr plný kartáčů, hřebenů, voňavých lahviček, příborů a nářadí na pěstění nehtů. Žel, na cestě do Káhiry ztratila všechna zavazadla, ale i později toho na svou karavanu o dvaadvaceti velbloudech naložila dost.

Louise Arner Boydová se zařadila mezi nejvýznamnější průzkumníky Arktidy.

Louise Arner Boydová se zařadila mezi nejvýznamnější průzkumníky Arktidy.

Naopak Louise Arner Boydová, která od cestování do horkých krajin přešla mezi dvěma světovými válkami k ledové Arktidě, zařadila se mezi její nejvýznamnější průzkumníky a dokonce se pokoušela najít ztraceného Amundsena, musela řešit jinou výbavu.

Fotografie ji zachytily zahalenou v těžkém medvědím kabátě a botách vysokých až po kyčle. V nevlídných končinách si těžko mohla dovolit přílišnou ženskost, ale minimální luxus na lodích bez tekoucí vody si vylepšovala alespoň tím, že s sebou brala komornou.

Hlavně střih nepodléhající módě

Koncem 30. let vydal cestovatel Jiří Baum knížečku nazvanou „Na daleké cesty – příručka pro vystěhovalce a pro zájezdy do ciziny“. Pro obě pohlaví se tam například objevuje pozoruhodná rada: „Baťoh (ruksak) je věc velmi užitečná, ale v cizině bývá věcí neznámou a člověk s baťohem na zádech je tam směšnou figurkou.“

A protože cestoval s manželkou, adresuje ženám praktickou radu: „Do tropů se hodí nejlépe šaty z prací látky. Je dobře vzíti s sebou vyzkoušenou látku, která se nesráží, a dámský střih nepodléhající módě, aby bylo možno v případě potřeby ušít nebo dát ušít praktický oblek.“

V tomto duchu cestovala i Marie Škulinová, která Afrikou před druhou světovou válkou i po ní provázela svého muže. Fotografie ji vesměs zachycují mezi domorodci v šatech, někdy dokonce bílých, a s tropickým kloboučkem na hlavě.

Znovu sukně? Šaty?

To, od čeho naše prabáby vzdorovitě odcházely, dnešní cestovatelky vracejí na scénu, zejména v horkých krajinách: vzdušné vlání dlouhé sukně kolem nohou je příjemnější než kalhoty.

Letní šaty a manšestrové sukně s sebou nesly v batozích i slavné horolezkyně řečené Šlápoty, které se v roce 1967 pěšky vydaly na roční putování z Prahy do Mexika na olympiádu (přečtěte si: Osudu navzdory. Odvážné Češky cestovaly mezi válkami i za komunistů).

Šlápoty - Jarmila Očásková, Věra Komárková, Květa Tarantová, Zdena Opatrná

Šlápoty - Jarmila Očásková, Věra Komárková, Květa Tarantová, Zdena Opatrná

Sukni nebo šaty přibaluje i cestovatelka Milena Holcová. „Snažím se respektovat místní pravidla, i když ne vždycky mi to jde. Když jsme s mým mužem mířili do Afghánistánu, myslela jsem, že vystačím s baloňákem a šátkem, ale hrozilo, že budu moc nápadná.

„S burkou jsem si neporadila, byla bych v ní bloudila, a tak jsem oblékla aspoň čádor, který kryje tělo, ale ne obličej. Nejde však jen o země s přísným islámem. Před dvaceti lety jsem v Africe zjistila, že je nepřípustné ukazovat kolena, a v některých částech Asie není chytré odhalovat břicho,“ dodává.

Jinak i stejně

Od časů prvních cestovatelek se něco změnilo a něco ne. Dnes často stačí v batohu jen náhradní tričko a kalhoty, svetr, bunda a možná i ta sukně. Žádná bagáž na dvaadvacet velbloudů, skoro všude se všechno dá koupit. Co zůstalo, je touha po dálkách a vzdálených lidech, chuť na chvíli opustit zavedený život i potřeba něco si dokázat.




Nejčtenější

Hitparáda turistických přešlapů. Čím zaručeně naštvete místní obyvatele

Turista si užívá krmení volně žijících hyen v Hararu v Etiopii.

Chtějí toho vidět co nejvíc a v neposlední řadě jsou důležitým zdrojem příjmů. Z pohledu místních obyvatel jsou však...

Nejkrásnější partie Krounky. Parádní výlet s ferratou, kterou zvládnou i děti

Krounka v Otradově

Doslova pohlazením po duši je putování údolím říčky Krounky na Chrudimsku. Nejhezčí pasáž pojmenovaná Šilinkův důl je...



Les nad Kateřinkami ukrývá tajemný pomník. Nikdo neví, kdo ho vztyčil

Vojtěch Mai objevil žulový pomník, který ve stráni nad Kateřinkami stojí...

Nikdo neví, proč tam je, ani kdo ho nechal postavit. Přitom ve stráni nad libereckými Kateřinkami stojí odhadem dobrých...

Český skialpinista nepřežil 300 metrů dlouhý pád ve Vysokých Tatrách

V Nízkých Tatrách zahynuli dva skialpinisté z Česka (26. listopadu 2017)

Český skialpinista ve čtvrtek nepřežil dlouhý pád ve Vysokých Tatrách na Slovensku. Informovala o tom horská záchranná...

Svazijsko se přejmenovalo. Pletli si nás se Švýcarskem, tvrdí král

Svazijský král Mswati III. a jeho žena (13. srpna 2012)

Drobné africké Svazijsko slaví 50 let nezávislosti a při té příležitosti změnilo název. Nově se bude jmenovat eSwatini....

Další z rubriky

Žlutý cirkus v Indii. Bez trabantů, ale s Leninem na každém kroku

Lenin vypouští své draky...tento kout Indie je zkrátka rudý - ovšem v mnoha...

Posádka žlutého cirkusu přistála v Indii, ale žlutý cirkus stále nemá. Jejich dva trabanti, maluch a jawa 250 se stále...

Češky, které přes těžkosti na Kubě zůstaly, jsou hrdinky, říká Jana

Jana je na Kubě od roku 1963.

Její manžel byl jeden z prvních Kubánců, kteří v roce 1961 přijeli do Československa na stáž. A jejich vztah byl od...

Je třeba zabít Hitlera. Výlet do Vlčího doupěte, kde se měl změnit svět

Hitlerův bunkr měl šest metrů silné zdi a osm metrů silný strop.

Věčný stín, vlhko a miliony komárů. Tak působí na první pohled rozlehlý listnatý les, v jehož středu se nacházejí...

Najdete na iDNES.cz