Mírným tempem do hor
Výlet začíná v Malé Morávce, odkud další směr bude výhradně určovat modře značená stezka. Nejprve nás dovede do Karlova, známého centra zimních sportů. Většinu zdejších osvěžoven značka obchází a zřejmě záměrně se vyhýbá i rušnějšímu centru osady. Teprve v závěru míjí lidovou hospůdku, poslední štaci, kde je možné se občerstvit. Poznáme ji podle dřevěné plastiky vodníka nad říčním korytem.
Nastává táhlé putování dlouhým údolím Moravice. Se zásobou pitné vody není nutné si dělat starosti, v údolí vyvěrá pramen, u kterého je zbudován i odpočinkový přístřešek. S každým krokem je cítit, že se blížíme k horám. Ale až do posledního okamžiku nejsou vidět. Jako by toužily trochu potrápit nedočkavce a poté nečekaně udeřit. Tady tkví jedno z kouzel trasy modré značky.
Vodník u hospůdky v Karlově vábí pocestné na pivo
Při cestě údolím Moravice si lze odpočinout u studánky
Drahocenná zahrada Jeseníků
Ve chvíli, kdy se cesta stane poněkud fádní, se konečně dostaví dlouho očekávané překvapení. Smrkový les zčistajasna ustoupí a návštěvník se ocitne na dně Velké kotliny, impozantního karu vymodelovaného dávným ledovcem. Přímo před tváří příkrých svahů, v místě dopadu zimních lavin. Díky nim je také povrch kotle hluboko pod hranicí lesa zbavený stromů.
Z obnažených skalisek stékají praménky vody, které tu dokonce vytvořily i malý vodopád. Právě dostatek vody v kombinaci se specifickými přírodními podmínkami způsobil botanickou různorodost Velké kotliny. Na ploše jednoho čtverečního kilometru zde roste takřka pětistovka druhů vyšších rostlin. Od teplomilných po arktické.
Díky tomu se Velká kotlina stala nejbohatší botanickou lokalitou Česka a dnes tvoří součást Národní přírodní rezervace Praděd. Pohyb mimo značenou cestu je proto zakázán.
Impozantní srázy Velké kotliny
Přestože se cenné poklady přírody už ukládají k spánku, pohled z vyhlídkového stanoviště každého omráčí. Strmé srázy, zakončené rovnou linkou návrší Vysoké hole, s koncem vegetačního období dostaly zlatavý nádech, nad nimi pronikavě září ostře modrá obloha. Ve srovnání s touto scenérií blednou i kýčovité obrázky alpských krajinek.
Dál se úzká pěšina příkře klikatí vzhůru. Po levé straně se rozprostřely horské smrčiny, zkoušené drsným klimatem, zprava prosluněné holé stráně. Krátký oddech v tomto úseku umožňuje druhá vyhlídka se studánkou.
K tajemným Petrovým kamenům
S lehkostí, jakou kotlina příchozího vtáhla, ho i odevzdá partiím nad hranicí lesa. Únava z překonání několika stovek výškových metrů není vůbec cítit. Následně pěšina pozvolna stoupá alpínskými lukami, často protkanými porosty kosodřeviny. Mezi suchou travou se tyčí osamělé zakrslé jeřáby, obsypané jasně červenými bobulemi.
Za rozcestím nad Ovčárnou, kde se modrá spojuje se žlutou, vykoukne zpoza zátočiny silueta Petrových kamenů. Bájných skalisek opředených mýty o čarodějnicích, které se sem z širého okolí slétávaly, aby tu provozovaly své temné reje.
Petrovy kameny
Na druhé straně pohled ohraničil nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku - Praděd. Zde se už bohužel nelze těšit z klidného putování, o slunném víkendu patří oblast Ovčárny, Petrových kamenů i Praděda k oblíbeným výletním cílům. Ustoupit lze pěšky údolím Bílé Opavy do Karlovy Studánky, pitoreskních jesenických lázní.
Může se hoditTrasa: Cesta po modré značce je v úseku Malá Morávka – Karlov – Velká Kotlina – Ovčárna dlouhá přibližně 10 km a dosahuje převýšení necelých 700 m. Souběžně s ní vede naučná stezka Velkou kotlinou. Při pokračování údolím Bílé Opavy do Karlovy Studánky je třeba přidat ještě asi 6 km. Ovčárnu spojuje s Karlovou studánkou autobusová linka, o víkendech často posílená o více spojů při dodržení jízdního řádu. Celá oblast je poměrně slušně pokryta veřejnou autobusovou dopravou, přizpůsobenou turistickému ruchu. Všechna ze zmíněných středisek také disponují velkým množstvím ubytovacích kapacit s přiměřenými cenami (např. hotel Sauna v Karlově - čisté pokoje a přívětivý personál). Dálkové autobusové linky sem směřují z Olomouce. Užitečný web: www.ejeseniky.com Zdroj: Mapy © PLANstudio
|
