Muzeum bylo otevřeno již v roce 1936 za přítomnosti norského krále Haakana. Loď byla pečlivě zrestaurována, vytažena na břeh a kolem ní postavena budova muzea. V 90. letech byla expozice rozšířena a dnes podává ucelený pohled na historii polárních objevů a před stavuje mimo jiné flóru Arktidy a Antarktidy. Samotná loď je rájem především pro děti. Vše je až do nejmenších detailů - jako jsou kleštičky na zuby a další nástroje v kajutě lékaře - stejné jako v dobách, kdy trávila dlouhé arktické zimy zamrzlá v masách ledu. Fram měří 39 metrů a široká je 11 metrů. Byla konstruována tak, aby vydržela enormní tlak ker a nebyla masami ledu rozdrcena, nýbrž vytlačena na led. Fram byla postavena na objednávku Fridtjofa Nansena, který jako první přešel napříč Grónskem na lyžích po boku Otto Sverdrupa. Nansen chtěl dokázat teorii, že mořský proud zanese jeho loď od břehů severní Sibiře přes severní pól k jižnímu Grónsku. Fram pod vedením Nansena a kapitána Sverdrupa s dalšími jedenácti členy posádky vyplula v červnu 1893 a Nansenovy teorie se ukázaly správné. Loď zamrzla v masách pohybujícího se ledu a byla od severoasijských břehů nesena na sever k pólu. Ne však tak blízko severní točně, jak Nansen předpokládal, a tak v březnu 1895 loď opustil společně s Hjalmarem Johansenem a vydali se k pólu pěšky. Po necelém měsíci však kvůli zpětným pohybům ledu pokus vzdali za 86. stupněm severní šířky. Cestou zpět se dostali k ostrovům Země Františka Josefa, kde přezimovali a poté pokračovali v kánoi podél pobřeží na jih. V květnu 1896 narazili na loď anglického badatele Jacksona, která je vzala do Norska, kam dorazili o měsíc dříve než Fram. Ta triumfálně vplula do Osla v září 1896. Na druhou velkou plavbu vyplula Fram v roce 1898. Výpravě velel Otto Sverdrup a jeho cílem bylo probádat severozápadní pobřeží Grónska a nakonec celý ostrov obeplout. To se sice nezdařilo, ale po čtyřech letech přivezl do Osla největší sbírku fosílií, minerálů či rostlin, dosud nasbíranou v arktických oblastech. Na této výpravě dostaly jména ostrovy na 80. stupni severní šířky, např. Ostrov Axela Heiberg a. Již o dva roky později byla Fram znovu na moři a pod kapitánem Roaldem Amundsenem mířila tentokrát na pobřeží Antarktidy. Amundsen přistál v zátoce Rossova moře na 78. stupni 41. minuty jižní šířky, tedy nejjižněji, kam se do té doby jakákoli loď dostala, a místo pře zimování nazval Framheim domov Fram. Čtrnáctého prosince 1911 Amundsen se čtyřmi kolegy dosáhl jako první jižního pólu po legendárním závodě s Angličanem Scottem, který na zpáteční cestě se svými druhy zahynul. Venku před muzeem stojí další slavná loď norských dějin - Gjoa. Na ní Amundsen jako první člověk proplul takzvaným Severozápadním průjezdem nad severním pobřežím Kanady. Tuto cestu hledali již Angličané o několik staletí před ním a většina pokusů končila tragicky. Amundsen dokázal využít několika zim strávených v zamrzlém moři ke studiu života Eskymáků, jejichž schopnost žít v souladu s krutou přírodou obdivoval. Vyjádřil dokonce přání, aby tito skvělí lidé nebyli nikdy ovlivněni naší civilizací. Jeho rozsáhlá sbírka z pobytu mezi Eskymáky je dnes v etnografickém muzeu v Oslu. Po třech letech konečně Amundsen proplul mezi ostrovy na severu Kanady. Opustil zamrzlou loď a na lyžích se vydal do Eagle City oznámit světu, že Severozápadní průliv byl překonán. Šest měsíců strávil mimo loď, z toho tři na lyžích.
 Loď Fram se plavila nejdrsnějšími vodami planety. |
