Po příjezdu opancéřovaných internacionálních bratrů se s manželkou Alenou ocitl v exilu s možností najít nový domov v Jižní Africe. Mezi několika tisícovkami zájemců byli i takoví, které přitahovala tehdejší pesimistická představa, že to třeba bude ta jediná země, do níž komunismus nepronikne. Kunft, věk 23, o angličtině, natož o afrikaans, řeči Búrů, neměl ani ponětí. Po příletu do Johannesburgu jim imigrační úřad dal tři randy a poslal je do hotelu, bohatého na šváby a podobnou havěť. "Visela tam cedulka, že se hledají údržbáři. Ač jsem nic o údržbářství nevěděl, přihlásil jsem se a odjel ve svých nedělních šatech a botách pracovat v povrchovém dole severně od Pretorie." "Co bylo na začátku pro vás to nejnepříjemnější? Rasové komplikace?" "Ne. Byla to řeč. Tu jsme neznali vůbec a prvního půl roku se v tom dole mluvilo beztak jen německy. Koupil jsem první auto, to mi ukradli, před Vánoci. Kde sehnat nové zaměstnání? Byt jsem sehnal - ve třináctém poschodí. Nikdo tam nechtěl bydlet. Šel jsem dělat pro jednoho geologa. Angličan, fantastický člověk, bohužel notorický alkoholik. Fungoval bezvadně jen ráno do devíti hodin, pak odpadl. Dal jsem výpověď, pracoval všude možně - ve stavebnictví, v automobilce...." "Teď jste spolumajitelem továrny PRAGA - TECHNICAL SERVICES AND MANUFACTURERS. Jste subdodavatelem pro tak nóbl firmy jako BMW, zaměstnáváte spoustu černošských kádrů. I ten černý mistr rozumí česky, fotografoval jsem si ho tady u nápisu Klíč je v pravém pantu dole u vrat." "Byznys jsem založil se stovkou randů. Koupil jsem si malou brusku a začal dělat ploty kolem bazénů. Potkal jsem svého partnera, dneska máme mašin za půl milionu. Začali jsme v roce 1977. Ty okolní české továrny začaly zhruba ve stejné době. A většina z nás má stejný základ - průmyslováci, řemeslníci. Je tu také několik firem našich architektů." "A co Češi neúspěšní?" "Jeden kluk šel sedět za vraždu, ale jen na dva roky. Měl výborného advokáta. Pár jich zavřeli za loupež. Odseděli si to, jsou venku a jsou úspěšní - ne už jako loupežníci." "S kým tu mluvím, každý tu kritizuje vládu, co vy na to?" "Búrové, co tu teď vládnou, jsou v podstatě farmáři, kteří moderní ekonomice nerozumí. A řídí se principem 'Čemu nerozumím, to musím kontrolovat'. Proto máme i vládní výbor na kontrolu rajských jablíček. Státní aparát roste a stále víc zasahuje do soukromého sektoru, co z něj ještě zbylo. Na to my s komunistickou zkušeností jsme hodně alergičtí." "A co apartheid, soužití s černošskou většinou?" "Na začátku nás všechny apartheid šokoval. Ale časem jsme zjistili, že Búr dovede s černochem daleko líp vyjít než kterýkoliv Evropan. Rozumí mu, chápe ho, však spolu vyrostli na jedné farmě." "Který aspekt černošské nátury je nám bělochům nejvzdálenější?" "Vztah k životu. Život pro ně nemá velkou cenu - zavraždí pro pětník. Též vztah k práci. Když mu zdvojnásobím plat, tak on srazí výkon na polovinu. Není hrdý na dobře vykonanou práci, na což Čech, aspoň z mé generace, ne asi už z té mladší, hrdý je. A představu o budoucnosti? Uvědomují si, že bez bělochů se tady neobejdou. A běloši bez nich taky ne." Dopadlo to však tak, že přemnozí Češi včetně Kunftů se natrvalo vrátili do rodné země. Stýská se jim snad po něčem? Ano, po krásném počasí a po téměř pořád modré obloze.
Autor je spisovatel a cestovatel Václava Kunfta zavedl osud až do Jižní Afriky, kde je v současné době majitelem velké továrny. |
