Dva světy
Přímo přes území Karlových Varů prochází ostrá hranice dvou zcela odlišných krajin. Zatímco nová, severní část města se šíří do průmyslové a přeurbanizované Sokolovské pánve se všemi typickými a bohužel většinou negativními znaky Podkrušnohoří, lázeňské centrum je sevřeno v zalesněném údolí říčky Teplé, které náleží Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les.
Hranice CHKO, procházející napříč městem, určuje zároveň terén, kterému je dobré se při realizování výletů vyhnout. Pokud tedy chcete z Karlových Varů někam vyrazit, pak určitě jižním směrem. Severním ostatně žádné turistické značky téměř nevedou.
Socha kamzíka - symbol Karlových Varů
Pavučinou lesních cest a chodníčků
Zalesněné svahy sevřeného tepelského údolí nad historickým centrem lázní protkává jako pavučina hustá síť vycházkových okruhů. Některé provázejí klasické turistické značky, většina je však značena pouze směrovkami s nápisem cílového místa. Vyznat se v této spleti cest je pro člověka neznalého detailně terénu docela obtížné, nedá se tu však v podstatě zabloudit – zvolíte-li špatný směr, po pár stovkách metrů narazíte na další rozcestí.
V nejbližším karlovarském okolí jsou lákavé především vyhlídky a rozhledny, z nichž se otevírají překrásné pohledy na lázně. Na rozdíl od obdobných staveb v jiných částech naší země vykazují karlovarské vyhlídky řadu zvláštností – především jsou dobře a pohodlně dostupné a jejich stavební styl mnohdy napodobuje hradní nebo zámeckou zdobnou architekturu. Nestavěly je totiž chudé turistické organizace z peněžních sbírek, ale bohaté městské spolky nebo instituce, jež se nemusely ve financích omezovat.
Karlovy Vary z vyhlídky Petra Velikého
Od rozhledny k rozhledně
Největší nápor zájemců o vyhlídky do kraje směřuje k nejmladší karlovarské rozhledně Diana, která dominuje Výšině přátelství (556 m) nad levým svahem údolí Teplé. Rozhledna vznikla roku 1914 jako součást velkého městského projektu zahrnujícího ještě kolejovou lanovou dráhu a výletní restauraci. Právě lanová dráha, překonávající téměř dvousetmetrové převýšení nad lázeňskou kolonádou, je příčinou vysoké obliby a návštěvnosti tohoto místa.
Rozhledna Diana nad Karlovými Vary
Přestože se tu proplétáte mezi davy lidí, z nichž mnozí zavítali do přírody zřejmě poprvé, na překrásném rozhledu z 40 m vysoké věže to nic nemění. Kromě lázeňského centra obklopeného věncem lesů odtud dohlédnete přes esteticky méně přitažlivou novou část Karlových Varů až k nejvyššímu vrcholu Krušných hor – Klínovci (1244 m).
Necelá hodina pohodlné chůze vás u Diany dělí od další rozhledny na Doubské hoře. Ta již leží stranou hlavního lázeňského dění a frekvence výletníků je tady o hodně nižší. Efektní modernistická stavba rozhledny, vrostlá do bývalé výletní restaurace, je však bohužel veřejnosti nepřístupná. Dnes je po rozsáhlé rekonstrukci v devadesátých letech minulého století součástí luxusního, čtyřhvězdičkového hotelu Aberg, kde obyčejní výletníci nemají šanci.
Rozhledna na Doubské hoře
Nejstarší památka Karlových Varů
Z Doubské hory vede modrá značka dolů příjemným prostředím lázeňských lesů k výletní lesní kavárně a restauraci Linhart, kterou měl v oblibě prezident T. G. Masaryk. Ve středověku se tady rozkládala osada jménem Obora, po níž zbyly dodnes v terénu patrné zbytky některých staveb.
Roku 1246 tady byl vysvěcen kostel sv. Linharta, jehož základy byly po rozsáhlém archeologickém průzkumu zakonzervovány. V současnosti se jedná o nejstarší památkový objekt na území Karlových Varů. Osada Obora poměrně brzy zanikla, mimo jiné také proto, že obyvatelé přesídlili do příjemnějších míst k horkým pramenům do nově založeného městečka u vřídla Wary.
Kostel sv. Linharta v zaniklé vsi Obora
Kouzelné údolí Ohře
U výletního místa Linhart v podstatě končí karlovarská lázeňská zóna a začíná běžná krajina. Pokud byste chtěli podniknout celodenní výlet a nevracet se po některé z mnoha stezek zpět, pokračujte dále po modré značce přes obec Doubí do překrásného údolí řeky Ohře. Ta se právě tady zařezala do tvrdých hornin karlovarského žulového plutonu a vytvořila do krajiny zakleslé, lesy lemované údolí s meandry.
Kolem Ohře lze pak proti proudu putovat pěšky anebo i na kole až do města Loket, odkud jezdí do Karlových Varů nazpět vlak nebo autobus. Údolím částečně vede i naučná stezka.
Údolí Ohře
Zkamenělá svatba
Nejkrásnější partie údolí Ohře tvoří Svatošské skály, chráněné jako národní přírodní památka Jan Svatoš. Jde o soustavu žulových skalních pilířů na levém břehu řeky, které byly do současné podoby vypreparovány erozí řeky a výmolnou činností deště.
Svatošské skály představují jedno z nejznámějších a nejpůsobivějších skalních uskupení u nás, malebnost místa dotváří dřevěná visutá lávka přes řeku pro cyklisty a pěší. Značné oblibě se těší také výletní restaurace na protějším břehu, jež patří k předním výletním místům ve vzdálenějším okolí Karlových Varů.
Ke skalním útvarům obvykle patří lidová fantazie a nejinak je tomu i v případě Svatošských skal. Jednotlivé útvary nesou názvy Zámek, Tchyně, Tchán, muzikanti, Svědci, Páter, Ženich a Nevěsta, Ministranti, Kapucín… Je jasné, že jde o zkamenělý svatební průvod, který do nynější kamenné podoby zaklela zhrzená víla opuštěná nevěrným ženichem.
Německá verze pověsti je však odlišná a praví, že zkamenělý svatební průvod je dílem nadpřirozené bytosti Hanse Heilinga (Jana Svatoše) – rovněž zhrzeného nápadníka krásné nevěsty Alžběty. Ještě jiná verze praví, že skály mohou být zbytkem města, které nechal Jan Svatoš postavit a následně i zbourat… Každý nechť si vybere.
Může se hoditDalší zajímavé vyhlídky v okolí Karlových Varů: NEZAPOMEŇTE NAVŠTÍVIT
|
Text a foto: MARTIN JANOŠKA
