Z Helsinek do Stockholmu: kdy cílem je cesta

  • 7
Středoevropan, který má v sobě geneticky zakódovanou nedůvěru k mořskému živlu a plavbu po oceánech zná pouze z filmů, kde to s lodí často nedopadá dobře, se může zprvu cítit, jako by vstupoval k hladovému lvovi do klece. Impozantní desetipatrová Mariella příliš upomíná na nejslavnější "koráb" všech dob - nešťastný Titanic.

Už při pohledu z břehu vzbuzuje kolos v červenobílých barvách společnosti Viking Line respekt. Mariella je taková plovoucí středisková obec. Na její palubu se vejde dva a půl tisíce pasažérů a dvousetčlenná posádka.

Jen aby pro takovou spoustu lidí bylo dostatek záchranných člunů, vzpomene si nenapravitelný pesimista na tragický konec Titaniku a pro jistotu se před vyplutím porozhlédne po horní palubě.

Ale to už Mariella zvedá kotvy. Rozvážně se otáčí v helsinském přístavu a zamíří na západ do Stockholmu. Na levoboku je ještě vidět bílá protestantská katedrála a svatostánek pravoslavných z červených cihel. Loď mine pevnost Suomenlinna, která střežila vjezd do přístavu, a brzy nechá Helsinky za zádí.

Mariella si to šine podél rozeklaného pobřeží jižního Finska a je stále na co se dívat. Krásu přírody však brzy přemůže pocit chladu. Na palubě se kvůli studenému větru nedá dlouho vydržet. Nezbývá než sestoupit po schodišti pokrytém červeným kobercem do útrob "Titaniku".

Je libo jednoduchou nebo luxusní kajutu?

Kajuty se liší podle obsahu vašich peněženek. Jestliže vám nestačí holá kabinka se sklápěcími pelestmi, můžete si připlatit luxusní kajutu na přídi. Její hlavní předností se stává nádherný výhled na to, jak si loď směle proráží cestu vlnami. Zajímavý pohled to musí být v zimě, kdy se Mariella musí do Stockholmu probít ledovým krunýřem, který pokrývá vody severního Baltu.

Třídní rozdělení, které panovalo na Titaniku, kde chudším cestujícím nebyl umožněn vstup do pater věnovaných vyšší společnosti, na Marielle neplatí. Zajít si na opulentní večeři do luxusní restaurace tak může každý i bez smokingu. Stačí, když zaplatí 21 eur.


Večeře za 21 EURO se vyplatí. Můžete se nacpat třeba kaviárem k prasknutí

Večeře je formou bufetu, takže jestli se toužíte zalknout kaviárem, můžete si ho naložit na talíř třeba kilo. Byla by to však škoda, protože na menu jsou i další pochutiny, ke kterým se v Česku člověk tak snadno nedostane: například uzená sobí šunka či všemožná mořská havěť.

Finská kuchyně nemá ve světě nijak velké renomé, ale to, jak umějí kuchaři na Marielle připravit lososa, je prostě "jedna báseň". Čepuje se finské pivo a servíruje finská vodka. A to, že víno není z pochopitelných klimatických důvodů domácí provenience, nýbrž ze Španělska, všichni Finům rádi prominou.

Od popíku k technu, od kasina k rocku

Po jídle se pomalu začíná rozbíhat večerní program. Každý si najde zábavu podle svého gusta. V největším sálu hraje živá hudba popík ze 70. let, o kus dál dlouhovlasý mladík drnká na kytaru rockové pecky a v dalším patře duní z diskotéky techno. Nemuzikální typy se mohou zašít do kasina k hracím automatům nebo seběhnout do spodních pater lodi a dopřát si finskou saunu.

Nejvíce o sobě dávají vědět početní Švédové, kteří si víkendové jízdy na trajektech velmi oblíbili. V pátek navečer do Helsinek a druhý den zase zpátky do Stockholmu. Netouží ani tak po návštěvě skandinávského souseda, jako spíš po cenově přijatelných alkoholických nápojích. U nich doma je alkohol kvůli vysokým daním předražený, takže na Marielle teče pivo proudem.

O půlnoci přijde i (nepříliš nadaný) kouzelník a při jednom abrakadabra se celá loď zakymácí. Nejde však o trik hodný Davida Copperfielda. To nám jen Balt připomněl, kdo je tady pánem. Po několika dalších zhoupnutích je opět vše při starém. Hrstka cestujících vychází ven do chladné bílé noci. Ač půlnoc dávno odbila, stále je docela dobře vidět.

Mariella se pomalu blíží k přístavu Mariehamn, správnímu centru finské autonomní oblasti Alandské ostrovy, která leží na půli cesty mezi Švédskem a Finskem. Červenobílý mastodont se obratně proplétá mezi malými ostrůvky i útesy jako zdatný rakouský slalomář. Skalnaté kousky souše vystupují nad hladinu a hromadí se kolem Marielly, jako by ji chtěly udusit ve svém sevření. Finský škuner však vždy dokáže proklouznout.

Při přistání v Mariehamnu posádka zřejmě předvádí zkoušky na vysokou školu kormidelnickou. Loď zacouvá k molu zádí a trajekt konkurenční společnosti, který se nám celou cestu držel v patách, zaparkuje jen 10 centimetrů za námi.

Alandské ostrovy vypadají při pohledu z letadla, jako by někdo vysypal popel na azurově modrý koberec. Sem tam větší kousek, ale jinak spíš jemná zrníčka. Nikdo neví, z kolika takových částeček se souostroví skládá. Jejich počet je odhadován na šest a půl tisíc. Jejich 26.000 obyvatel jsou na půl Švédové (jazykem), napůl Finové (státní příslušností).

MŮŽE SE HODIT

Kolik to stojí
Ceny za jednosměrnou jízdenku Helsinky - Stockholm se mění podle toho, který den v týdnu cestujete. Jestliže se chcete pouze svést a probdít celou noc na palubě, tak v nejlevnější dny zaplatíte za lístek 29 eur. Chcete-li i kabinu, může se cena i zněkolikanásobit, záleží na tom, jak dobře vybavenou kajutu požadujete. Více informací na www.vikingline.fi

Zvláštní šero

V Mariehamnu vystoupí asi deset pasažérů a po krátké zastávce pokračuje Mariella ve směru Stockholm. Není ani tma, ani světlo, vše se topí ve zvláštním šeru, které se brzy začne projasňovat. Slunce, které teprve nedávno zašlo, se znova klube na východě. Jako by se Mariella dostala do časové smyčky.

Čím více se blížíme ke Stockholmu, tím více na ostrůvcích, které míjíme, přibývá dřevěných chatek. Obyvatelé švédské metropole mají v chalupaření patrně stejnou zálibu jako Pražané, s jednou výjimkou: na chatu jezdí motorovým člunem.

Věže stockholmských kostelů a radnice, kde se pořádají bankety k poctě nositelů Nobelových cen, už jsou na dohled a my bezpečně přistáváme. Titanic se (naštěstí) nekoná.

Stockholm je od Helsinek vzdálen vzdušnou čarou zhruba 400 kilometrů, cesta však trvá 16 a půl hodiny. Že by se Mariella courala? "Ano, nejeli jsme na plný výkon," říká manažerka Viking line MarjaLeena Tolonenová.

"Chceme, aby si pasažéři cestu užili. Naším cílem není dostat se do Stockholmu co nejrychleji, ale udržet zákazníky co nejdéle na palubě, aby utratili co nejvíce peněz," přiznává bez obalu.

Cílem je cesta - myšlenka stopaře Jacka Kerouaka paradoxně převedena do tvrdé řeči turistického byznysu.

Vše je připraveno na vpád hladových turistů. Za opulentní večeři v luxusní restauraci na této lodi zaplatíte 21 eur. Tato investice se však vyplatí: na talířek si pak můžete naložit tolik, kolik sníte.

Na Mariellu v červenobílých barvách se vejde dva a půl tisíce pasažérů. Ti si zřejmě v nadcházejících hodinách nebudou stěžovat na nedostatek zábavy.

, ,