Osamocený obří Lenin stojí i po čtvrtstoletí od začátku odsunu sovětských vojáků z východního Německa pevně před schodištěm do důstojnického domu ve Wünsdorfu. Pamatuje doby, kdy to tu vypadalo jako v Sovětském svazu.
Zdejší kasárny, které využívalo už německé císařství a za druhé světové války v nich bylo velitelství pozemních sil třetí říše, se totiž po kapitulaci nacistů staly velitelstvím sovětských vojsk v Německu. Vojska, jejichž úkolem nebyla jen kontrola východního Německa, ale v případě války měla obsadit většinu západní Evropy, čítala téměř půl milionu vojáků a další statisíce civilního personálu a rodinných příslušníků.
Kasárny ve Wünsdorfu |
Sovětské vojenské základny a cvičiště zabíraly obrovské prostory Německé demokratické republiky (NDR), srovnatelné s plochou Karlovarského kraje. Východní Německo muselo na základě mírových smluv celý tento obrovský kolos živit, což bylo i pro tento ekonomicky postupem času nejvyspělejší stát východní Evropy hospodářsky vyčerpávající.
Do tehdy stotisícového Wünsdorfu, kde spolu s vojáky, především s důstojníky, žily i jejich rodiny, měli Němci podle vzpomínek pamětníků po celou dobu pobytu sovětských vojsk vstup zakázán. Sověti tu měli svoje školy, sportoviště, obchody, restaurace, bazény i kina.
Jediné místo, které někteří Němci měli výjimečně možnost poznat, byl sál divadla, kam byli zváni především komunističtí straničtí činitelé při příležitosti výročí a oslav, jako třeba Velké říjnové socialistické revoluce či Prvního máje.
Město přízraků
Na základě smlouvy o sjednocení Německa byl zahájen v první polovině devadesátých let několikaletý odsun armády už neexistujícího Sovětského svazu. Dokončen byl na podzim roku 1994.
Od té doby přes různé pokusy využít domy a budovy k administrativním, uměleckým či muzejním účelům většina stotisícového sovětského vojenského města chátrá a mění se ve svéráznou obdobu Pompejí.
„V tomto městě přízraků je dnes nebezpečné se pohybovat. Padá omítka, někde se zřítily střechy, propadají se schodiště,“ popisuje server Deutsche Welle návštěvu bývalého „zakázaného města“.
V relativně nejlepším stavu je divadlo, kde zůstala i opona a znak Západní skupiny sovětských vojsk. Budovy však byly zcela vyklizeny, odcházející vojáci si odvezli všechen nábytek, kohoutky, často i záchodová prkýnka.
Vedle divadla a budovy velitelství je i po dvaceti letech v dobrém stavu také okrouhlá stavba, v níž bylo umístěno obří panoráma Dobytí Berlína. Na ní byl v hyperrealistické podobě vyveden konec třetí říše a vítězství Rudé armády. Sto metrů dlouhý obraz, který byl doplněn světelnými a zvukovými efekty, byl ale v roce 1994 rozebrán a převezen do Ruska, kde je k vidění v Žukovu nedaleko Moskvy.
Statisíce Rusů, kteří v tomto největším „sovětském městě“ v NDR prožili často dlouhá léta, vzpomínají na ty časy dodnes se slzou v oku. I nyní tvoří Rusové velkou část návštěvníků nedávno zřízeného muzea, které v dnes šestitisícovém Wünsdorfu shromáždilo vše, co po sovětském armádním městě zbylo.
Město duchů: temná minulost a nejasná budoucnost
|