Filip mě neznal, ale já sledoval jeho novinářskou tvorbu od samých počátků. Je to určitě už více než pět let, kdy jsem četl jeho první článek v horolezeckém časopise Montana (www.montana.cz). Byl o tom, jak přežít dlouhodobý lezecký výlet po Americe s tisícovkou dolarů. Jeho rady ve stylu, kde vybírat popelnice, abychom přežili s dolarem na den, pohoršily možná pár jazykových puristů a ochránců mravů.
Šéfredaktor Montany však udělal moc dobře, že kontroverzní článek otiskl. A stejně náruživě jsem sledoval, jeho další články, úvahy, úvodníky a zamyšlení, když se stal členem redakčního týmu Montany a posléze začal psát i do dalších periodik.
Posuďte styl, který měl a který mi přirostl k srdci: "Kolik jen usměvavých a milých tváří by na světě bylo, kdyby vše šlo tak říkajíc "ohne problem". Vlaky by jezdily na čas, na veřejných záchodcích by místo intimních informací byl toaletní papír, nikdo by nám nezkoušel prodávat měsíc prošlé jogurty, Salman Rushdie by zase mohl bydlet v Teheránu... Nepředstavitelné. Momentálně se potím nad správným "i" v článku, který musím za chvíli odevzdat nelítostnému editorovi. Bohužel, ani malé literární vítězství v podobě správné volby mě obvyklé dávky kritiky ohledně gramatiky a stylistiky stejně nezbaví. Problém! Končím, balím a jdu se uklidnit. Jde o to: najít si ten správný problém!" napsal na úvod svého článku o lezení na našich skalkách z Montany z roku 1997.
Filip Šilhan byl výborným lezcem na skalách, v posledních letech se pouštěl do mimořádně náročných výstupů ve velkých stěnách světových velehor, procestoval jako lezec obrovský kus světa a dokázal to nádherně zprostředkovat ostatním jako pan novinář - spisovatel.
Jestli někdo dá dohromady sbírku jeho článků, určitě budu mezi prvními, kdo si ji půjde sehnat.
