Vlakosláva
Z pražského Hlavního nádraží vyrazil v sobotu 6. března do zasněžené krajiny zvláštní vlak vypravený k příležitosti 160. výročí narození prezidenta Masaryka. Jel přes Stochov, kde Masaryk vždy vystupoval a odkud odjížděl do Lán koňmo nebo automobilem. Vlak dál pokračoval přes Lužnou u Rakovníka do Žatce a zpět do Prahy.
Albatros chrlil oblaka kouře
V čele soupravy je nádherná parní lokomotiva Albatros 498.022. Tato krasavice v barvách české vlajky, tehdy ještě československé, je nádherný, elegantní stoj, na svou dobu naprostá špička.
Následovala řada 498.01. Škodovy závody jich vyrobily ale jen 15 kusů a jeden ze strojů, 498.106, dosáhl na rychlostním okruhu u Velimi 27. 8 1964 rychlostního rekordu našich parních lokomotiv - rovných 162 km/h. Měl jsem možnost pozorovat práci topiče, když přikládal pod kotel. Do ohnivé pece létala jedna lopata uhlí za druhou, žár přímo fascinoval.
Z Prahy jela souprava takzvaným Pražským semmeringem. Od Smíchova stoupala do Jinonic a na Zličín, a odtud, už celkem po rovině, uháněla chumelenicí do Stochova. Její kouř připomenul zašlou slávu zmizelé železniční páry.
Vagon pana prezidenta
Masarykův salonní vůz uvedli do provozu 7. března 1930, v den prezidentova jubilea. Uspořádání vnitřního interiéru je na špičkové úrovni tehdejší doby. Jedná se o skutečný unikát, a proto není běžně možné ho navštívit. Nám bylo umožněno prohlédnout si ústřední místnost, salonek, v němž na oslavu do Lán jela i první dáma Livie Klausová. Ostatní místnosti nám zůstaly utajeny, a i focení provázely trochu nevrlejší pohledy doprovodu.
Salonní železniční vůz v němž cestoval prezident T.G. Masaryk
Výzdobu vozu navrhl architekt Josef Jonáš. Stěny jsou obloženy dřevem z australské třešně, do té je vložena řezba z pařeného dřeva hrušky. Salon osvětluje velký lustr s 86 žárovkami.
Fotky ze salonu se nám povedlo udělat, utajeně jsme nahlédli i do ložnice. Jinak od detailů jsme byli odháněni, jako by šlo o státní tajemství. Ve voze je dále koupelna, toaleta, dále oddíly pro tajemníka, lékaře a komorníka a kuchaře.
Reprezentativní salonek Masarykova železničního vozu
Opět toaleta, místnost pro doprovod manželky prezidenta a malý zavazadlový prostor. Vagon má dvojitá okna, vodovod a nezávislé teplovodní vytápění. Cestovní rychlost byla limitována 140 kilometry v hodině.
Ložnice Masarykova železničního vozu
Vůz byl značně v permanenci, Masaryk hodně cestoval. Některé cesty vedly i do zahraničí. První cesta, zároveň nejdelší, vedla na Riviéru, s otcem jely i děti Jan a Alice.
Pro prezidenta Masaryka to byl vůz i na jeho poslední cestě. Vezl ho z Prahy do Stochova, tehdy nádraží Lány, 21. září 1937.
Reprezentativní salonek Masarykova železničního vozu - detaily
Jel v něm i Beneš, Hácha, Havel, Klaus
Za války si na vagon brousili zuby i Němci, ale zůstal uchráněn pro potřeby Emila Háchy, protektorátního prezidenta.
Tmavě modrým vozem se státním znakem na boku přijel v květnu 1945 i Edvard Beneš po návratu z anglického exilu. Jako prezidentský se používal do roku 1967.
Pak přišly vagony z NDR, v jednom takovém jeli i naši politici do jednání s ruskou stranickou špičkou v roce 1968. Krátce nato nám jejich vlaky přivezly návštěvu na dlouhá léta. To už měl vagon putovat do Národního technického muzea na Letné, ale okupace vojsk Varšavské smlouvy změnila politickou situaci. Veškeré zmínky o Masarykovi už byly jen v negativním smyslu. První i druhá republika se staly vnitřním nepřítelem, masarykovské symboly zmizely jako za nacistů.
Vagon se však podařilo zachránit českovelenickým železničářům. Vystavili ho jako technickou památku v areálu místních opraven. Bolševikům se to ale nelíbilo, chtěli ho zlikvidovat, podle železničářů se vážně uvažovalo o tom, že bude sloužit jako jakýsi pojízdný kulturní vůz. Přesto se ho podařilo jako technickou památku před jejich pozorností ukrýt.
Do roku 1991 pomalu chátral, po změně režimu byl "znovuobjeven" a postupně kompletně restaurován. V současné době je deponován v Železničním muzeu v Lužné u Rakovníka, kde stojí i lokomotiva Albatros.
Není určen pro komerci
Salonní vůz se používá ke zvláštním a mimořádným příležitostem, ne komerčně. Nyní byl nasazen dvakrát, při Masarykově výročí, jednou při cestě z Prahy do Žatce se zastávkou ve Stochově, den nato odcestoval na Moravu, kde byl součástí zvláštního vlaku do Masarykova rodiště Hodonína. Raritní cestou byl rok 1999, kdy vůz doprovázel vánoční strom, který věnovala Česká republika Vatikánu.
Stochovský salonek
Ve Stochově je i vládní salonek, poslední z těch, o kterých jsme psali nedávno (čtete Pražské nádražní čekárny mocných aneb kam se běžný cestující nedostane). Jednoduchá místnost zbudovaná při přestavbě nádraží v roce 1930 prošla různými úpravami. Adaptace na současný stav přišla při příležitosti 150. výročí Masarykových narozenin před 10 lety. Je ve stavu, v jakém ji navštěvoval prezident s rodinou.
