Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jak totální nehorolezec zdolal Grossglockner, nejvyšší horu Rakouska

aktualizováno 
Jdeme mlčky. Prodírám se tmou nejistou chůzí. Je skoro ještě noc a taková zima, až mi z nevyspalých očí tečou slzy. A můj horský vůdce Alois ke všemu nasazuje šílené tempo. Tak začíná vysněný výstup na střechu Rakouska do výšky 3 798 metrů přes exponovaný jihozápadní hřeben Stüdlgrat.

Jeden z "mých pronásledovatelů" na exponovaném hřebenu Stüdlgrat | foto: Petr Pravda, iDNES.cz

Přede mnou se třesou světla z čelovek. Snažím se dostat do tempa a chytit rytmus. Ale dýchání je nic moc, cítím tu výšku. Fouká ledový vítr. Kdesi za námi bouda Stüdlhütte, před námi spíš jen tuším obrysy zubaté stěny Stüdlgrat.

Nahoru na vrchol je převýšení skoro 1 000 metrů. Máme na to čtyři hodiny. Tma odchází zatraceně pomalu. Do toho mě zrazuje čelovka, asi jsem ji pořádně nenabil. A tak se kymácím jako námořník ve stopách Aloise Mariachera, jednoho z nejzkušenějších vůdců z Kalsu.

Tanec mezi trhlinami

Za chvíli je tu sníh a ledovec Teischnitz Kees. Nasazujeme mačky a přivazujeme se na lano. Brzy se zjevuje první ledovcová trhlina. Sranda, říkám si nad 15 cm širokou prasklinkou. Neujdu ani 30 metrů a je tu druhá. Má půl metru. Za dalších 100 metrů se čelovky vpředu zastavují. Když dojdu k ostatním, spatřím díry jak hrom. Mají dva metry na šířku a dole končí až někde v Austrálii. Opatrně kličkujeme, abychom tam nespadli.

Může se hodit

Vyberte si z pestré nabídky zájezdů do Rakouska na dovolena.iDNES.cz.

Úplně mě to probere. Najednou je světla víc, obrysy hory vystupují úchvatně ze stínu. Konečně stojíme pod prudkým hřebenem Stüdlgrat. Mačky dolů a jde se na to. Začíná pravé horolezení, po kterém jsem tak toužil a které jsem si nakonec vykoledoval.

Když si zelenáč vybere těžší cestu

Začalo to takhle: Petře, chceš jít nahoru klasickou cestou, nebo tou těžší přes Stüdlgrat, zeptala se mě průvodkyně Eva Oberhauserová z Kalsu. Takhle se mě nemá nikdo ptát. Evo, hádej? odtušil jsem, aniž bych přesně věděl, co to je Stüdlgrat.

Fotogalerie

Takže teď jdu přes proslulý Stüdlgrat s dalšími třemi miniskupinkami horolezců, zatímco zbytek mé skupiny a další desítky rozumných vysokohorských turistů budou zdolávat vrchol o hodně lehčí "normální" trasou. Všichni kolem mě se tváří a také vypadají jako zkušení lezci, kteří vědí, do čeho jdou. Veškeré úkony dělají mlčky, automaticky, profesionálně odmotávají lana a cvakají karabiny.

Upozornění

Výstup na Grossglockner je náročný. Jedná se o horolezecký terén. Je třeba bezpečně ovládat chůzi po ledovci a jištění na ledovci i skále. Nutné je speciální horolezecké vybavení pro pohyb po ledovcích a jištění na skále. Žádná z výstupových cest není vhodná pro vysokohorské turisty bez speciálního vybavení a znalostí jištění. (www.alpy.net)

Pro výstup maximálně doporučujeme využít zkušené horské vůdce z Kalsu.

S absolutní pravděpodobností tu budu jediný zelenáč. Zato zelenáč, jak se patří. Tady je pointa celého příběhu. Do dnešního dne mám totiž za sebou pár ferrat, nejzákladnější horolezecký kurz, nějaké to slaňování v kaňonech při mém neoblíbeném canyoningu a výstup na Gerlach. Teď mě čeká regulérní horolezecký terén obtížnosti místy 3+ až 4-. Ale jak si můžu dát pokoj, když mě horolezení od malička tak baví. Virtuálně. Kolik už jsem přečetl knížek a viděl filmů. Naštěstí mám se sebou Aloise, ten je zárukou, že tohle snad není hazard.

A to jsem tu katastrofu mohl ještě včera pohodlně zastavit. Petře, bude ti vadit, když nakonec nebudeš moci jít tou těžší cestou? zeptala se mě později při setkání před hotelem Eva a tvářila se provinile. Zato já se debilně zamračil. Hmm, kvůli tomu jsem se sem vypravil, trochu jsem si stěžoval. Je mi líto, ale teď volali vaši vůdcové a říkali, že kvůli napadanému sněhu je to moc nebezpečné a že budete muset jít všichni klasickou cestou, tvářila se skoro nešťastně Eva. Trochu mi zkazila několik následujících minut. Ale tím to bohužel neskončilo.

Za tři hodiny mě Eva skoro objala radostí. Tak mám dobrou zprávu, teď volali, že to půjde. Máš radost? Obrovskou, vypálil jsem, aniž bych aspoň trochu zapojil mozkové buňky. A půjdeš sám, protože Gregor má nějaké problémy s achilovkou, dodala, což mě, přiznám se, nadchlo ještě víc. Jen já a horský vůdce. Hora a živly. Chladná prudká stěna a vítr... To je přesně to, co chci.

Pohled z údolí Kalsu na Grossglockner

Pohled z údolí Kalsu na Grossglockner

Po zásluze "potrestán" aneb jak leze puma s koalou

Tak takhle pitomě to začalo. A teď mám po zásluze, co jsem chtěl. Nade mnou stěna jako hrom, která se ježí rozeklanými šutry. Proč mám tušení, že ke konci bude ještě strmější?

Trocha horkého čaje a jdeme na to. Alois Mariacher mi podává karabinu s jisticím lanem a začíná šplhat vzhůru.

Probouzím v sobě všechny dosud spící síly. Pudy pravěkého lovce, odvahu Toma Sawyera i haurství Arona Ralstona, hrdiny slavné knihy a filmu 127 hodin.

Skála je naštěstí většinou suchá a téměř bez sněhu. Jdeme rychle, jak jen to dokážu. Snažím se dívat na svého učitele, kam klade nohy, jak se tiskne ke stěně, kde a jak se chytá. Mám před sebou koncert. Alois leze i ve svých 53 letech jako puma. Já jako méďa koala.

Na hřebenu Stüdlgrat

Na hřebenu Stüdlgrat

Erzherzog Johann - Hütte, horská bouda pod Grossglocknerem ve výšce 3454 m,...

Erzherzog Johann - Hütte, horská bouda pod Grossglocknerem ve výšce 3454 m, odkud se vyráží na výstup klasickou normální cestou

Pokouším se maximálně koncentrovat, spolupracovat, nebýt na obtíž a ještě si to užívat. Vím, že se nesmím dlouho zdržovat a hlavně ztrácet čas a síly váháním v těžších místech. Nedívat se moc dolů, využívat síly nohou, nezmatkovat.

Alois mě chválí, ale jsem si jistý, že to takhle dělá s každým. Nemůže přece říct: Hej kámo, udělej s tím něco, lezeš jako slůně. Zezadu, tedy zezdola, se na mě občas tlačí další skupinka mladých rychlíků.

Horská bouda Stüdlhütte ve výšce 2801 m. Odtud se vyráží na vrchol obtížnější...

Horská bouda Stüdlhütte ve výšce 2801 m. Odtud se vyráží na vrchol obtížnější cestou přes hřeben Stüdlgrat.

"Procházka" končí, přicházejí nejtěžší úseky

Tak a jsme na Frühstücksplatz, zubí se Alois. Na miniplotně 3 550 metrů  vysoko máme za sebou asi 40 procent celkové doby výstupu. Naštěstí jsme hluboko pod limitem tří hodin, což by byl hraniční čas pro další výstup. Jak se píše na výrazné zlaté ceduli zasazené v kameni, kdo to sem zvládne pomaleji, měl by se vrátit zpět. Tady teprve pochopím, že nejtěžší momenty výstupu nás teprve čekají.

Jak popsat pocity? Jde to, ale dře to, chvílemi dost. A vím, že bude hůř. Kdo někdy něco aspoň amatérsky vylezl, ví, jak navíc síly dokážou při nedokonalé technice závratnou rychlostí odcházet. Navzdory tomu, že na mnoha místech výstupu mi pomáhají pevné jisticí body.

Jedno z exponovaných míst na hřebenu Stüdlgrat. Vůdce Alois mi

Jedno z exponovaných míst na hřebenu Stüdlgrat. Vůdce Alois mi "razí" cestu vzhůru.

Musím přiznat, že posledních 200 výškových metrů je to prakticky už jen boj s únavou a hlavně s mými technickými lezeckými limity. Pod Kleine Platte zmizí Alois kolmo nade mnou z dohledu a já najednou nevím, jak dál. Na jedno z nejtěžších míst výstupu se nakonec vydrápu jen tak tak s vypětím všech sil.

Zato výhledy jsou tu fantastické. Kde to jde, snažím se aspoň trochu kochat se a fotit. Ale je to s tím větrem a ubývajícími silami skoro ekvilibristika.

S datlujícíma nohama konečně na vrcholu

Blížící se cíl a vymetené nebe vracejí poslední zbytky sil. Nahoře u kovového kříže se mi únavou třesou nohy a skoro tomu nevěřím. Podáváme si s Aloisem ruce. Fantastický pocit.

Autor na vrcholku střechy Rakouska

Autor na vrcholku střechy Rakouska

To první, co člověk vidí, že je skutečně nejvýš ze všech okolních hor. Jen Ortler, nejvyšší hora bývalého mocnářství, vypadá v dálce podobně vysoko. Široko daleko jsou vidět skoro všechny vrcholy a masivy, na které si člověk vzpomene. Kompletně zasněžený Grossvenediger, nejvyšší hora Německa Zugspitze, nejvyšší bod masivu Gruppo Sella - Piz Boe a také Marmolada nebo Brenta v Dolomitech. Nebo Dachstein…

Škoda, že to tímhle výstupem asi skončí. Nebo ne? Že bych si dal nějaký pořádný kurz a zkusil si dát další vrcholky? Třeba už zmíněný Ortler? Nebo Eiger? Že by byl zelenáč polapen?

Grossglockner. Seznamte se

Grossglockner patří do horského systému Vysoké Taury, měří 3 798 metrů a je nejvyšší horou Rakouska. Pyramidový tvar připomíná zvon, odtud název "Velký zvon". V roce 1561 byl  označen v tištěném atlasu jako "Glocknerer". V roce 1583 se objevila první  listinná zmínka ve spisu kalského  soudu, kde byl dvakrát uveden "Glogger" jako hraniční hora Kalsu.

Grossglockner je velmi oblíbeným cílem vysokohorských turistů a horolezců, každoročně se zde uskuteční přes 5 000 výstupů. Panorama hory patří k nejznámějším symbolům Rakouska a je hlavní atrakcí ve vesničce Kals pod Grossglocknerem.

První výstup se uskutečnil 27. července 1800. Expedici zorganizoval biskup Franz Xaver Salm-Reifferscheid, členy vrcholové skupiny byli bratři Klotzovi z obce Heiligenblut a farář Horrasch z Döllachu.  První výstup ze strany Kalsu byl v říjnu  1855 a podnikli ho dva horští vůdci Georg Ranggetiner a Johann Huter.

Novou éru turismu pak v Kalsu zahájil Johann Stüdl. Tento osvícený cestovatel a fanoušek hor postavil ve výšce přes 2 801 m Stüdlhütte – první ochrannou chatu ve východních Alpách. Vesnička Kals se pak brzy stala centrem pro výstupy na Glockner. Už v roce 1869 založil Johann Stüdl první Spolek horských vůdců v Alpách. Jeho předsedou byl farář Andreas Lercher. Horští vůdci z Kalsu měli velmi dobrou pověst i za hranicemi, měli vlastní status a řád.

Další info na: www.tirol.at, www.osttirol.at

Autor:



Nejčtenější

OBRAZEM: Nejlepší pláže světa. Chorvatsko v prestižní anketě není

Na celých osmi kilometrech Slunečního pobřeží nalezne člověk pláže pokryté...

Cestovatelský server FlightNetwork se rozhodl, že tentokrát opravdu vybere nejlepší pláže světa. Ne pro letošní rok, ne...

Za jídlem do Vratislavi. Polská gastronomie dokáže překvapit i pobavit

Jeden z nejjednodušších způsobů, jak ochutnat výbornou polskou kuchyni,...

Češi se dlouho dívali na polskou kuchyni skrz prsty a to je velká škoda. Současná gastronomie našich severních sousedů...



Vzhůru do Afriky. A s dětmi. Pohodová dovolená v Senegalu bez turistů

Senegalská vozidla a vozítka se vyznačují zběsilou konstrukcí a prakticky...

Není to typicky dovolenková destinace, kde byste potkali davy turistů, ale o to větší kouzlo Senegal má. S rodinou se...

VIDEO: Zaniklé tratě v Česku. Za kolejemi pod hladinou Lipna

Nádraží v Želnavě (Nové Peci)

V dnešním díle našeho historického seriálu se vydáme do nitra šumavských hvozdů. Trať směrem na České Budějovice...

Uděláme až 186 verzí jedné boty, říká výrobce špičkových lyžáků na míru

Naši zaměstnanci musí mít ortopedické znalosti, vyznat se v prodeji, být dobří...

Hannes Strolz je třetí generací majitelů malé rakouské firmy z horského střediska Lech, která už téměř 100 let vyrábí...



Další z rubriky

Za jídlem do Vratislavi. Polská gastronomie dokáže překvapit i pobavit

Jeden z nejjednodušších způsobů, jak ochutnat výbornou polskou kuchyni,...

Češi se dlouho dívali na polskou kuchyni skrz prsty a to je velká škoda. Současná gastronomie našich severních sousedů...

Pořádné vybavení a prací prášek. Deset osvědčených dárků pro milovníky hor

Vysoká (754 m) a Schneeberg (2076 m) z Vápenné

Pokud chcete udělat radost někomu, kdo se rád toulá mimo civilizaci a zabloudí i do zasněžených hor, můžete najít...

Turistika made in Srbsko. S lokální cestovkou do kláštera i do jeskyně

Klášter Manasija se původně nazýval Resava.

Srbský venkov tají přehršel pokladů. Od zázračných divů přírody až po nádherné památky různých historických epoch. Pro...



Najdete na iDNES.cz