Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

aktualizováno 
Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili. Někdy ale marně, píše redaktorka magazínu ONA DNES.

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým větrem | foto: ČTK

Když v roce 1954 znovu po letech běžel v kinech Kristián, v němž Oldřich Nový propagoval výlet do Caira („kouzelné město, moře hučí svou věčnou píseň, palmy šumí, cikády poletují vzduchem“), divák na to hleděl jako na cosi z Marsu. Egyptské Cairo čili Káhira patřilo k nedostupným západním destinacím, stejně jako italské nebo francouzské pláže.

Politika versus turistika

Čedok tehdy nabízel výhradně přímořské adresy patřící do spřátelené rodiny: Bulharsko, Rumunsko, NDR, Polsko, trochu Albánii. Časem přibyla Kuba, Vietnam, Mongolsko, Severní Korea, naopak ubyla Albánie...

Fotogalerie

Paradoxně problémem byl Sovětský svaz, kam se smělo jen s organizovaným zájezdem do vybraných letovisek. Soukromě? Pouze na pozvání, a ani to nemuselo vyjít. Měli co tajit.

Po roztržce jugoslávského prezidenta Tita se Stalinem zůstávala několik let tabu i Jugoslávie a jen pomalu se nám od 2. poloviny 50. let otevírala. Normalizace v 70. letech sice vztahy opět ochladila, přesto se jezdilo dál. Na Západ to moc nešlo a v tom, co bylo dostupné, neměl Jadran konkurenci.

Vlny teplé i studené

Využívat služeb cestovních kanceláří mělo jisté výhody: člověk se netrmácel vlastním autem nebo přeplněnými vlaky, ale mohl si užít i letadlo. Měl zajištěnou postel v hotelu, jídlo a někde taky slunečník na pláži. Navíc na takový výlet, který si v 50. letech mohli dovolit jen ti movitější, dosáhlo stále více lidí.

Přesto se našli našinci, kteří k moři vyráželi se stanem a po vlastní ose. Do NDR nebo do Polska to ještě šlo, ale dohrkat starou škodovkou do bulharského Primorska po balkánských silnicích už chtělo výdrž.

A vzpomeňme dobrodruhy, kteří se do těch dálek vydali vlakem. Nacpaným, pomalým, v rozpálených kupé, s šikanou průvodčích i celníků a v Rumunsku s žebrajícími dětmi pod okny.

Nic není jednoduché

Stačí zajít do banky nebo do směnárny, vyměnit koruny podle libosti za cílovou měnu, zabalit si pas a jet? V předlistopadových letech to tak platilo jen do určité míry. Turista do NDR měl například povolený devizový limit čili si mohl vyměnit určitou sumu.

Samozřejmě pokoutně sehnané východoněmecké marky se pašovaly všelijak a šlo jen o to, vydržet na celnici s nervy. Nejkošatější rituál byl spojený se soukromou cestou do Jugoslávie. Už počátkem roku bylo třeba dodat bance žádost o devizový příslib, doporučenou zaměstnavatelem.

Pokud banka přislíbila, že nám zahraniční měnu prodá, měli jsme první krok za sebou. Vesměs to obnášelo cca 100 dolarů na osobu, přičemž banku nezajímalo, jak dlouhá dovolená bude. Týden? Tři?

Ovšem i do Jugoslávie musela příslib doplnit žádost na ministerstvo vnitra o výjezdní doložku čili o povolení vůbec vyjet, protože cesta dotyčné osoby musela být „v souladu se státními zájmy“.

Bulharské pláže v roce 1966: pár hotelů a spousta stanů

Bulharské pláže v roce 1966: pár hotelů a spousta stanů

Pokud ji pasové oddělení (spíše StB) schválilo, odevzdali jsme svůj zelený pas a dostali šedý. Platil jen v Jugoslávii a zrodil se počátkem 70. let, aby bránil rostoucí emigraci přes jugoslávské hranice.

Konečně se tedy jelo! S autem napakovaným i jídlem, protože tak se dalo u Jadranu ušetřit. Dodnes pamětníci vzpomínají na kempy, kde se mezi stany nesly vůně hrachovky z pytlíku.

Nedostatek jugoslávských dinárů se ovšem dal vylepšit, místní lidé obcházeli kempy, máme-li co na prodej. Na dračku šlo kafe, kempinkové židličky, nafukovací matrace... V peněžence tak přibylo na grilovanou rybu v restauraci, skvělou zmrzlinu, ovoce, nějaký ten suvenýr.

Ano, dnes to zní poněkud nedůstojně. Ale taky vzpomínáme na koupání ve slaných vlnách, potápění, horké pláže, měsíčné noci. Nebylo to Cairo, ale i tady moře hučelo svou věčnou píseň, palmy šuměly a cikády poletovaly vzduchem...




Nejčtenější

Češi si v Astaně oblékli „boratovské“ plavky, skončili ve vazbě

Zelené plavky proslavil filmový snímek Borat z roku 2006 s hercem Sachou...

Skupina Čechů se chtěla z žertu vyfotit v kazašské Astaně v kultovních zelených plavkách, kterými zemi proslavil...

Je to tady! E-kola naplno vtrhla na cyklostezky i do terénu

Moderní e-kolo Specialized Turbo Vado 4.0 pro jízdu po městě i pro výlety po...

Měl jsem pekelný sen. Sešla se naše parta na bikovou půldenní vyjížďku. „Doufám, že na vás nebudeme čekat,“ obrací se...



Kde sídlili Keltové i páni. Výlet za tajemnými hrady Drahanské vrchoviny

Repešský žleb

Podzimní lesy bez listí jsou ideálním obdobím pro hledání starých zřícenin, ze kterých toho mnoho nezbylo. Doslova...

VIDEO: Letadlo zasáhl blesk těsně po vzlétnutí z letšitě

Blesk zasáhl letadlo těsně po vzlétnutí z letšitě v Amsterdamu

Děsivou událost, která se odehrála v neděli 12.listopadu, natočil letadlový nadšenec na letišti Schiphol v Amstrdamu....

Anketa o nejlepší kemp roku 2017 zná vítěze. Opět boduje Český ráj

Kempem roku 2016 s nejlépe hodnocenými službami se stal Autocamp Sedmihorky v...

Obliba kempování v českých a moravských krajích neupadá, spíš naopak. A zákazníci neradi jezdí naslepo. Jedním z...

Další z rubriky

Milenci ukradli gondolu v Benátkách a málem se utopili. Teď čelí obvinění

Itálie, Benátky. Romantika pro jednoho zákazníka na tradiční gondole a kolem...

Pár Francouzů v italských Benátkách v noci na pondělí ukradl gondolu, aby se vydal na romantickou večerní plavbu....

Pro čínské turisty je Paříž nebezpečná. Zaměřují se na ně zloději

Večer s výhledem na Eiffelovu věž. I proto je Paříž vnímána jako jedno z...

Jedno z turisticky nejatraktivnějších měst světa se stalo nebezpečnou destinací pro bohatší čínské turisty, kteří se...

Vánoce a silvestr v teple. Kde si užívat pohodu a zapomenout na stres

Pláž Postiguet se nachází přímo v centru Alicante, u hlavního pobřežního korza.

Soudě podle statistických odhadů je to stále oblíbenější trend: vydat se přes Vánoce a Nový rok nikoli na hory, ale...



Najdete na iDNES.cz