Území na styku administrativních oblastí bývají zapadlá, řídce osídlená, zato však krajinně krásná. Kolem Králík to platí dokonale: probíhá tudy hranice státní (česko-polská), vnitřní administrativní (mezi Pardubickým a Olomouckým krajem) a dokonce i historická (mezi Čechami a Moravou). Zkrátka periferie, jak má být, pro milovníky zasmušilých toulek ideální terén.
Přes jedno z nejlesnatějších míst v republice
Výchozí bod trasy, město Hanušovice (400 m n. m.) položené v hlubokém údolí horního toku Moravy, na úvod neskýtá mnoho optimismu. K vidění tu není dohromady nic, tedy když nepočítáme proslulý pivovar produkující pivo Holba, jehož budovy se tyčí hned vedle nádraží. Mnohé z místních budov by zasloužily důkladnou opravu, důsledky odsunu/vyhnání německých starousedlíků (sídlo se tehdy nazývalo Hannsdorf) nejsou zahlazeny ještě ani po 70 letech.
Nicméně nedozírné lesy a strmé stráně táhnoucí se od městečka na všechny strany dávají naději, že brzy to bude lepší. Svěřujeme se červené značce, která se dotkne bystře ubíhající řeky Moravy (zde ovšem připomínající spíše větší potok), a začne stoupat lesním terénem k západu. Nevlídné známky civilizace jsou záhy pryč a cesta nás vede několika velkými serpentinami krásnými smíšenými porosty s parádními exempláři statných buků.
Za chvíli se dostáváme na severozápadní úbočí lesního komplexu, stále mírně stoupáme a z několika lesních světlin se otevírají první dálkové pohledy na masiv Králického Sněžníku na severním obzoru. Vidět není téměř nic jiného než hluboké lesy – ne nadarmo se nacházíme v území s jednou z nejvyšších lesnatostí v celé republice. U hájovny Počátky opouštíme širokou a tvrdou lesní cestu, překonáváme boční údolí a po strmém výstupu nás hvozdy „vyplivují“ na planině u Severomoravské chaty. Od Hanušovického nádraží jdeme asi dvě a půl hodiny a v posledním úseku jsme museli značku několikrát hledat.
V hlubokých lesích nad hájovnou Počátky
Přes rozhlednu ke klášteru až na evropské rozvodí
Severomoravská chata (860 m n. m.) představuje vítaný záchytný bod v tomto pustém polesí. Nedávno rekonstruovaný objekt poskytuje pocestným občerstvení i nocleh, mimo zimní a letní sezonu si ale předem ověřte, jestli mají otevřeno. Z louky pod chatou se pak po delší době zase otevírá pěkný výhled.
Asi kilometr za chatou, u důležitého rozcestí značených cest, přicházíme k novogotické kapli Svaté Trojice. Stojí uprostřed hustého lesa a působí trochu jako zjevení - proč právě tady? Kaple je jedním z mnoha dokladů toho, že zdejší kraj byl v minulosti hustěji osídlen než dnes. Původní dřevěný svatostánek postavili roku 1746 jako poděkování za záchranu před Prusy, současná kamenná stavba je z konce 19. století.
V aleji pod klášterem na Hoře Matky Boží
Kaple Svaté Trojice pod Jeřábem
U kaple měníme červenou barvu za žlutou a toto značení nás povede až do cíle. Po krátkém výšvihu jsme na nejvyšším bodě trasy, v úrovni 930 m n. m. na úbočí vrchu Jeřáb. Jeho vrchol (1003 m n. m.), který obcházíme, představuje jedinou „tisícovku“ Hanušovické vrchoviny. Dlouhý, ale mírný sestup nás za slabou hodinku konečně vyvádí ven z lesů k rozcestí u osady Horní Orlice. Tady stojíme na historické hranici Čech a Moravy, stejně jako i na současné krajské hranici (Olomoucký vs. Pardubický kraj) a také na hlavní evropské rozvodnici. Kousek vlevo nad námi v lese pramení Tichá Orlice, jejíž vody nakonec končí v Severním moři, zatímco Zlatý potok v údolíčku vpravo teče do Moravy a tedy do moře Černého.
Na poli před námi stojí ocelová konstrukce volně přístupné rozhledny Val, z jejíž vyhlídkové plošiny poprvé vidíme králický klášter (Horu Matky Boží). Přicházíme k němu skrze roztroušenou zástavbu obce Dolní Hedeč. Budovy kláštera na nás vyzařují tísnivý dojem bezčasí, které jakoby odráželo jeho pohnuté osudy v průběhu 20. století. Uvnitř kostela je chlad a syrovo. Není to ovšem nic proti tomu, jaká atmosféra zde panovala v padesátých letech.
Výhled z rozhledny Val
Po staré poutní cestě
Od monumentálního schodiště kláštera, průčelím obráceného k západu, se otevírá neméně monumentální pohled severním a západním směrem. Krajina před námi, malebně rozparcelovaná na mozaiku dělenou alejemi a remízky, se nádherně vlní zprvu dolů do Králického sedla, aby ve vzdálenějším horizontu zase vystoupala do lesů na úbočí Králického Sněžníku. Jeho holý vrchol na obzoru rozeznáváme sotva, ale přece. Vlevo od Sněžníku se kraj pokládá do mírnějších poloh polského Kladska.
A ještě jeden pohled dolů zaujme - do aleje, jíž ke klášteru stoupá poutní cesta z města Králíky (Grulich). Shora připomíná tobogán, tak strmá je úvodní partie. Pomalu sestupujeme a zkoušíme si představit, jak to tu asi muselo vypadat o mariánských poutích v 18. a 19. století, kdy sem přicházelo až 100 tisíc poutníků. Dnes nepotkáváme nikoho, ale všímáme si, že kapličky poutní cesty jsou pěkně opravené. Pamětní deska dole připisuje zásluhu nejen za opravu kaplí, ale i za další rozsáhlé rekonstrukce v areálu kláštera, nadaci Franze Jentschkeho (*1925), rodáka z nedaleké osady Celná (Zöllnai). Zajímavé je, že s opravami prvních kapliček se začalo už na jaře roku 1989, a to byl tehdy husarský kousek.
Začátek poutní cesty na Horu Matky Boží
Interiér klášterního kostela na Hoře Matky Boží
Začátek, tedy z naší perspektivy spodní konec poutní cesty, se nachází již na okraji Králík. Do centra města je to odtud už jen pár minut a jde o hezký závěr výletu. Náměstí je hezky opravené, s řadou původních historických domů, částečně s podloubími. Scéně tu vévodí výrazná barokní stavba, sídlo dnešního Hotelu Labuť. A nádraží je vzdálené jen slabých deset minut chůze.
50. léta v Králíkách - vzpomínka na temnou minulost na závěr
Při pohledu zdálky nese poutní místo nad Králíkami, nazývané Hora Matky Boží (Muttergottesberg), všechny znaky barokní vznešenosti. Stojí v dominantní poloze na vysokém osamoceném kopci a jeho věže jsou vidět na míle daleko. Více než jinde tu však platí, že klášter zažil chvíle slavné, to když se sem v 18. a 19. století na poutě sjížděly desetitisíce poutníků, ale i velmi temné.
K těm druhým se řadí devastující požár v roce 1846, hlavně však období padesátých let 20. století. Při takzvané „Akci K“ v dubnu roku 1950, kdy komunisté v celém Československu přepadli kláštery a řeholní řády, nezůstal ušetřen ani klášter nad Králíkami.
Severomoravská chata
Historická pohlednice s pohledem na Hannsdorf (Hanušovice)
Totalitní moc tu záhy zřídila tzv. centralizační klášter, v podstatě internační tábor, kde byli ve velmi špatných podmínkách drženi odbojní a nepohodlní kněží a řeholníci. Toto vězení bylo na Hoře Matky Boží zrušeno až po více než deseti letech. Poté, co byla koncem roku 1989 obnovena i náboženská svoboda, spravovali objekt redemptoristé. Od roku 2013 má klášter ve správě královéhradecká diecéze a jeho další osud je otevřený.
Nejtemnější úsek dějin králického kláštera velmi pěkně ukazuje výstava v Památníku obětem internace, který najdete přímo v areálu kláštera. V letní sezoně je přes den běžně otevřeno, jindy si prohlídku raději domluvte předem na telefonu 605 912 840.
Může se hoditPěší přechod Hanušovice–Králíky
Doprava Užitečné weby |
